Myslím, že by ministrem zdravotnictví mohl být i pacient. Nenosil by sice bílý plášť a na čele tu kulatou lesklou věc s latinským názvem, třeba by jen pokulhával nebo pokašlával. Ale oč méně by proto měl rozumět zdravotníctví jako komplexnímu oboru z hlediska řízení celku? Mohl by tím ministrem být také ekonom, jaderný fyzik nebo kominík. Ten by navíc mohl celému rezortu přinést štěstí. Ale nemohl by jím být právník, to je přece jisté! Pročpak? Inu, ten musí sedět zase v ministerské pracovně ministra spravedlnosti, neprávníkům přísně zapovězené.

Dynamický, pohyblivý, těkavý a nestálý dnešní svět vyžaduje ve veřejné sféře hodně empatie, intuice, porozumění a vlídné, osobně osvědčené autority. Je milé vědět, že veřejná autorita něco umí a něčemu opravdu dobře rozumí. Je však milejší vědět, že rozumí také nám. Však to známe všichni - přemnohé veřejné autority vyčerpají svou energii vždy jen na to, aby nám vysvětlili, proč to nejde, než aby vymýšleli, jak zařídit, aby to šlo.

Je-li vzdělání kvalitní, dokáže vytvořit z hulvátů stydlivé chlapce, z buranů znalce společenského chování a z naivních tlachalů hotové filosofy, obdobně i v rodě ženském. Vzdělání musí mít bohatý a prakticky použitelný obecný základ. Každý by měl být vzdělán k tomu, aby se naučil dobře se orientovat ve společnosti, v níž žije, aby dokázal porozumět problémům, s nimiž se může každodenně setkat, aby dokázal srozumitelně hovořit a četlivě psát. Aby v počtech nezaostal natolik, že by ho mohla skolit první nabídka lízingové společnosti nebo prodeje zboží na splátky.

Pak je tu vzdělání odborné, zvláštní. Každému, kdo ho dosáhne, dává možnost věnovat se více svému oboru a o to méně vnímat podrobnosti oborů jiných. To je pro společnost nesmíně cenné, protože jako příležitostný pacient budu mít jistotu, že se mi do zubů bude vrtat jenom ten, koho naučili, kolik jich mám a kde je v mém těle má hledat. Zaměňovat odbornosti se proto nemůže vyplácet tím spíše, čím více jde o odbornosti zvláštní, úžeji vymezené.

Jenže celý člověk není jenom chytrá kniha s nohama. Je to také soubor zkušeností, nabytých předsudků, mentálních a citových daností a omezení, sociálních vazeb, rodinných návyků a vztahů a docela obyčejně taky silných rysů své povahy či poklesků, které každý nese ve svém srdci. Proto tam, kde se znalost projeví jen s mírným vlivem těchto lidských vlivů, je radno znalci ustoupit. Nebudu se s biologem specializovaným na arktickou faunu přít o tom, jaké období je nejvhodnější pro páření polárních lišek. Ale s psychologem, který tvrdí, že násilí v televizi nemá vliv na chování mládeže, se budu hádat tvrdě, protože nebudu vnímat rozdíl mezi jeho expertním zmocněním a mým laickým názorem jako zavazující. Ne, že bych si nevážil právníků, kteří hledají ve své specializaci právní vědy spravedlnost a právo, ale děsím se čarodějů neomezeného proceduralismu, kteří na objednávku nebo ze své právní brilance, sestry slepoty lidského ducha, dokáží před smyslem věcí a činů prchat třeba za brány pekelné.

Stáváme se zajatci těchto expertů, protože oni mají jakési zvrácené právo dávat nám doporučení, rozhodovat za nás, objednávat si budoucnost, která bude stát na jejich straně. Jak vnímat asi dva měsíce starý výrok ekonomky v televizních zprávách, expertky mladé, ambiciózní, studované a veřejně známé, že cena benzínu by mohla v nejbližších dnech stoupnout až na pětatřicet korun? Byla to podložená analýza, k níž použila svého odborného vzdělání, nebo přímočarý vzkaz majitelům čerpacích stanic, ať neváhají?

A co věčné proměny názorů expertů na zdravou výživu? Jezte rýži, nejezte rýži. Káva prospívá, káva škodí. Sypejte si po ránu do mléka vločky, bacha na vločky v ranním mléce! Mrkev jen syrovou, mrkev pouze vařenou! A co nekonečně se dělící specializace? Dějiny. Dějiny vědy. Dějiny přírodních věd. Dějiny chemie. Dějiny prvků. Dějiny kyslíku. Moderní dějiny kyslíku. Moderní dějiny sloučenin kyslíku.

Co tedy váží lidská zkušenost, moudrost, prostá životní zralost? Stojíme před úkolem překonat manipulativní expertní zátěž způsobující akutní civilizační slepotu. Čím víc expertů hučí do našich uší, tím hlouběji propadáme bezradnosti před prostými otázkami všedního dne. Zmateni hlasy znalců přestáváme mít schopnost cítit, co je pro nás dobré a co nepoškozuje lidi okolo nás. Nerad bych byl pochopen tak, že chci, aby znalci ustoupili neznalcům, ale chci připomenout, že Vsjeznajka i Něznajka, tedy Všeználek a Neználek jsou si věrnými druhy a mnohdy je těžké jednoho od druhého rozeznat. Mohou si za to sami.

vychází jeko úvodník nového čísla Literárních novin