Vedle bulvárních listů nebo o holou existenci bojujících literárních či jinak ušlechtilých tiskovin existuje realita úplně jiných show. Pestrobarevná a odhalená je výzdoba trafik, obchodů s vynálezem ďáblovým, jak tabák mohou nazývat rentgenologové, když se konzumenti propadají na dno společnosti. Nemýlím-li se, Velká francouzská revoluce trestala, ba i gilotinovala kuřáky dýmky, pokud byli při své veskrze protilidové a promonarchistické zábavě přistiženi na ulicích zaplněných bratrstvím, volností a rovností.

Ministr zdravotnictví nás sice důrazně varuje před následky zhoubné tabákové vášně, ale žádný ministr nás nevaruje před Big Brotherem nebo VyVolenými a statisíce lidí nahlížejí klíčovými dírkami do vilek s tragikomickými figurkami, které zápolí o deset či jedenáct melounů - českých a na dřevo. Někdy jen o padesátikorunu, která jim zbude v kapse, když odjíždějí, vyloučeni ze hry, zpět do Ostravy. Útlocitnější povahy mohou namítnout, že politické relace nebo besedy jsou neméně morálně škodlivé, ale politiku jako takovou si prostý lid už dávno zahrnul do kategorie činnosti "těch, kteří výhradně lžou a kradou". Což sice není přesné, ale hlas lidu je prý hlasem božím, tudíž hlasem nezpochybnitelným. Novináři, sami stejně prodejní a prolhaní, jsou tlumočníky z jednoho jazyka do jiného. Zprostředkovávají život celebritám, hrají si s nimi jako by byly v kleci. Vraždí i znásilňují. Novinářskou defloraci nikdo sexem nenazve.

Jak daleko je doba onoho francouzského, zatím hraného filmu, kde v soutěži o pár milionů - francouzských a také na dřevo - na obrazovce nemilosrdně vraždí, těžko odhadovat. Ale vůbec nepochybuji, že by reality show tohoto druhu byla divácky nesmírně oblíbená a obchod s telefonujícími fanoušky by jen kvetl. I naše veřejnost by plnila gladiátorské arény a popravy na náměstích by jistě neměly o publikum nouzi.

Plakáty na kaskadéry na motocyklech také už nic nezastírají. Na sedle stroje nesedí řidič odvážlivec s pruhovaným trikem cirkusového artisty, nýbrž kostlivec. Asi jako příslib podívané, kterou nelze - zatím - propagovat jako pozvánku na smrt před zraky řádně platících diváků.

Diskutovat lze samozřejmě i o televizních pořadech jako je Hodina pravdy, kde se naděje rodiny hroutí v jediné vteřině selhání ubohého reprezentanta, jenž přejímá veškerou zodpovědnost za splnění snů svých nejbližších na sebe. Kdoví, kolik let po skončení relace musí čelit hodinám pravdy doma, což bývá také namnoze kruté...

Nová stanice Českého rozhlasu Leonardo využila společně s Českou televizí současných "reálných podívaných" k parodii na pořady v režii Velkého bratra a to pod názvem Odhalení. Rodina goril z pražské zoologické zahrady sice nemůže souhlasit či odmítat smlouvu, natáčení nebo interpretaci svého denního života, nicméně se může stát, že se protagonisté stanou mnohem reálnějšími postavami v extrémním prostředí. Jsme jejich věznitelé nebo zachránci? Neboť i gorily jsou ve volné přírodě ohroženy jako mnoho jiných druhů zvířat... I jako lidé, pokud se navzájem vraždí na potkání. V řadě neposlední -- najdeme v sobě dostatek pudu sebezáchovy, abychom tuto poměrně nepatrnou planetu nevyrabovali tak důkladně, že se sami staneme svými vlastní vrahy?

V roce 1936 se Carl Gustav Jung plavil do Spojených států, kde měl na Harvardu přednášet. Ještě před přistáním v New Yorku prohlásil :

"Jako psycholog se zajímám o mentální poruchy. Chci zdůraznit, že z celého srdce opovrhuji politikou...Jsem přesvědčen, že 99% politiky je pouhým symptomem, a nikoli lékem na společenská zla.Asi 50% politiky je odpornou záležitostí s ohledem na to, jak dokáže otrávit nekompetentní duši mas.Jsme na stráži, když jde o nakažlivé nemoci těla, když dochází k mnohem nebezpečnějším onemocněním duše, jsme zoufale neteční."

Už předem lze odhadnout jeden jistý úspěch experimentu se sledováním života goril ve stylu VyVolených.

Ani gorily, které se nemohou rouhat Přírodě ani Bohu, nejsou zoufale netečné ke svému duševnímu zdraví, byť jsou vybaveny bezpečným instinktem. Kdyby k tomu byly uzpůsobeny, mohly by hrdě prohlásit : "Žijeme tak, jak zákony káží nám. A navíc : nikdy jsme nepředstíraly, že nejsme nahé."