Tedy nikoliv zapovězeného "veřejného" kritizování premiéra ministrem. I když veřejné a mediálně vnímané bylo. Problém byl, že Palas sice kritizoval Grosse, ale pozdě. Předchozí spojenectví i leštění klik se uvnitř strany nezapomnělo.

Jeho vzetí na poslaneckou kandidátku v Moravskoslezském kraji, kde má nezanedbatelnou podporu, je od začátku poznamenáno výzvami z "centra" k jeho odstoupení, kvůli údajnému nevýhodnému prodeji akcií severočeské Setuzy. Sám Palas k tomu zaslal premiérovi a ministru zemědělství Mládkovi vyjádření, kde mimo jiné uvádí, že Setuza byla poškozena povodněmi v roce 2002, že za jeho ministrování vznikla smlouva s firmou Český olej, která měla obnovit vliv státu ve společnosti a která nebyla po jeho odchodu realizována. Pragmaticky uvažující ministr Mládek se nevyjadřuje a ministr financí a úřadující předseda ČSSD volá po Palasově odstoupení, i když z internetových podkladů lze dovodit, že o Setuze měl být informován.

V neděli 8. 1. na Primě Jiří Paroubek řekl, že si žádá další informace - a to i v případu Jaroslava Palase. Ty by se nejsnáze po zmíněném Palasově vyjádření daly získat právě jednáním na Moravě. Tím by ČSSD vydala signál, že chce věc řešit, nikoliv "zahrát do autu" skokem Palase do tmy. A nebo pod pendolino. Tím by také bylo možné poznat pohnutky volby v domácím prostředí, uplatnit zároveň autoritu "centra" i zachovat důstojnost dotčeného člena. Bez feudálně-autokratických manýrů, se zřetelem na budoucí rozvoj vnitrostranické demokracie, na což pak následně logicky navazuje -- v případě vládní strany -- rozvoj demokratického státu. Zároveň by vládní ČSSD vydala také poselství, že se bude snažit lépe porozumět problémům svých voličů, začíná právě u porozumění svým členům a její vedení již dále nechybuje onou ryze mechanickou podporou jakémukoliv stranickému šéfovi, která nedávno právě Stanislavu Grossovi ve výsledku prokázala "medvědí službu".