Letos zřejmě hodlá USA vynaložit na politickou podporu tohoto druhu pro různé organizace v Rusku a v bývalých sovětských republikách při nejmenším stejné finanční částky jako loni, kdy to činilo celkem 565 milionů dolarů. Mimo tyto přímé vládní finanční injekce ovšem podporují nevládní organizace a některé politické strany v Rusku a v postsovětských republikách i soukromé nadace, jež jsou z velké části také dotovány z amerických vládních zdrojů, jako Freedom House, National Endowment for Democracy, či National Democratic Institute a dále Sorosova Open Society.

Toto přímé i nepřímé financování z amerických zdrojů slavilo v minulých letech veliké úspěchy svými "barevnými revolucemi", nejprve v Miloševičově Jugoslávii a posléze v Gruzii, na Ukrajině a v Kyrgystánu, které tam vedly k nastolení proamerických a prozápadních režimů. Tento způsob politických převratů však narazil v Uzbekistánu na tvrdý odpor tamějšího prezidenta a jeho vlády, který neváhal pokus o změnu režimu krvavě potlačit. Na tom nic nezměnil ani následný politický a ekonomický tlak Washingtonu, se kterým se solidarizovala Evropská unie. Jediným výsledkem bylo, že Američané byli vykázáni z tamější vojenské základny a místo USA se v zemi pevně usídlilo Rusko, jež uzavřelo s Uzbekistánem smlouvu o vojenské pomoci. Ovšem ani tento neúspěch neodradil USA od starého způsobu prosazování svých záměrů a ve Washingtonu se otevřeně hovoří, že nyní je na řadě Bělorusko prezidenta Lukašenka. Někteří američtí i jiní západní novináři a politologové dokonce zvažují, zda by se podobná "barevná revoluce" nemohla uskutečnit i v Rusku poté, co skončí prezidentské období Vladimíra Putina.

Tato americká taktika však narazila v Rusku na tvrdý odpor. Ještě v listopadu odhlasovala Státní duma 370 hlasy proti 18 návrh zákona, který nařizuje novou registraci všech více než 300 000 nevládních organizací v zemi, včetně těch spojených se zahraničím. Všechny se musejí zaregistrovat u státní komice a jejich financování bude podléhat kontrole. Podle tohoto zákona nebudou zřejmě moci mít zahraniční organizace, jako ku příkladu Greenpeace, či Amnesty International, v Rusku své přímé odbočky, ale budou tam muset nechat vytvořit podobné ruské organizace, podléhající státní kontrole. Tento zákon je výsledkem červnové tvrdé kritiky prezidenta Putina na adresu některých nevládních organizací, které obvinil, že jsou financovány ze zahraničí, aby prosazovaly záměry těch, kteří je platí. Politické strany a organizace v Rusku nesmějí být financovány a ovládány zahraničními organizacemi, to ostatně není dovoleno ani v jiných západních zemích, řekl prezident.

Ovšem ani prezident Putin, ani Státní duma nechtějí finančně ohrozit ty nevládní organizace, jež nemají politické cíle, ale pouze kulturní, sociální, ekologické a podobné. Proto poslanci Státní dumy současně odhlasovali, že na podporu těchto nevládních ruských organizací bude určena dotace ve výši půl miliardy rublů, aby jejich činnost nebyla ohroženě nedostatkem peněz a nebyly odkázány na financování z ciziny. Pokud tedy měl ještě někdo iluze, že v budoucnu by bylo možno s americkou dolarovou pomocí prosadit podobné politické změny jako se stalo pomocí "oranžové revoluce" minulý rok na Ukrajině, pak musí být zklamán. Třebaže tento zákon ještě musí projednat a schválit Rada ruské federace a podepsat prezident Putin, což si vyžádá čas.

Mimo to je nutno vzít na vědomí, že mezi Putinovým Ruskem a státy, kde tyto "barevné revoluce" uspěly, je veliký rozdíl. Tato velká země ze sebe již setřásla dědictví hospodářského rozvratu a politických zmatků z dob Jelcinova prezidentství, Putin má silnou podporu ve veřejnosti - jak to potvrzují všechny průzkumy veřejného mínění - hospodářství se rozvíjí, jak dokazuje růst HDP, státní rozpočet je již šestým rokem aktivní a životní úroveň lidí se sice pomalu ale jistě zvyšuje. Rusko má na disposičním fondu a v trezorech Státní banky na 200 miliard dolarů, již si nevypůjčuje, ale předčasně platí dluhy. Moskva se znovu stala významným hráčem na světové politické scéně.

Je třeba doufat, že si to nyní uvědomí i ti, kteří v USA a jinde doufají, že budou moci pomocí dolarů ovlivňovat nevládní ruské organizace, případně politické strany, aby jejich prostřednictvím dosáhli svých cílů. Že také u nich nakonec převládne realistické zvažování situace.