5. 1. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
5. 1. 2006

Chtěla bych se zastat Igora Chauna

Chtěla bych se zastat Igora Chauna. Nejsem věřící, Boha si vůbec neumím představit a upřímně řečeno ani nechci. V dětství jsem stejně jako Alice Valkarová chodila na náboženství, ale zřejmě jsem neměla štěstí na faráře. Byla jsem dítě, s nímž šili všichni čerti, v očích mi seděly plamínky, které rozčilovaly některé dospělé, sotva se na mě podívali. Pan farář mne neustále nutil ctít otce svého a matku svou, jejichž řemen a vařečka coby výchovný prostředek ve mně žádnou úctu nevzbuzovaly, proto jsem jako dítě vůbec nechápala, co to po mě vlastně farář chce. Přesvědčoval mne, že klečením a modlitbou se očistím, že pokání mi pomůže. Nepomohlo a čistší jsem si nikdy nepřipadala. Bibli jsem četla několikrát a mám ji dnes doma, ale jako ztělesněné dobro mi nikdy nepřipadala. Spíše naopak. Boha bych ráda mít nemohla.

Přesto cítím, o čem pan Chaun mluví.

O tom tajemství, které nás obklopuje a kterého se mnozí lidé bojí, neboť to neznámo děsí, nezajišťuje pevnou půdu pod nohama, nedá se uchopit ani prozkoumat. A tak mnozí zavírají oči, ucpávají si uši a oklepou se při letmém dotyku "čehosi". Raději tvrdí, že nic není. Jako každý člověk stojící osamocen ve tmě. Ale ono tam "něco" je.

O té síle, která se vlévá do žil neznámo odkud, rozšiřuje hrudník a lehce šimrá bránici. O síle, kterou člověk cítí, stojí-li v mracích na vrcholu vysoké hory, opírající se o vítr a naslouchající hudbě skalnatého moře pod sebou. O síle proudící z vesmíru či "odkud vlastně"? O síle, která člověku narovná záda ve chvíli, kdy už se cítí poražen. O síle, která ho postaví na nohy ve chvíli, kdy už nemůže dál.

O té záři, která je tak nějak ve vzduchu. O třpytu slunce v kapce rosy, o záři ve žluté koruně břízy, o stříbrem ozářené zasněžené louce, o paprsku probleskujícím z černých mraků. O záři šťastných dětských očí, o záři moudrosti v očích babiček a dědů. O záři, při které srdce zaplesá a rozum zapomene na strasti života. O světle, po kterém celý život toužíme, aby nás vyvedlo z temnot. O záři, která nás dokáže oslepit a připravit o rozum, nesklopíme-li včas před ní svůj zrak.

O tom tichu, které nás uklidňuje a přináší konejšivé myšlenky do rozbouřených myslí. O tichu, které ve městech marně hledáme. O tichu, které umí varovat před nebezpečím. O tichu, kterého se bojíme a zároveň po něm toužíme. O tichu, které zraňuje i léčí. O tichu, které odnáší bolest do neznáma, o tichu, které z neznáma bolest přináší.

O hlasu, který nám občas něco našeptává. O hlasu, který nás varuje nebo naopak povzbuzuje. O hlasu, který k nám promlouvá a my mu vůbec nerozumíme. O ráně do prsou, o sevření u srdce, o vědomí, že se něco stalo, ale my ještě nevíme, co. O hlasu, který nás provází životem naučíme-li se mu naslouchat, o hlasu, který se naučíme odhánět jako dotěrný hmyz.

O lidské lásce, bratrství a pospolitosti, o věrnosti a důvěře. O citu, který sbližuje, ochraňuje, povznáší. O citu, který se nám někam ztratil. O citu, který dobře znají lidé semknutí proti společnému nepříteli, lidskému nebo přírodnímu. O citu, který je pevnější nežli půda pod nohama. O jistotě, o kterou se může člověk opřít jako o skálu.

"Je to cosi, co se otevře a zprůchodní -- a už to zůstane," píše Igor Chaun. Je to pravda, třebaže tomu lidé říkají různě. Někdo tomu říká Bůh, někdo vesmírná energie, jiný zase přírodní zákony a další zase úplně jinak, ale je to stále stejná síla, stejná energie. Já tomu říkám "NĚCO". Pravda, je mnoho lidí, kteří slepě věří, neboť sami nikdy nic takového nepoznali. Nebo poznali a nechtějí uvěřit, protože tomu nerozumí a připadají si hloupě. Co se nedá racionálně vysvětlit, to neexistuje.

"Je to pouť s mnoha plody. Ale bolí," píše Igor Chaun. Ano, vím přesně, jak to vypadá, když si člověk sáhne na dno své duše, na dno svých fyzických a psychických sil. Vím dobře, jak bolí poznání pravdy, pustí-li ji člověk do svého vědomí. Vím, jak trnitá je to cesta, jak moc to bolí, kolik slz člověk prolije a kolik jizev zůstane. Vím dobře, jak hřeje světlo, které se na konci cesty zrodí. Jak chutná duše očištěná od bláta života. Znám ten údiv, když člověk pohlédne na svět "novýma očima". Jako v Boha nevěřící matka bych takovou cestu přirovnala k zázraku těhotenství a porodu, k zázračnému prožitku vnitřního procesu tvoření člověka. K zázraku množení buněk a vrstvení na sebe do tvarů svých předků. Kdepak plácání Adama z hlíny, to pro mě není. Ale o tom ani pan Chaun nepsal.

"Každý si na to musíme přijít sám," píše Igor Chaun. Je jedno, jak tomu bude kdo říkat. Nemyslím si, že nás pan Chaun chtěl k něčemu přemlouvat, natož nám něco vnucovat. Přál nám pouze sílu a odvahu na cestě k plnému životu. Já osobně považuji náboženství za berličku pro jedny a za zneužívání pro druhé. Na druhou stranu si i já myslím, že člověk, který došel k poznání otevřením své duše a uvěřil tomu, co jiní odmítají, stojí o krok výš. Ten, kdo umí cítit energii, jenž nás obklopuje a ovlivňuje naše životy, je mnohem bohatší nežli člověk citově prázdný, neboť naše tělo není jen továrnou na přeměnu hmoty. Je i schránkou pro duši a tu člověk buď má nebo ne. Mít svou víru je bohatství, které nám nikdo nemůže vzít. Jenom hlupák se o ni dobrovolně připravuje.

                 
Obsah vydání       5. 1. 2006
5. 1. 2006 Co je nejnebezpečnější vědecká myšlenka?
5. 1. 2006 Petra Partyka - kupodivu - za komunismu nezavřeli, to až teď!
5. 1. 2006 "Nesdělitelná zkušenost o změně poměrů" Aleš  Uhlíř
5. 1. 2006 Vojenský jazyk: "Změnu designu tištěné verze týdeníku Respekt připravoval tým autorů..." Jan  Čulík
5. 1. 2006 * * *
5. 1. 2006 Úvahy českého voliče (voličky) Ivana  Štěpánková
4. 1. 2006 Zuzana Paroubková: "Nikdy jsem netvrdila, že ženy do politiky nepatří" Štěpán  Kotrba
5. 1. 2006 Stejně mizerní novináři jako fotbalisté Bohumil  Kartous
5. 1. 2006 Rozdíl je jen domněnkou, je třeba jej prokázat Miroslav  Prokeš
5. 1. 2006 Nový týdeník o češtině
5. 1. 2006 Izraelský premiér Šaron nyní utrpěl vážnou mrtvici
5. 1. 2006 Mládež jako naděje -- naděje pro koho a k čemu Petr  Sak
5. 1. 2006 V Turecku onemocněli lidé ptačí chřipkou
3. 1. 2006 Napište do vězení Petru Partykovi! Benny  Rees
4. 1. 2006 Vinu nesou ti, kdo narcistický habitus vytvářejí Karel  Dolejší
4. 1. 2006 Konec chirakismu: Pochybuje o tom ještě někdo? Josef  Brož
5. 1. 2006 Hnutí pro život: Za svět konzervativnější a méně svobodný! Linda  Sokačová
5. 1. 2006 Česká republika: něco málo z historie interrupcí Linda  Sokačová
4. 1. 2006 Cizinci: výpisy, zápisy, průpisy, nadpisy a podpisy Milan  Daniel
5. 1. 2006 Chtěla bych se zastat Igora Chauna Věra  Říhová
5. 1. 2006 Víra v Boha v nejateističtější zemi na světě - přijde nový Bůh? Jiří  Mašek
5. 1. 2006 Nedovolme pravici unést Boha
5. 1. 2006 Proč je ČR tak silně ateistická?
5. 1. 2006 Josef Vít je rozumbrada a v článcích má věcné chyby Boris  Cvek
3. 1. 2006 Žánrový hybrid na obrazovce Jan  Čulík
30. 12. 2005 Ohlédnutí za Johannem Sebastianem Bachem v BBC Jan  Čulík
3. 1. 2006 Všechno je relativní Alex  Koenigsmark
22. 11. 2003 Adresy redakce
2. 1. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2005

Igor Chaun: "Proč věřit v Boha?" - názory a reakce RSS 2.0      Historie >
5. 1. 2006 Nedovolme pravici unést Boha   
5. 1. 2006 Josef Vít je rozumbrada a v článcích má věcné chyby Boris  Cvek
5. 1. 2006 Víra v Boha v nejateističtější zemi na světě - přijde nový Bůh? Jiří  Mašek
5. 1. 2006 Chtěla bych se zastat Igora Chauna Věra  Říhová
4. 1. 2006 Schopnost věřit je genetická záležitost   
4. 1. 2006 Vadí mi, že nám Igor Chaun vnucuje víru   
4. 1. 2006 Proč věřit v Boha -- opravdu, proč? Josef  Vít
3. 1. 2006 644 milionů Filip  Sklenář
3. 1. 2006 Proč věřit v Boha? Igor  Chaun