Pro výpisy z rejstříku trestů chodím tak jednou za dva roky. V prosinci 2002 jsem si úřadovnu v pražské Soudní ulici pochvaloval, když jsem tam zažil zřejmě nejrychlejší úřední operaci v životě. Přišel jsem jako sto dvacátý osmý, ale už za tři minuty jsem odcházel s potvrzeným lejstrem. V září 2003 jsem na stejném místě byl znovu a snažil se jednomu Asiatovi z Británie vysvětlit, co znamená kolonka „rodné číslo“. Rejstřík trestů totiž cizí jazyky nevede. Potřetí jsem se pro štempl, potvrzující mou beztrestnost, vypravil právě dnes.

Situace se dost zhoršila. Jakkoliv je Rejstřík trestů moderní budova, organizovaná výpočetní technikou, její kapacity jednoduše nezvládají množství lidí, které si každý den pro výpisy chodí. Přišel jsem v poledne, kdy na řadě byl člověk s lístkem číslo 907. Dalších dvě stě lidí postávalo v sychravém počasí venku. Do konce úředních hodin zbývala hodina. Elektronický pořadník mi vydal štítek s cifrou 127 (po vydání lístku 999 začíná číslování znovu od nuly). Z mých hrubých propočtů mi vyšlo, že každá z osmi úřednic musí od půl osmé ráno ověřit a orazítkovat žádosti přibližně sto padesáti lidí.

Chvilku jsem pozoroval, jak na displeji naskakují čísla klientů, kteří jsou na řadě. Vyšlo mi, že pokud nenastanou zvláštní problémy, mohl bych se dočkat potvrzení pár minut před oficiálním koncem úředních hodin, tedy asi za hodinu. (Ve skutečnosti jsem byl na řadě hodinu a dvacet minut po příchodu na místo. Ke cti úřednicím slouží, že slíbily odbavit všechny čekající, kteří přišli do 13 hodin. Od mého příchodu jich bylo odhadem dalších sedmdesát.) Tahle neplánovaná časová rezerva mi poskytla prostor k přemýšlení o e-governmentu, tedy efektivní státní správě, kde se podání vyřizují elektronicky.

Fronta v Soudní ulici má několik celkem pochopitelných příčin. Jednak o výpis žádá příliš lidí najednou, což by se možná dalo vyřešit rozšířením úředních hodin ve čtvrtek a v pátek, kdy má budova otevřeno do jedné odpoledne. Jistou komplikací však je, že kromě osobních podání vyřizuje stejné pracoviště i poštou zaslané formuláře z celé republiky, a aby ten objem administrativy stíhalo, musel by se rozšířit počet pracovních míst. Už takhle trvá dva až tři týdny, než potvrzený výpis přijde poštou nazpátek.

Dalším zdržujícím faktorem jsou cizinci. To není laciný xenofobní výpad, souvisí to s byrokratickými nedostatky. Jak jsem zmínil výše, žádost o výpis je pouze v českém jazyce, musí být vyplněna čitelně latinkou, a některé kolonky mohou pro cizince představovat problém (nemluvě o jejich ověřování dalšími doklady). Vyvstávají tak problémy s fonetickým přepisem jmen z východních abeced, záměnou křestních jmen a příjmení, atd. To samozřejmě vyřízení žádosti zdržuje.

Osobní vyřízení výpisu z rejstříku vyžaduje vyplněný formulář, padesátikorunový kolek (kvůli urychlení celého procesu naštěstí stačí přinést 50 Kč, kolek pak nalepí a orazítkuje úřednice) a občanský průkaz, podle kterého rejstřík trestů ověří vaše osobní údaje. Nemáte-li záznam v rejstříku, je samotné vystavení výpisu otázkou asi deseti sekund. Pracovnice vyťuká vaše jméno do počítače, pohlédne na obrazovku, otiskne razítko „Nemá záznam“, načež můžete jít.

Od roku 2004 je teoreticky možné o výpis z rejstříku požádat elektronicky (a zase jenom v češtině). Vyplníte zabezpečený formulář, přiložíte elektronický podpis a zpátky vám přijde ověřený dokument, rovněž zabezpečený certifikátem a elektronickým podpisem pracovníka Rejstříku trestů. Takový počítačový soubor je pak považován za právně platný a zcela rovný s orazítkovaným papírem.

Růžová je teorie, trnitá cesta praxe. E-government v Česku se ještě nedostal z plínek. „Upozorňujeme žadatele (fyzické osoby), že až do odvolání nelze přijímat elektronicky podané žádosti o výpis, o nahlédnutí do opisu a o podání informací o poskytnutí výpisu (opisu),“ varuje Rejstřík trestů na svém webu už od října 2004. Podatelna se však tváří, že je přesto v provozu. Ve šroubovaném odůvodnění se dočteme: „Vzhledem k tomu, že dlouho očekávaná vyhláška č. 496/2004 Sb. (...) nestanovuje ústřední orgán státní správy, který spravuje jednoznačný identifikátor (...), a nestanovuje podmínky a postup pro jednoznačnou identifikaci osoby podle údajů uvedených v certifikátu, nelze prakticky (...) od žádné fyzické osoby i nadále přijmout kvalifikovanou elektronickou žádost o výpis nebo žádost o nahlédnutí do opisu, týkající se této osoby. Zjevné údaje, které certifikát obsahuje (jméno, popřípadě jména, a příjmení podepisující osoby) neposkytují dostatečné informace, podle kterých by bylo možné osobu jednoznačně ztotožnit s osobou, na kterou má být výpis vydán nebo umožnit takové osobě nahlédnout do svého opisu.“

Do češtiny jsem si vysvětlení přeložil tak, že Rejstřík trestů si i přes připojený elektronický podpis nemůže být jistý, kdo elektronickou žádost poslal. Citlivá osobní data by tak mohla skončit v nepovolaných rukou.

Pokud někdo máte s elektronickou žádostí o výpis zkušenost, ozvěte se, prosím. Funguje to, nebo ne?

Ideální by bylo, kdyby občan kromě nutných případů nemusel o výpis žádat vůbec. V současné době tento dokument vyžadují například živnostenské úřady. Proč by si ho nemohly od Rejstříku trestů vyžádat samy a občana do toho vůbec netahat? Totéž by jistě mohla dělat například cizinecká policie. Pokud úřad něco chce od jiného úřadu, ať si to klotové rukávy vyřídí samy mezi sebou. Teď to spíš vypadá, že občan slouží úředníkům dvou různých institucí coby rychlá spojka, a ještě za to musí zaplatit padesát korun.

Elektronický podpis je zatím pokrokem jenom na papíře. Ještě přece nemáme vyhlášku. Jak tristní. 

24. 6. 2003, Jiří Kofránek: Reforma na půli cesty VI. - Mladé tele se vlka nebojí - Není už na čase outsourcovat ministra?ZDE