Návrhy zákonů o registrovaném partnerství jsou však koncipovány z hlediska rovnosti všech vztahů, která ale s jádrem věci nemá vůbec nic společného.

Skutečným obsahem normy o partnerství tedy může být jen odstraňování nejvýraznějších nerovností, které v životě vysoce organizované společnosti vznikají ve vztahu k veřejné správě. Neměly by se tedy upravovat vzájemné vztahy partnerů, jako je vyživovací povinnost či dědictví, které lze upravit smluvně. K úpravě by se mělo sáhnout jen tam, kde by orgány veřejné správy či jiné subjekty nemohly (nesměly) takové smluvní úpravy respektovat. Dobrým příkladem je právo na informace o zdravotním vztahu. Zákony by však měly jen upravit zvláštní právo nechat si do občanského průkazu nebo jiného dokladu zanést potvrzení o tom, že partner trvale zplnomocnil druhého partnera.

Návrh však namísto smluvní úpravy zajišťuje určitému typu vztahu (mezi spoustou jiných, v zásadě dost podobných vztahů) VÝSADU -- a sice, že stát se bude starat o naplnění některých vzájemných morálních závazků. Návrh také přenáší na partnerství část majestátu, který přísluší manželství ze zcela jiných, nepřenosných důvodů.

Zákon by se tedy měl jmenovat např. O odstranění některých nerovností při soužití osob stejného pohlaví, a měl by být zaměřený pouze na těch několik jednotlivostí, kde by smluvní úprava mezi dvěma partnery nepřiměřeně narážela na protikladnou právní úpravu.

Nevyváženost předloženého návrhu

Pominu-li pochybnosti o hlubším oprávnění jakéhokoli státem formalizovaného partnerství, je především třeba upozornit, že předložený konkrétní návrh je oproti úpravě manželství velmi nerovnovážný při stanovení toho, co tento vztah znamená a jaké má mít atributy (jeho obsah), a toho, co z něj plyne v rovině práv a povinností. Vztah partnerství je oproti manželství popsán zcela bezobsažně, zákon po u něj nepředpokládá ani nepožaduje žádné atributy, je to vlastně jen jakýsi obal či souručenství bez náplně. Ale v rovině práv a povinností, tedy, co z tohoto vztahu má plynout, je zákon stejně rozmáchlý jako úprava manželství. Dokonce jde až tak daleko, že zakládá partnerovi nabytí plného nájemního vztahu po zemřelém partnerovi.

Návrh je proto mimořádným projevem nízkého materialismu, který rezignuje na jakýkoli hlubší obsah zákonem upravované skutečnosti. Již jen proto by bylo namístě předložený zákon zamítnout.

Komicky pak působí mechanické přejímání atributů týkající se manželství i tam, kde se podobná situace v partnerství zásadně odlišuje, anebo kde předkladatelé partnerství upravili jinak. Například pro zrušení partnerství (obdobu rozvodu) se předkladatel úzkostlivě vyhýbá formulacím, požadovaným u manželství: "trvalý rozvrat, že nelze očekávat obnovení manželského soužití". Pro partnerství postačí, že "partnerský vztah již fakticky netrvá" (§ 16). Avšak o pár ustanovení dříve ještě předkladatel tuto povrchnost asi nepředpokládal a proto pro účel vyživovací povinnosti mezi "rozvedenými" partnery hřímá s použitím ustanovení o manželství:

Tato komičnost by se dala vystihnout přirovnáním k domorodcům, kteří neznaje logiku letadla, napodobují ho z plechovek a beden jako kultovní předmět k uctění létajících bohů.

Obecný závěr: Partnerství = ledabylé manželství

Celkově tedy lze říci, že v pojetí předloženého návrhu je partnerství jen jakési velmi ledabylé manželství, a to ledabylé jak co do obsahu, tak -- a to je nebezpečné stejně -- co do právní úpravy.

Podrobně:

Chybí účel partnerství - bezobsažnost

Zatímco v zákoně o rodině je v definici manželství hned jako druhý odstavec uvedeno, o co v něm jde, jaký je jeho účel:

zákon o partnerství se uvedení jakéhokoliv účelu vyhýbá, ačkoliv by jistě mohl stanovit účel jiný, než výchovu dětí, například vytvoření prostředí blízkého rodinnému, solidaritu, ba dokonce vzájemné uspokojování sexuálních potřeb (takto explicitní formulaci se úprava manželství může vyhnout právě díky odkazu na založení rodiny a výchovu dětí, což je vyjádření, které však v sobě uspokojování sexuálních potřeb obsahuje).

Návrh se vyhýbá jakékoli hodnotě, která by partnerství samo i jeho ocenění společností ospravedlňovala. Vyhýbá se dokonce nepochybnému faktu, že předpokládaný obsah partnerství je soužití osob stejného pohlaví v zásadě se sexuálním obsahem. Díky vyprázdněnosti pojmu partnerství tak není jisto, zda jeho předpokládaný obsah nebude široce zaměňován za snadno využitelný chladný instrument k získávání různých výhod a zisků (např. nájem bytu).

Není třeba žít spolu

Hlubokou a zásadní chybou předloženého návrhu je, že ve skutečnosti vůbec nepředpokládá, že by partneři měli žít spolu. Plyne to z mnoha ustanovení, které se obdobně v zákoně o rodině vztahují k existenci manželství (např. pro rozvod manželství je požadováno, že více než 6 měsíců manžele nežijí spolu), ale v návrhu partnerství požadovány nejsou.

Nezodpovědnost

Jestliže by za legitimní účel partnerství bylo považováno vytvoření jakési polo-rodiny a určité sociální stabilní jednotky, tedy rodinného prostředí bez dětí, pak není jasné, proč -- podobně jako po snoubencích vstupujících do manželství - zákon nepožaduje prohlásit, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění partnerů po uzavření partnerství. Tím se připouští mnohem méně zodpovědný vstup do partnerství. Důsledky této právně předvídané nezodpovědnosti nejsou jen morální, ale vytvoří právně těžce řešitelné okolnosti vymáhání některých vzájemných povinností (vyživovací atd.) anebo zrušení partnerství.

Pravděpodobně se tak též naznačuje, že se v budoucím zákonu o rodině má i stran manželství přistoupit k dalšímu zjednodušení a banalizaci vstupu do manželství.

Zákaz partnerství mezi příbuznými - paradox

Velmi zajímavým paradoxem je zákaz partnerství pro osoby navzájem příbuzné v linii přímé a sourozence. Takový zákaz má v rovině manželství jeden z nejhlubších kulturně antropologických důvodů, daný vyšší pravděpodobností nežádoucí genové mutace a degenerace při plození dětí v příbuzenstvu. Zákaz je dán také tím, že ve vztahu rodičů a dětí nelze předpokládat plně svobodný projev vůle, to se však netýká sourozenců. Přenést tento prvek do úpravy partnerství je na jedné straně zcela nesmyslné (vlastně jen estetické), na druhé straně je asi předzvěstí budoucí snahy, aby i stejnopohlavní páry mohly pomocí různých genových technik plodit děti. Z obavy před genovou mutací (která by tak náhle vstoupila do hry) pak předkladatelé raději zakazují příbuzenské partnerství již nyní.

Osvojení příbuzní mohou vytvořit partnerství

Zajímavé je, že v úpravě partnerství však nenajdeme zákaz odpovídající zákazu při vstupu do manželství, aby do partnerství vstoupily osoby v příbuzenství založeném osvojením.

Vztahy mezi partnery -- bez obsahu

Vyprázdněnost navrhovaného partnerství je patrna ze srovnání pasáží o vzájemných vztazích mezi manžely a partnery:

Právní dopady bezobsažnosti

Nejde jen o deklaratorní popis a morálku, ale o vyjmenování potřebných atributů, aby manželství bylo obecně a právně respektované. U partnerství se asi nic takového nepředpokládá. To však také znamená, že bude mnohem těžší prokazovat, že partnerství neplní svoji funkci. To bude důležité pro naplnění podmínek pro zrušení partnerství:

I tehdy, pokud si partneři již nebudou pomáhat, žít spolu, respektovat svoji důstojnost a být si věrní, to dle navržené normy ještě nemusí znamenat, že vztah již fakticky netrvá.

Stejně tak se vyprázdněnost pojmu partnerství projeví, až bude uplatněn § 11

Není jasné, jak bude soud posuzovat podíl na trvalém rozvratu společného vztahu, když nejsou ani naznačeny atributy, které je třeba dodržovat, aby nedošlo k rozvratu.

Zneužitelnost partnerství ke vzniku užívacího práva k bytu a k přechodu nájmu

Úprava nájemního vztahu v sobě skýtá možnosti zneužití. Cestou navrženého partnerství lze převést právo nájmu na dalšího bez souhlasu pronajímatele tak, že nový nájemce vstoupí do partnerství s dosavadním nájemcem, ten se odstěhuje (zákon nepředpokládá, že partneři mají žít spolu), a dokud není partnerství zrušeno, má nový nájemce stejná práva jako předchozí.

Dále lze cestou navrženého partnerství plně získat právo nájmu v případě smrti dosavadního nájemce. Nic nebrání (zejména při vyprázdněnosti pojmu partnerství), aby kterýkoliv stařeček či stařenka byli osloveni kterýmkoli svobodným zájemcem o nájem bytu, za finanční odměnu či bez ní uzavřeli partnerství, a po smrti partnera se druhý partner stává plnohodnotným nájemcem, aniž by k tomu pronajímatel mohl cokoli podotknout.

Zneužitelnost při dědictví a dalších právních vztazích

Stejně jako u nájmu se návrhem významně rozšiřuje prostor pro nekalá jednání, zaměřená na získání dědictví cestou falešně vytvořených příbuzenských vztahů či ovlivnění závěti. Vedle sňatkových podvodníků se tak nutně vyrojí nová sorta -- partnerští podvodníci. Právě díky vyprázdněnosti pojmu partnerství není jisto, zda jeho předpokládaný obsah -- soužití osob stejného pohlaví v zásadě se sexuálním obsahem -- bude dostatečnou překážkou, aby nebylo rozsáhle využíváno jako inertní instrument k vytváření různých zvýhodnění a zisků.