Uvedený autor se pokouší vysvětlit stavbu a funkci nervové tkáně tvořící mozek z hlediska našeho poznávání, tedy i učení. Poukazuje na skutečnost, že " začínáme stále lépe rozumět tomu, kde jsou požadované znalosti nebo dovednosti v mozku uchovávány a jaké podmínky napomáhají nebo brání jejich uložení a vybavení".

Jako příklad uvedu problém zvládnutí obsluhy určitého technického zařízení, např. mobilu v jehož soupravě musí být i jeho český manuál. Proto, že se jedná převážně o zahraniční výrobek (Nokia, Siemens, Sony Ericsson a jiné), záleží jeho srozumitelnost i na kvalitě překladu. Jejich úroveň byla někdy i "úsměvná". Vždy však jde o zprostředkování vztahu konstruktér -- uživatel. Konstruktér "vkládá" do technického zařízení požadavky výrobce, uživatel, podle svých potřeb, volí takové zařízení, které splní jeho požadavky a také mu umožní pomocí přiloženého manuálu naučit se jeho obsluhu.

Tato spočívá v postupném zvládnutí řetězce jednotlivých elementárních pracovních operací, které učící se prakticky provádí podle zadaných příkazů. Dovolím si je přirovnat ke krokům při učení teorie uvedených v minulém příspěvku "Vyučování nebo učení" kterými byly elementární psychické operace. Pokud bych přešel k pojmu elementární psychomotorická operace, je zřejmé, že se jedná o kroky, jejichž pracovní operace je doplněna i o jejich teoretické zdůvodnění.

U manuálu běžného mobilu je požadováno zvládnutí řetězců elementárních pracovních operací, např. pro vytvoření a odeslání SMS. Každá elementární pracovní operace (krok) má svoji návaznost na předchozí, vyžaduje zřetelné řešení (stisknutí tlačítka) a poskytuje i okamžitou kontrolu (reakci mobilu). Počet i název řetězců elementárních pracovních operací, (např. pro telefonování, fotografování, reprodukci hudebního záznamu) závisí na technickém vybavení mobilu a často se stává, že z počtu možností se jeho uživatel spokojí pouze se základními.

Pokud se jedná o náročnější technické zařízení na jehož obsluhu jsou kladeny i požadavky na určení i případné odstranění závady, zvládnutí potřebných řetězců elementárních psychomotorických operací je podstatně náročnější. V praxi se mi osvědčilo využití audiovizuálního krokového programu, který pomocí TV monitoru umístěného v zorném poli žáka, krok po kroku, mu nejprve vysvětlil a také prakticky předvedl motorickou náplň kroku. Pak následoval požadavek na jeho praktické provedení. K opakování posloužil příkaz odpovídající názvu určitého motorického řetězce. Časová úspora takového řešení byla přibližně třetinová.

To, co jsem dosud uvedl, demonstruje náročnost zvládnutí obsluhy poměrně jednoduchých technických zařízení, např. mobilu.

Pro takovýto řetězec elementárních psychomotorických operací, tj. těch jejichž kroky mají být i teoreticky zdůvodňovány, dojde k požadavku na integraci problematiky základů elektroniky, fyziky, matematiky a dalších teoretických oblastí, zaměřené na konkrétní problematiku která, zpětně, vychází z řešení mobilu konstruktérem. A je zde na místě otázka: kdo by ji mohl úspěšně vyučovat i učit? Asi konstruktér sám, pokud bude i potřebně didakticky gramotný!

Dosud jsem zde uvedl dva příklady myšlenkových pochodů. V prvním případě převažovala jednoduchá manuální činnost. Je možné konstatovat, že, pokud bude často opakována, dojde k jejímu trvalému naučení.

V druhém případě, kdy je praktická činnost i teoreticky zdůvodňována, dojde k jejímu naučení složitější cestou, kdy jsou do praktické činnosti zapojovány i vědomosti získané integrací různých teoretických oblastí do problematiky konkrétního zařízení. Tento druhý případ, kdy jsou do učení postupně zapojovány vědomosti, dovednosti i návyky představuje zde uvedený řetězec elementárních psychomotorických operací jedno z možných řešení problémů spojených s přechodem od vyučování k učení, tedy "černé skříňky".

Na závěr se vracím k myšlenkám Dominika Dvořáka: "I když si občas říkáme s básníky, že správně vidíme jen srdcem, přesto málokdo pochybuje, že naše poznávání, tedy i učení souvisí hlavně s mozkem, při učení by se tedy měla nějak měnit stavba nebo funkce nervové tkáně tvořící mozek Po pravdě řečeno, o mnoho více toho ani dnešní doba o fyziologickém základu učení neví a proto začínáme stále lépe rozumět tomu, kde jsou tyto znalosti nebo dovednosti v mozku uchovávány a jaké podmínky napomáhají nebo brání jejich uložení a vybavení". Doufám, že zde uvedené dva případy posloužily jako příklad takovýchto podmínek.