6. 12. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
6. 12. 2005

Na severu Sládků šiky!

Nejsme na světě sami, jak si lze snadno povšimnout. Máme okolo sebe některé jiné země. Navykli jsme všímat si především těch bohatších, abychom měli na co naříkat. Ale třeba takového Polska si téměř nevšímáme. Nemáme jistě ani proč - moře tam mají studené, vůbec tak nějak divně šišlají a mají takovou zvláštní pověst. Zrovna dnes jsem například v obuvnictví hleděl dovnitř boty. Poznamenal jsem, že je polská, prodavačka, která netušila, že se mi bota líbí, myslela, že nadávám, ale já jsem chválil. Rychle mi podstrčila vedlejší německé. Řekl jsem, že jistě i ty německé jsou vyrobeny v Polsku a prodavačka se podivila a řekla: to snad ne, no to je teda strašný! Zjevně ji ta myšlenka nadchla méně, než mne.

Listopadová evoluce a nakonec i Evropská unie nám otevřela hranice, takže kdo se necítí v české kůži našeho politického dneška nejlépe, může se podívat do Polska, třeba se mu bude líbit víc! Tak se tam teď na chvíli podívejme:

Předchozí levicová vláda přicházela k moci se silným mandátem, ale to není v Polsku nic neobvyklého. Politické sympatie tam bývají silné, ale vytrvalost voličů mdlá. Po čtyřech letech skončila naprostým rozpadem vládní strany, poslední měsíce byl premiérem Marek Belka, který se ještě v době, kdy byl u moci, stal členem mimoparlamentní politické strany - zkusme si tuto pikantnost převést do klidných a srovnatelně stabilních českých politických poměrů! Parlamentní volby přicházely počátkem letošního podzimu v situaci, která už byla zcela neudržitelná. Levici hrozilo, že se stejně jako její předchůdce u moci, tehdy šlo o Volební akci Solidarita, ani nedostane do parlamentu. Nakonec získala nečekaných deset procent. Úspěch neměl podle liberálního a později téměř veškerého tisku minout především Občanskou platformu, vedenou rázným liberálem Janem Rokitou, nesmiřitelným odpůrcem poliitické levice. Hop a skok, po volbách je Občanská platforma s Rokitou v opozici společně s levicí! Parlamentní volby vyhrála strana Právo a spravedlnost, jejímž předsedou je Jaroslaw Kaczyński, dvojče svého bratra, který krátce nato zvítězil ve volbách prezidentských. Předsedou vlády se stal ekonomický expert Kaczyńských Kazimierz Marcinkiewicz, který vede vládu jen proto, aby nebyl premiér pouhým okem nerozeznatelný od hlavy státu.

Po konsensuálním a optimistickém někdejším svazákovi Kwaśniewském bude prezidentem nesmiřitelný, nesnášenlivý a také hojně snášený i nesnášený Lech Kaczyński, razantní vůdce rétorické pravice. Chce přetvořit Polsko k obrazu svému, jen není zcela jasné, jaký ten jeho obraz opravdu je. V sociální a ekonomické oblasti spíše levicový, v hodnotách životních výrazně konzervativní, ve vztahu k Evropě velmi podezíravý a v politickém provozu rozmáchle pragmatický.

Vláda sestavená jednostranně stranou Právo a spravedlnost sice obsahuje i několik osobností blížících se liberalismu nebo politickému středu, silové resorty však řídí muži plní nesmlouvaného konzervativního pragmatismu. Politicky jde o vládu menšinovou, ale ta vznikla ze vzdoru, jako chybový produkt konfliktu, který nutně vznikl záhy po volbách tím, že Právo a spravedlnost dávalo o něco slabší liberální Občanské platformě najevo, že vítěz bere všechno a že ten slabší se prostě musí podřídit. A tak vítěz nakonec opravdu všechno vzal. Symbolika parlamentních i vládních funkcí jednostranně obsazených lidmi, které silou prosadila vítězná strana, zmařila šanci na korektní dohodu na pravici. O takové dohodě, placené nezbytnou vůlí ke kompromisu, před volbami, ba i krátce po nich, málokdo pochyboval.

Ale chce-li vítěz získat vše a neplatit za kompromis, musí zaplatit jinak, třeba důvěryhodností. Parlamentní podporu vláda získala jen tím, že si naklonila dvě odlišné extrémní politické síly. Lepperovu populistickou zemědělsky orientovanou Sebeobranu přesvědčila některými parlamentními funkcemi, nábožensky fundamentální Ligu polských rodin spíše programovou ústupností, byť se vládní vlídnost projevila také v některých personálních záležitostech.

Ubohost a útočnou nesnášenlivost obou extrémních politických sil český volič od názorově zmateného Sládka nepamatuje. Polští extrémisté, to jsou Sládků šiky, pro jejichž krajní postoje nalézají představitelé Práva a spravedlnosti neustálá úhybná vysvětlení a omluvy. Ustupovat je třeba, vysvětlují kompromisy s nimi. Ustupovat není možné, říkají a nechávají rozehnat demonstraci homosexuálů v Poznani. Ale jde o jevy hlubší a zásadnější. S věrohodností a politickou seriózností se ve střední Evropě dávno tak hazardérsky nenakládalo. Důvěra voličů v účinnost demokratických procesů očividně slábne, jestliže okrajové proudy tečou středem parlamentní scény.

Demokracie prochází různými zkouškami a snad právě ty zkoušky těžké mohou vést k obrození veřejného života. Ale jsou také jiné možné náčrty budoucnosti. Extremisté se dobytých pozic nebudou chtít snadno vzdávat. Ukřivděných, potrefených a beznadějně zakomplexovaných budou mít za sebou vždycky dost, jestliže je už jednou přesvědčili, že existují i jiné možnosti, než volit zavedené politické strany. Nebude snadné vyvést Polsko z této krize, v níž vlastně ještě ani není.

Polsko je vlivná a velká země, která může svým vývojem zasáhnout i nás. Máme za sebou poněkud jinou historii i jiné zkušenosti během posledního století. Méně heroismu, méně bojovnosti, často také více nadhledu a obyčejných malých komplexů, které Poláky nepostihly. Méně velkých dějin a více těch malých. Více drobné práce a jen málo vzorů, v jejichž stopách bychom chtěli kráčet.

Sledujme proto v tom čase, který u nás zbývá do parlamentních voleb, co se děje okolo nás. Mohlo by se nám takové pozorování hodit. A kdybychom pak naříkali, byl by to jen důsledek vlastní slepoty či neochoty rozhlédnout se, dokud nám mlha nezačne bránit v rozhledu! A že je to trochu také mlha mediální, že?

                 
Obsah vydání       6. 12. 2005
6. 12. 2005 Condoleezza Ricová: Ano, vozíme vězně do zahraničí
6. 12. 2005 Jak vypadá svoboda peněz Bohumil  Kartous
6. 12. 2005 75 procent Venezuelanů říká NE Chavezovým volbám Fabiano  Golgo
6. 12. 2005 O řízení podniků zaměstnanci Jan  Samohýl
7. 12. 2005
6. 12. 2005 Výlov horusického rybníka Tomáš  Třeštík
6. 12. 2005 Zedník bude pískat, kdo bude skákat? Jan  Mech
6. 12. 2005 Krátce k ostravskému "areálu Karolina" Aleš  Uhlíř
6. 12. 2005 Být dobrým člověkem Irena  Zítková
6. 12. 2005 Svět moci a svět svobody Aleš  Uhlíř
9. 12. 2005
6. 12. 2005 Na severu Sládků šiky! Petr  Pospíchal
6. 12. 2005 Je jasné, proč Ukrajinci nechtějí do EU Kamil  Abbid
6. 12. 2005 Bohatého Mikuláše pro ty, kteří nezlobili
6. 12. 2005 Srdcem Evropy obchází strašidlo Ladislav  Žák
6. 12. 2005 Hrubý domácí produkt -- k čemu je a k čemu není Tomáš  Paleta
6. 12. 2005 Čeští dobrovolníci pro Afriku a Asii
6. 12. 2005 Směs předsudků, neznalosti a toho nejprimitivnějšího feminismu
6. 12. 2005 Připomínka bitvy u Slavkova byla pietní
5. 12. 2005 Osmdesát čtyři směrem k jedné nule Karel  Moudrý
5. 12. 2005 "Primátor Zedník mluví jako dlaždič"
5. 12. 2005 Neznalost zákona neomlouvá
5. 12. 2005 Mezi Kajínkem a Hučínem Zdeněk  Jemelík
5. 12. 2005 Co s junk food pro mozek? Jiří  Drašnar
2. 12. 2005 Naše poklady: VyVolení, Rychlé šípy, major Zeman a céčka Jan  Stern
5. 12. 2005 Topolánkovo kolečko Boris  Cvek
5. 12. 2005 Zápisky od života odtrženého spisovatele Alex  Koenigsmark
4. 11. 2005 Hospodaření OSBL za říjen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce