První fáze štěpení se odehrála ve znamení krize uvnitř nejsilnější strany koalice, Dzurindovy Strany demokratické a křesťanské unie (SDKU). Koncem roku 2003 se z ní oddělilo Svobodné fórum. Vláda se stala menšinovou, ale přežila.

Druhá fáze měla podobu loňského útoku proti vedení strany ANO - z vlády musel odejít její předseda a ministr hospodářství Pavol Rusko. Vláda se stala ještě menšinovější, ale opět přežila.

Fáze číslo tři nese název Smlouva o výhradě svědomí. Vše se jeví prosté: vláda ve svém programovém prohlášení slíbila, že tuto smlouvu, která by například umožnila soudci na základě náboženského přesvědčení nerozvádět manželství, předloží parlamentu, ale teď to odmítá učinit. Dzurinda to vysvětluje především tím, že smlouva rozděluje společnost a s Vatikánem ji nevyjednal ministr zahraničí (SDKU), ale ministr spravedlnosti (KDH). Obé je pravda. Křesťansko demokratické hnutí (KDH) ovšem oponuje, že ministr spravedlnosti byl jednáním s Vatikánem pověřen vládou a že smlouva je již tři roky v připomínkovém řízení, přičemž ani premiér, ani ministr zahraničí za celou dobu nevznesli námitky. KDH se cítí podvedeno a jeho ministři podali demisi. Vláda se tak stala úplně menšinovou a je tu opět otázka, zda přežije.

 Spory mezi KDH a SDKU se jeví jako malicherné, ve skutečnosti ale jejich kořeny sahají až k datu vzniku SDKU - přesněji řečeno do roku 1998, kdy vznikl předchůdce SDKU, Slovenská demokratická koalice (SDK). Ta se vytvořila jako slepenec pěti politických stran poté, co Vladimír Mečiar prosadil novelu volebního zákona. Podle ní musela každá politická strana v koalici získat ve volbách minimálně 5 % platných hlasů. Společenství pěti se proto formálně změnilo na politickou stranu - SDK. Jejím mluvčím a později předsedou se stal místopředseda KDH Mikuláš Dzurinda. Do SDK vstoupilo přibližně 150 vysokých představitelů oněch pěti stran. Kromě jednoho - předsedy KDH Jána Čarnogurského.

Po volbách roku 1998 byla vytvořena koaliční vláda, v níž největší slovo měla SDK. V té se poté odehrál spor, zda se transformovat na regulérní stranu. V roce 2000 se změnila na SDKU, ale až po odtržení KDH, které tak ovšem uchránilo svou identitu křesťanskosociální strany, zatímco SDKU začalo směřovat do liberálnějších vod. Vztah těchto dvou uskupení připomíná vztah ODS a KDU-ČSL v Česku. S tou výhradou, že ve vedení KDH i SDKU zůstal větší pocit hořkosti. KDH v uplynulých měsících několikrát ústy svého předsedy Pavla Hrušovského naznačilo, že nastal čas obhajoby hodnot, nikoliv zájmů. Dzurinda to ale v přecitlivělém předvolebním období neslyšel. Správně cítil, že v jiné vládě má KDH se smlouvou o výhradě svědomí ještě menší šance - nemluvě již o neprůchodnosti smlouvy v parlamentu. Pokračoval proto ve stylu práce, který mu zatím přinášel body: v případě mediálního pozornosti či hrozící roztržky přebíral iniciativu za koaliční partnery. Minulý týden za zády KDH jednal se slovenskými katolickými činiteli, aby o smlouvě o výhradě svědomí prohlásili, že je nutné ji dopracovat. Na půl dne uspěl. Pak ovšem církevní představitelé od svého souhlasu s Dzurindovým postupem odstoupili. A KDH ví, že před volbami má především závazky ke svým voličům. Až pak se uvidí, zda bude smlouva o výhradě svědomí v jiné politické konstelaci přijatelnější.

V této chvíli je nejdůležitější, zda Dzurindova vláda třetí štěpení přežije. Ohrožuje ji pád, který by zavinila ztráta podpory v parlamentu. Sestavit novou vládu bude ale téměř nemožné. Snad jen za předpokladu, že slíbí předčasné volby. Ty ale může slíbit i Dzurindova vláda s minimální základnou v parlamentu.

Předčasných voleb se nejvíce bojí dvě uskupení: Dzurindova SDKU a Mečiarova LS-HZDS. Oběma hrozí, že ve volbách ztratí. To je dobrý základ pro dohodu, která by umožnila Dzurindovi vládnout až do září. Nemusí to hned být koalice, osvědčená je i opoziční smlouva. HZDS se tímto tahem pokusila představit se jako státotvorná síla, což však asi její kmenoví voliči přijmou s rozpaky. Dzurinda se ale připojuje k hlasům volajícím po předčasných volbách.

Předčasné volby mají tak trochu pouze symbolický význam - zkrátily by působení vlády jen o prázdniny. Ovšem na Slovensku se během dovolených vždy v politice mnohé událo. Přesto je na odstoupení KDH z vlády nejcennější jiná politická zpráva: náznak, že KDH pokládá za pravděpodobnější svůj povolební návrat do vlády po boku strany Směr - sociální demokracie.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom