1. prosince v Právu k tomu Martin Hekrdla dodává : "...nejsilnější pozici na politické scéně má vždy ta strana, která nakonec může se všemi ostatními subjekty vládnout nebo se o ně opírat. Občanská ani křesťanská demokracie - na rozdíl od té sociální - tohle štěstí nemají.

Tímto nám pan premiér naznačil mnohé a M.H. další.

Zatím se ale nevyjádřil volič.

Protože jsem jedním z nich (a dovedu si představit i to, co bude "den poté") tak se pokusím to popsat:

Paroubek o US-DEU (současnému členu koalice) už vůbec neuvažuje jako o politickém subjektu.

V jeho mysli už existuje jen ČSSD a ODS a jejich osudový střet -- jakoby se ztotožnil s "úlohou osobnosti v dějinách". Jakoby nás u voleb čekala novodobá Bílá Hora.

Nešť.

Budou volby a je úplně jedno, JAK dopadnou -- vždycky nějak dopadnou.

V rámci EU jsme stejně nuceni dělat to co se rozpracuje v Bruselu, takže na naši vládu zbývá jen to v podstatě zaplatit, okecat, nebo po švejkovsku udělat/neudělat. A potom ta trocha příjemné korupce (taky v průměru EU) a malá domů pro pobratimy.

Po volbách (tak jak tak) do hry vstoupí prezident a někoho pověří sestavením vlády.

A tady jsou varianty, za předpokladu, že ČSSD vyhraje volby (po několika peripetiích) :

Prezident pověří Paroubka sestavením vlády a ten udělá toto:

1) Bude chtít koalici s KDU-ČSL, ale lidovci řeknou dobře, ale fifty -- fifty (jako v Německu) se vším všudy, co takové všechno všudy obnáší v ČR (a byli by hloupí kdyby neřekli).

Pro ČSSD to bude povinný začátek, ale taky žaludeční křeč a tak:

2) Potom bude chvíli chtít menšinovou vládu s tichou podporou KSČM. Tichá podpora je jak tichý společník, -- ve svých důsledcích je dražší, než partner na vývěsním štítě.

Stane-li se tak, tak potom:

Každé druhé hlasování ve sněmovně se tak stane hlasováním o důvěře vlády ČSSD (omluvy do Bruselu a NATO nebudou brát konce a tedy jen otázkou pár měsíců do nových voleb, nebo jmenování úřednické vlády prezidentem.

Nestane-li se tak, tak potom:

3) Bude muset požádat KSČM, nebo ODS o reálné koaliční spojenectví (Martin Hekrdla píše, že na to má -- viz výše ...).

Tedy :

Požádá-li Paroubek KSČM o ruku, zažene do opozice KDU-ČSL, ODS a v Senátu i nezávislé a US.

No, bude zajímavé sledovat, kdo bude třeba ministr vnitra, obrany, nebo zahraničí. Neméně zajímavé bude, kdo bude na MPSV a třeba v zemědělství. Pravděpodobně se počet resortů zvýší tak 2x, aby se nicotnými ministerstvy uspokojili komunisté a klíčová ministerstva (dnes v rámci dotací z EU už snad všechna), zůstala pro ČSSD. To, a počet dalších ministerských úředníků zvlášť potěší jistě voliče. (I když zase sníží nezaměstnanost kolem Prahy  !)

Veselé by bylo, kdyby třeba ministerstvo kultury vedla s.Švorcová (!).

To není legrace -- s tímto modelem si OPRAVDU Paroubek pohrává. (a to nemyslím, že by to Švorcová vedla špatně, ale jen to, že kdyby zase nic nedělala a jen se sem tam prošla kolem nějakého otáčivého jeviště, tak bude za pár měsíců populárnější, než předseda vlády...)

Oproštěním se od pravicových stran ve vládě se vláda vystaví smrtelnému nebezpečí, že BUDE MUSET UDĚLAT VŠE, CO SLÍBILA a už nebude výmluvy na "kompromis" s lidovci -- jako dosud.

Pravicový populismus (ze strany sjednocené pravicové opozice obrovský) takovou vládu smete do roka z povrchu ČR a "český experiment" bude figurovat v příručkách politologie.

(Za sebe tady dodávám, že kdybych si myslel, že to bude fungovat jen z 20%, tak tento článek nepíšu, ale současná Evropa není Francie a Itálie šedesátých let...a investoři jsou většinou ze zemí, kde drží vlády levici pod krkem.)

Tímto by Paroubek historicky nutně znemožnil sebe i ČSSD.

U KSČM by pak mravenčí práce 15 let nebyla k ničemu a byly by před ní do budoucna už jen dvě varianty -- buď vládnout někdy sama a nebo se nikdy přímo na vládě už nepodílet.

4) Další variantou by bylo vládnout s ODS, ale za takovéto konstelace by MUSEL vzít do koalice i KDU-ČSL, protože naprosto odlišné pojetí světa obou hlavních partnerů je nutné národu vysvětlit pouze SKRZE difuzní (konzervativně-liberálně-křesťansko-sociálně-demokraticko-lidově-nacionální-a nevím jakou další.) všehochuť lidovců. A navíc už byli v tolika vládách, že toho spoustu o každém ví...

Ano, v "duhové koalici" půjde všem o všechno.

Paroubek jistě sní o tom, že jako v Německu se u nás udělá kulatý čtverec a v pudu sebezáchovy postů a koryt se rozdílné ideologie (a když ne ideologie, tak minimálně rozdílný pohled na svět) sejdou u jednoho ohně. Zaženou do opozice KSČM (a event. lidovce.) Do takové vlády bude pak mlátit zprava KDU-ČSL a zleva komunisti. Ani jedni si už nebudou muset dávat servítky před ústa. Protože pravicové a konzervativní postoje ODS jsou známé, lidovcům bude vadit vlastně jen její pragmatismus, nikoli světonázor.

Ne tak ovšem u ČSSD : její slalom mezi deklaracemi a činy bude stále obtížnější -- a jestli bude předseda vlády z ODS (a jinak by ODS do takové koalice asi ani nešla), tak to, tak jak tak vyústí v odchod ČSSD z vlády.

Prezident potom jmenuje nové ministry (pragmaticky nominované nestraníky typu Jahna) a pokud by ČSSD nedala pokoj v parlamentu tak podá Topolánek demisi a prezident si nominuje "úřednickou" vládu sám podle sebe.

Vládnutí ČSSD+ODS+KDU-ČSL je nazýváno novináři "duhovou koalicí".

Vladimír Körner v románu "Lékař umírajícího času" nazývá duhu staročesky VESELKA, a tato se klenula v pět hodin odpoledne jednadvacátého června 1621 na Staroměstském náměstí, tedy v den popravy 27 českých pánů.

(...Zázrak, lidi vydechl hrabě Šlik , - pojďte se podívat. Je tam veselka.

Duha ! Nad východní Prahou, od Týna přes popraviště k vodám vltavským s klenulo znamení smíření, v čechách zvané veselka. A bylo slyšet cval přijíždějících koní...A začalo to!

Bestia triumfans! Obecenstvo už nevydrželo napětím a dalo se do sborového řevu,- v modrém plášti, vínovém klobouku a černých nohavicích vystoupila křiklavá maškara, pouťový vyvolávač s vyžilým obličejem, ale nezaplatitelným krákoravým hlasem.

Do pauzy bubnů zaskřehotal: Graf Joachim Andreas Schlick !

A Václav Budovec se modlil:

Jestliže se na obou stranách několik jednotlivců obohatilo kořistí, oč více lidí bylo o všechno oloupeno a do naha odráno.

Jestliže ta i ona strana se chvástá zabitím tolika nepřátel, ale jakých nepřátel, bratří a sousedů! nechť spočte, co svých ztratila!

Vyplatí se čerpat cizí krev vlastní krví !?

Vyplatí se navrtat loď, na které se s tebou plaví nepřítel ?

Nastává čas, abyste zahynuli oba...

Běda tobě Amsterodame, běda, Londýne!

Zrada bude oplacena dalšími vašimi zradami, nastane jednou čas, kdy vaše poklady uzmuté světu přijdou ve prospěch všech národů, nejen na prospěch několika jednotlivců. Aby všichni lidé živi byli, jedli a odíval se a v míru život trávili...

Freiherr Wencesllaus Budowitz ! -- zalykal se hlas z pódia.

Po něm už jdu já, - zašeptal pan Harant z Polžic...

- Jenom se smějte, nikdo neuteče svému osudu -- Tam jsou, a dívají se na nás, svědkové umírajícího času. --

Zlehčená De Wittova a Valdštejnova mince byla pro celou zemi a města větší tragédií než Bílá Hora, na takovou transakci nepřišli ani alchymisté Rudolfa II. Tavbou s příměsí mědi bylo z každého tolárku stříbra na dvacet nových, jediné skutečné peníze na tuto transakci půjčil lichvář Baševi. Za to bude zeď Židovského Města pobořena, získány nové ulice zkonfiskovaných domů, židům prodána i půda.

Duha zvaná veselka, co vyšla nad staroměstským popravištěm, nebyla duhou smíření a věčného míru, jak bylo přáním krvavého Ferdinanda. Ale naopak jen novým zášlehem vojny zvané třicetileté. Celá jedna třetina lidí v korunních zemích byla v této válce pobita, druhá pomřela hanbou, vyčerpáním a hladomory - - a třetinu těch, co přežili, čekalo ještě dlouhých tři sta let národní poroby české - -