Soud také konstatoval, že podle etiky (nejen) advokátů musí pověřený zastupovat klientovy zájmy. Pokud by snad, jak se stalo i v tomto případě, klientka, dáma na sklonku svého života, pocítila přátelskou vděčnost za "osobní přízeň" advokátovu, musí se on zachovat profesionálně. Tedy zastupovat její zájmy, notabene za více než slušný honorář, bohatě čerpaný po dobu čtyř let. A ne usilovat o její majetek.

Tentokrát se jednalo o zneužití postavení právníka, když se pan Stauffacher vloudil do přízně paní Hildegard Kirchbachové a chtěl, aby z něho učinila jejího jediného dědice. Zamýšlel se tak, když v roce 1995 v Basileji zemřela, zmocnit jejího milionového majetku - značných financí a hodnotných uměleckých děl.

"Pokoutní advokát" opět v médiích

A tak se Werner Stauffacher, honorární konzul ČR v Curychu, kde je neslavně znám jako jeden z "pokoutních advokátů" (týdeník Facts), zase objevil ve švýcarských médiích. Ani tentokrát se pan advokát nestydí prohlašovat, že se z jeho strany jednalo pouze o "nezištné přátelství".

Alespoň jednou už mu hrozilo vyloučení z curyšské advokátní komory - pro podobné případy na okraji práva nebo těsně za jeho okrajem. Tím by přišel o svou lukrativní živnost, kterou by pak nesměl vykonávat. I tady (zatím) vyklouzl.

Jednou už byl postaven před soud, ale nepodařilo se nic prokázat. A tak byl v roce 2002 po vleklejším desetiletém procesu naopak osvobozen a dostalo se mu finančního odškodnění. Podle žaloby mělo jít o trestný čin, zneužití postavení jako důvěrníka firmy. Pan Stauffacher uvádí, že se naopak snažil "nekonvenčním způsobem" vynutit vyšetřování praní peněz, na které narazil.

Jméno Wernera Stauffachera se - spolu se jménem jeho kolegy Heinze Egliho, advokáta a honorárního konzula pacifického ostrova Vanuatu (Nové Hebridy) - také začátkem desetiletí objevilo při stále ještě neuzavřeném vyšetřování skandálu korupce spojené se stavbou spalovny odpadků Köln Rieh v Kolíně nad Rýnem. Jde o údajné praní peněz, o úplatky úředníkům a politikům. Ale nikdo z hlavních účastněných (zatím) není ochoten svědčit proti společníkům. Až na malou výjimku již odsouzeného podnikatele. Stauffacher rozhodně popírá jakoukoliv protiprávnost své činnosti a předpokládá, že se i tentokrát nic neprokáže.

Honorární konzul České republiky

Stauffacher si libuje ve svém postavení honorárního konzula České republiky: "Příjemné je, že si do značné míry můžete dělat, co se vám zalíbí." Pan advokát také přiznává "určité vakuum", které teprve jeho úřad činí zajímavým. Honorární konzul sice není diplomat, přesto ale reprezentuje zahraniční stát a tím i patří k okraji světa diplomatů. Sice je formálně podřízen ministru zahraničí, ale prakticky si může dělat co chce.

Tento curyšský advokát, který sám česky neumí, delegoval konzulární administrativu svému sekretariátu.

K jeho přátelům podle jeho slov patří bývalý ministerský předseda a nynější prezident Václav Klaus, jehož neteř pracovala v kanceláři pana Stauffachera. Na druhou stranu pan advokát uvádí "dobré kontakty" se švýcarskými koncerny již od dob privatizace devadesátých let, kdy pro ně "zprostředkoval mnohý lukrativní obchod".

Na to, že si při tom naplní vlastní kapsu, je pyšný: "Když za mnou přijde nějaký koncern, který chce v Česku investovat, tak to je pro mne mandát jako jakýkoliv jiný. A jsem samozřejmě i pak řádně placen - za své styky s českými politiky i za svůj předstih v informacích, což je pro nejeden obchod rozhodující."

Tak není problémem, krýt náklady na konzulát, vykázané ročně 300 000 švýcarskými franky. Ale to o co jde do vlastní kapsy, jsou franků miliony, desítky milionů. Tak například pan Stauffacher veřejně požadoval po spolkové, státní švýcarské společnosti Swisscom - následnici Telecomu PTT, předtím PTT - za své služby v rámci privatizace 24 milionů a úroky. Tehdejší angažmá tohoto státního koncernu sice skončilo žalostným fiaskem. Ale pan Stauffacher touto "skromnou" sumou oceňuje své vynikající služby ve zprostředkování podílu 1,5 miliardy dolarů, přestože ten nakonec zmizel v jedné z černých děr ve "východní Evropě".

O přínosu pana honorárního konzula, ať pozitivním či negativním, ale u Swisscomu nechce nikdo nic slyšet. Ostatně stejně jako nechce nikdo nic slyšet o odpovědnosti za tu nehoráznou ztrátu ve vlastních řadách.

Prameny, odkazy

Rozsudky:

• Rozsudky Spolkového soudu 5C.121/2005 a 5P.161/2005 ze dne 6.2.06, také částečně publikovány Spolkovým soudem.

Články:

• "Anwalt als erbunwürdiger Alleinerbe (Advokát jako dědictví nehodný jediný dědic)", NZZ, 14.3.2006
• "Es gab einmal ... eine Pionier-Sammlung mit meisterlicher Fotografie (Byla nebyla ... vynikající sbírka mistrovské fotografie)" Frankfurter Allgemeine, 27. 10. 2005
• "Rüther betont seine Unschuld (Šéf frakce sociálních demokratů Rüther prohlašuje, že je nevinen)"
• "Norbert Rüther erneut vor Gericht (Norbert Rüther opět před soudem)" Kölner Stadt-Anzeiger, 4.6.2005 a 3.6.2005
"Auf dem Jahrmarkt der Eitelkeit (Na jarmarku ješitnosti)" NZZ Folio, září 2003 ZDE
• "Erbstreit (Spor o dědictví)" Rundschau, SF 1 (Švýcarská televize), 29. 4. 1998 a další...

Svědectví:

• českých a zahraničních odborníků dnešní společnosti Český Telecom

stránky Wernera Stauffachera ZDE