Nejmenší ekologickou stopu má v rámci Evropy norská energetika, která využívá v drtivé většině vodní energii. Po něm následují Švédsko a Švýcarsko, které kombinují jaderné a vodní zdroje. Na 4. místě figuruje Francie, jejíž energetika je postavena především na využívání jádra. Naproti tomu na chvostu se přes masivní investice do větrných elektráren ocitá Dánsko, protože jeho energetika stojí na spalování uhlí. Nepříznivé je i postavení ekologisty tak chváleného Německa, kde podíl jádra postupně klesá na úkor energie z tepelných elektráren. Zajímavé je rovněž srovnání obou alpských zemí, které mají velice podobné přírodní podmínky a přesto je ekologická stopa výrazně vyšší v Rakousku, které vsadilo na uhlí a plyn, na rozdíl od projaderného Švýcarska. Tam se občané v referendech opakovaně rozhodli od jaderné energetiky neustupovat.

Zásadním problémem energetiky je velice omezená možnost akumulace energií -- elektřiny a tepla. Je nutné stále udržovat rovnováhu výroby a spotřeby. Tento fakt výrazně komplikuje využívání obnovitelných zdrojů závislých na rozmarech počasí. Rozvoj decentralizovaných zdrojů v podobě dotovaných větrných parků a slunečných elektráren se nestane konkurencí centrálních zdrojů klasické energetiky a už vůbec je nedokáže vytlačit. Větrné a sluneční elektrárny mohou být pouze doplňkem klasických elektráren. Přirozeným důsledkem této duplicity může být pouze růst elektřiny z centrálních zdrojů, které pokrývají jistotu dodávek.

Při prosazování nových technologií, které mají ekologický potenciál, určitě není myšlenka státní podpory na závadu. Je logické do začátku podpořit technologii, která se po rozjezdu stane životaschopnou. Potíž je, že energetická účinnost instalovaných větrných a slunečních elektráren se nezvýší a sektor bude závislý na dotacích i v budoucnosti. Podle ředitele Výzkumného energetického centra VŠB profesora Noskieviče by desetiprocentní podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny vyžadoval roční dotace ve výši asi 15 miliard Kč. Energetická koncepce přitom předpokládá pro rok 2030 18% podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny. To odpovídá i prognózám IEA pro Evropskou unii, kde podíl obnovitelných zdrojů v současnosti dosahuje necelých 3%. Na předpokládaném nárůstu se budou podílet především biomasa a vítr. Zmíněná prognóza je odborníky považována za vysoce optimistickou a na hranici reálných možností. V každém případě bude vyžadovat intenzívní výzkum a obrovské investice především do budování energetických sítí.

Nejlepší pozici má mezi obnovitelnými zdroji biomasa, u níž odpadá závislost na rozmarech počasí. Významnějším problémem jsou pouze větší nároky na skladovací prostor oproti uhlí. Z hlediska svých kapacitních možností však ani biomasa nemůže klasickou energetiku nahradit. Klasická elektrárna s parním cyklem o výkonu 1 MWe, která by spalovala energetické plodiny, by pro vypěstování paliva potřebovala asi 600 ha půdy.

Pro snížení ekologické stopy v energetice 21. století bude především nutné maximálně zvýšit efektivitu energetického systému využitím nejmodernějších výrobních technologií a kogenerace -- kombinované výroby elektřiny a tepla. Budou pokračovat snahy o snižování produkce CO₂ u elektráren na fosilní paliva zvyšováním jejich účinnosti. U uhelných elektráren lze řadou opatření (například zlepšením termodynamické účinnosti turbín) dosáhnout účinnosti kolem 50%. Účinnost paroplynových elektráren se díky lepším podmínkám pro parní cyklus přiblíží 70%. Velice důležitou roli bude hrát rovněž jaderná energetika. Intenzivní rozvoj patrně čeká technologie zachycování CO₂ ze spalin fosilních paliv -- především uhlí (proces dekarbonizace).

Vysoce účinným nástrojem pro zvyšování efektivity v oblasti energetiky se stane ekologická daňová reforma (pokud bude nějakým parlamentem někdy přijata - pozn. red.) a ceny paliv a energií, které budou nevyhnutelně růst. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že hlavním problémem České republiky není pomalý rozvoj obnovitelných zdrojů, jako spíš plýtvání s energiemi v masovém měřítku. Kvótový systém zvyšování podílu obnovitelných zdrojů prosazovaný EU není rozumný a povede spíše ke komplikacím, než k prosazení energetické nezávislosti. S výjimkou vody a biomasy obnovitelné zdroje fakticky brání zvyšování efektivity v energetice, protože jejich produkce je ve vztahu ke spotřebě víceméně náhodná nebo dokonce protichůdná. Například sluneční energie je nejvíce k dispozici v létě, kdy je spotřeba energie nejmenší.

Problém s obnovitelnými zdroji dnes spočívá v zaměňování technické reality za futurologickou vizi. Pro zvyšování efektivity v energetice neexistuje žádné jednoduché a jednoznačné řešení. Stávající legislativa a současné ceny energií dostatečně nemotivují k úsporám a ke snižování spotřeby. Na druhé straně systém nekonečných dotací vede maximálně ke zvýšení zisku výrobců větrných elektráren -- nikoliv ke zlepšení životního prostředí.