Sin city je bezesporu brutální, ostatně, kdo nemá násilné filmy rád, poznal to už z plakátu a na film nešel, stejně jako ateisti nechodí do kostela, aby si potom v novinách stěžovali, že se tam četlo z Bible. Ze stejného důvodu se nebudu dívat na film Zvrácený a nikdy nepůjdu do filmového klubu na Saló.

Simkanič vyvodil, že film je oslavou zvrácenosti a popírá rozdíl mezi dobrem a zlem. JAK?!!!! Minimálně posledních 10 let česká kina nehrála žádný film natolik jasně ukazující boj zla s dobrem. Komiksová, poloanimovaná stylizace navíc snímek posunuje na intelektuální úroveň leporela, kde se v emočním soudu nemůže splést nikdo. Nikde jinde není přirozené morální rozhodnutí bojovat proti ZLU, navíc příliš silnému, aby se to mohlo "vyplatit", tak jasně ukázáno, jako zde. Pro ty, kteří neviděli, a nehodlají marnit peníze a čas, snad několik poznámek.

Film je složen ze tří povídek, spojených prostředím Města hříchu a postavou Hrdiny. Míním tím "Hrdinu", ono archetypální monstrum, které samo volí cestu spravedlnosti a smrti, než by zavřelo oči a pohlédlo jinam, než by učinilo kompromis a poslušně ťapkalo podle rozkazů a potřeb vládců.

"...zcela neoddiskutovatelným vrcholem filmu je scéna, v níž Bruce Willis pěstí rozmlátí hlavu ležícího Žlutého parchanta na kaši." Stárnoucí policista je na stopě pedofilního, sadistického vraha. Zbývá už jen poslední krok, zatknout. Ale jak?

Syna neomezeného vládce města... Kolega zrazuje všemi klišé o poklidném stáří, ale stárnoucí policista udělá správnou věc. Kolega jej postřelí. Stárnoucí policista je obviněn ze všech sadistických vražd a jen 11 dívenka ví, že je jejím zachráncem. Jen oni vědí, kdo mu posílá do žaláře dopisy, kdo ho drží při životě.

Pak přijde Žlutý parchant a dopisy přestanou chodit, odsouzenec udělá chybu, nerozpozná past a pisatelka skončí v mučírně Žlutého parchanta, stejného sadistického vraha, který jen změnil barvu, když mu pěstovali nová varlata, předtím stárnoucím policistou ustřelená. Pak střih, žádné jako ze života, deviant dívku neumučí a vše nezmizí pod hladinou. Přichází katarze! Přichází vykoupení! Přichází stárnoucí policista, bojuje proti přesile a "pěstí ro zmlátí hlavu ležícího Žlutého parchanta na kaši." Simkanič z toho udělá orgie bezesmyslného násilí...

Jiný příklad. Jednodušší monstrum oslovené spanilou dívkou, která je ráno mrtvá. Prostá mysl a prosté řešení - pomsta. Jednodušší monstrum a jeho kurátorka, s jednou rukou snědenou tajemným kanibalem - opravdu nechutná scéna, kupodivu v ní není krev ani násilí. Osvobození, ale policie má rozkaz, kdo je vinen.

Rozstřílená kurátorka (krásný příklad palby do parlamentáře). Pomsta. Kanibal (on je to vlastně svého druhu upír - obživou i schopnostmi), chráněnec a oblíbenec nejvyššího církevního hodnostáře... a jeho vlastní vlk - jeho vlastní konec. Simkanič opět řadí: Kanibalismus, řezání končetin, roztrhání člověka vlkem..."

Zločin, zločin, trest, zločin, trest. Autor však vidí: Násilí, násilí, násilí, násilí, násilí. Totální postmoderní rovnost. Příčinu a následek člení jen upadlý "selský rozum", relikt před-postmoderní doby. Takhle to přece nejde, trestat, vždyť biskup říkal, že moc hezky zpívá a taky vyzařoval světlo...

Před časem Britské listy uveřejnily analýzu emoční nenávisti vůči některým VyVoleným z hlediska jungovské hlubinné psychologie a stínu - nejvíce nás irituje to, co si na sobě nejméně připouštíme.

Nemůže si pomoci, mám pocit, že p. Simkanič naprosto hystericky reaguje na koncept zločinu a trestu. Ona hrůzná představa, že se jim ZA TO, navzdory jejich postavení, může NĚCO stát. Že se našel někdo, kdo nenásledoval sociální pravidla (mocnější má vždy pravdu). Někdo na koho nesedly sociologické teorie.

Sin city je western bez koní, noční můrou postmodernisty i sociálního konstruktivisty. Sin city je apoteózou spravedlnosti, pravda na úkor práva, ale to je jen věc, kterou si právníci vydělávají na živobytí. O Sin city se dá říci skoro všechno s výjimkou toho, že:

1. zlo v něm není zlem

2. neobsahuje dobro,

3. stírá rozdíl mezi dobrem a zlem.

Pokud bychom nedokázali rozpoznat dobro a zlo v Sin city, jak bychom to, proboha, dokázali v mnohem zapeklitějších kusech, jako je třeba Zlatovláska? Snad jen chybí, aby se autor zmínil o zrůdném týrání zvířat v seriálu Tom a Jerry a volal po jeho zákazu, alespoň pro pracovníky na jatkách - mohli by se "inspirovat".