15. 2. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 2. 2006

Dnešní kapitalismus je přirozený asi jako rakovina

"Kapitalismus je přirozený v tom smyslu, že příroda funguje úplně stejně", tvrdí Radek Litvín ve své oponentuře článku "Kapitalismus a vlastnictví". Škoda, že toto své tvrzení nijak nedokládá, protože mně se to tak vůbec nejeví. Znáte snad nějakou část ekosystému, která ke svému řádnému fungování potřebuje neustálý růst o nějakých 5% ročně?

Potřebujeme nové fabriky proto, že bychom měli málo aut či jiného zboží? Kdepak. Potřebujeme je proto, že si jinak nevíme rady s nezaměstnaností.

Bez ekonomického růstu nedokážeme udržet životní úroveň lidí ani zajistit dostatečné financování veřejně prospěšných věcí (viz např. údržba silnic a spousta dalších oblastí, kde neustále "chybí peníze").

Je tato podmíněnost normálního kvalitního života neustálým růstem přirozená? Opravdu funguje příroda stejně? Podívejme se, co nám říká následující obrázek o jednotlivých typech růstu:

A) PŘIROZENÝ růst -- tak to funguje v přírodě: živé organismy nejprve prudce rostou, pak dosáhnou dospělosti, tj. kvantitativní růst se zastavuje a přechází postupně ve změnu kvality.

B) LINEÁRNÍ růst -- známý např. z průmyslu: zdvojnásobením výrobní kapacity se zdvojnásobí objem výroby.

C) EXPONENCIÁLNÍ růst -- to, co považujeme v ekonomice a financích za normální, zná příroda prakticky jen v podobě rakoviny: takovýto růst, není-li včas zastaven, končí selháním základních životních funkcí a zánikem mateřského organismu.

Moc bych si přál, aby lidská společnost co nejdříve dospěla a místo honby za kvantitou se konečně začala vážně zabývat kvalitou své existence. Zatím ale jako bychom neznali jinou cestu vpřed, všechny naše hlavní politické strany bez výjimky mají ve svých programech exponenciální hospodářský růst (věřím, že i humanitně zaměření čtenáři chápou, že i pět procent znamená exponenciálu).

Jak dlouho lze (v našem konečném světě s omezenými možnostmi této planety) tímto způsobem ještě růst? Kam až? Příroda nám dává jednoznačnou odpověď, kam takový růst vede, ale my ji nechceme slyšet. Takže zatím jenom registrujeme stále markantnější příznaky naší choroby a marně se je snažíme léčit nějakými mastičkami, přičemž jejich základní příčina nám uniká.

"Finanční moc nadnárodních monopolů a investičních společností už dávno přesáhla moc národních států", píše Milan Valach. Ano, tak to je a přesně tak se chovají i nádorové buňky: ve snaze o vlastní růst a zisk se šíří a prorůstají vším bez jakéhokoliv respektu k funkci a hranicím jednotlivých orgánů.

Co je příčinou toho, že zájmy jednotlivců se dostávají do stále příkřejšího rozporu se zájmy celku? Chamtivost lidí? Hypertrofovaná snaha o vlastní prospěch, mající své kořeny v pudu sebezáchovy jako základním lidském instinktu?

Jak jsem psal už onehdy, jsem přesvědčen, že pud sebezáchovy není prvotním lidským instinktem. Je jistě významný a silný, ale není základní. To, že motiv osobního prospěchu a zisku vystoupil tak výrazně do popředí (na úkor přirozeného vnímání sebe sama jako součásti jednoho celku), má svou příčinu v umělém vyburcování této složky lidské povahy. Ve vyburcování, které má na svědomí jádro kapitalismu -- úrokový peněžní systém.

"Peníze musejí dělat peníze" -- to je ten imperativ, který nás žene do soupeření, neznajíce bratra. Peněžní systém založený na úrocích je skvělým stimulátorem, potřebujeme-li soutěžit, získávat, dobývat a vítězit. Stává se ale kontraproduktivní, chceme-li zastavit znečišťování, spolupracovat, sdílet a žít v harmonii s celkem.

Je na čase začít přemýšlet o jeho náhradě. O tom, jak ze "zlého pána", kterým se dnes peníze staly, udělat zase "dobrého sluhu". V soukromém vlastnictví problém nevidím.

                 
Obsah vydání       15. 2. 2006
15. 2. 2006 I osoby s bigotními názory a popírači holocaustu musejí mít právo mluvit
15. 2. 2006 Nové záběry týrání z vězení Abu Ghraib
15. 2. 2006 Nová americká "dlouhá válka"
15. 2. 2006 Úpadek Evropy
15. 2. 2006 Německo neotevře své pracovní trhy lidem ze středovýchodní Evropy Radek  Vogl
15. 2. 2006 Vysoký činitel CIA propuštěn za to, že odmítal mučení
15. 2. 2006 "Čím víc je něco zakázaného, tím víc mě to zajímá"
15. 2. 2006 Soud zakázal psát o zamořené lodi Miroslav  Šuta
15. 2. 2006 Česká pošta se opravdu vyznamenala Jan  Čulík
15. 2. 2006 Mám taky špatné zkušenosti s Českou poštou
15. 2. 2006 O toleranci, homosexualitě a Paroubkově lstivosti Josef  Provazník
15. 2. 2006 Kmotrem Zdeněk  Volf
15. 2. 2006 Britská Dolní sněmovna zakázala kouření
15. 2. 2006 Antikomunista nemůže být objektivní Josef  Vít
15. 2. 2006 Kdo promluví, než zaútočíme na Írán?
15. 2. 2006 Právo, víra, svoboda, politika Egon T. Lánský
15. 2. 2006 Svobodnost Petr  Pospíchal
15. 2. 2006 Dnešní kapitalismus je přirozený asi jako rakovina Jiří  Martišek
15. 2. 2006 Karikatura na vymření Josef  Provazník
14. 2. 2006 Kdysi bylo rouhání proti Bohu největším zločinem... Jaroslav  Pour
14. 2. 2006 Amerika chce vnutit světu geneticky modifikované potraviny
14. 2. 2006 Zpráva OSN požaduje uzavření Guantánama
14. 2. 2006 Oč jde nám, "mladým, poněkud radikálněji naladěným myslitelům" Martin  Škabraha
13. 2. 2006 Británie: Muslimové debatují v televizi
13. 2. 2006 Útok na Írán by stál tisíce životů a vedl by k širšímu konfliktu Karel  Dolejší
13. 2. 2006 Odpovědi na otázky týkající se Bible Jiří  Drašnar
13. 2. 2006 Mediální křepelky vyletěly z hnízd Štěpán  Kotrba
13. 2. 2006 Nejvyšší soud rozhodl, že se nebude řídit platným právním řádem Aleš  Uhlíř, Marek  Steiner
22. 11. 2003 Adresy redakce
12. 2. 2006 Hospodaření OSBL za leden 2006