29. 9. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Jiří Dolejš
29. 9. 2005

O komunistech pravých a nepravých

Pro některé členy KSČM je Jiří Dolejš osoba nežádoucí, rozvratník a škůdce. O čem tento názor svědčí? Ve straně je zvláštní paradox -- lidé se tu označují za komunisty, ale někteří z nich se zároveň projevují jako nemarxisté -- přání je u nich otcem myšlenky. Marxisté poctivě analyzují společensko-ekonomický systém i konkrétní společenskou situaci, a hledají reálný společenský pohyb, který by mohl vytvořit předpoklady komunismu. Avšak straničtí nemarxisté jsou ke všem kritickým analýzám současné i minulé reality slepí a hluší, neboť žádné analýzy vůbec nepotřebují. Mají svou víru, své pevné přesvědčení, a to jim stačí. Kdo jim tuto víru rozvrací, ten škodí straně.

Marxista však rozvrací iluze a zbožná přání, a zvláště iluze a zbožná přání uvnitř strany. Pro stranické nemarxisty je to ovšem škůdce strany, který si nezaslouží nic než rajče na hlavu.

Strana není náboženská sekta. Zvlášť v době, kdy strana je na rozcestí a zápasí o svůj charakter, nesmí být slepá a hluchá, a měla by usilovat nejen o bezprostřední politickou praxi, ale také o skutečnou teorii, která je vodítkem dalekonosné praxe. Jistě, doba je nejistá a mnozí mají pocit, že ze všech koutů strany vylézají potvory, které chtějí stranu rozsápat. Ale pokud tento pocit převládne, strana se stane spolkem paranoiků, kteří za každým stromem tuší vraha. Takový spolek se nikdy nesetká se skutečnými lidmi a skutečnou společností, nýbrž jen se svými představami. A co uvidí? Jen hrst škůdců a pak deset miliónů lidí, kteří by stranu podpořili, nebýt těchto škůdců. Proto mohou tito zvláštní komunisté napsat, že stávající přístupy -- rozuměj i přístupy předlistopadové -- jsou "alternativou pro deset miliónů lidí naší vlasti."

Stačí vydržet, zbavit se škůdců a zrádců, a lidé již brzy pochopí, že jenom vláda KSČM je může zbavit strastí kapitalismu. Pokud je někdo hrobařem strany, jsou to právě tito podivní komunisté, kteří nedovedou pochopit, že minulý režim již skončil, a pokud to někteří pochopit dovedou, už nepochopí, že minulý režim se již konat nebude. Fakticky přitom brání tomu, aby strana přitáhla lidi schopné a kriticky myslící, neboť tito komunisté jsou vůči těmto lidem krajně podezřívavý -- v jejich očích to jsou kariéristé, kteří chtějí stranu zneužít.

Kdyby tento proud pseudonáboženských komunistů ve straně zvítězil, strana se již nedostane k tomu, aby se stala iniciátorem skutečné přeměny společnosti. Strana takových komunistů bude nakonec dělat přesně to, co si přejí stoupenci kapitalismu a antikomunisté: bude kanalizovat nespokojenost širokých vrstev tím, že lidé, kteří chtějí změnu společnosti, budou volit stranu, která společnost změnit nemůže. O co však takovému proudu běží? Podle všeho ne o komunismus, nýbrž o minulý režim.

Nebylo by lepší nazývat věci pravým jménem a hovořit spíše o reálsocialistech než komunistech? Reálsocialista se vyznačuje tím, že kritický a tvůrčí marxismus, který zpochybňuje jeho víru, považuje za škodlivý a nebezpečný. Jak to zažil prof. Vladimír Říha , nestor českého marxismu, který se při svém soudu v roce 1978 dozvěděl od jisté soudkyně, že je člověk mimořádně nebezpečný, protože výtečně ovládá marxismus...

Z toho vyplývá všechna ta politická metafyzika: "strana musí být jednotná ve všech svých složkách." Ale jednota má smysl jenom tehdy, když je to jednota v nějaké správné věci. Zajedno můžeme být i v tom, co je úplný nesmysl. Vyžadovat jednotu pro jednotu je pošetilost a z dlouhodobého hlediska politická sebevražda. Strana, která je na rozcestí, naopak potřebuje ze všeho nejvíc zcela otevřenou diskusi o tom, co dělat, proč to dělat a s kým to dělat. A to znamená, že tu musí být více pohledů na věc, více myšlenek, více proudů. Jednota nesmí být klackem na nezvyklé myšlenky, nýbrž výsledkem diskuse mezi lidmi, kterým běží o společnou věc. Vyloučení otevřené vnitrostranické diskuse bylo, je a bude cestou k politické porážce, neboť strana, která vyhlašuje jednotu jako nejvyšší princip, nutí své členy k mlčení a poslušnosti, a tím ztrácí svůj vnitřní život i svůj korektiv. Taková strana se může dopouštět zásadních chyb, aniž o těchto chybách někdo mluví, natož, aby se někdo tyto chyby pokusil včas napravit. Reálsocialisté jsou proto v rozporu sami se sebou, neboť schvalují právě ty politické metody, které byly jednou z hlavních příčin pádu minulého režimu. Jsou tedy hrobaři toho, co jim je tak drahé.

Komunisté jsou ti, kterým záleží na cestě vpřed, ne na cestě vzad, a vědí, že jim nyní nezbývá nic jiného než tvůrčím a kritickým způsobem přemýšlet o současném kapitalismu, minulém režimu, možných spojencích, strategii, cíli, neboť cesta není prošlapaná. Jsou to ti, kteří dovedou ostatním nalít čistého vína, nazývají věci pravým jménem a narušují zatuchlou jednotu. A dovedou se také postavit většině, i když tím dávají v sázku svou politickou kariéru či důvěryhodnost jako Jiří Dolejš, Miloslav Ransdorf, Zdeněk Hába nebo Josef Heller.

Autor není členem KSČM. Článek vznikl jako polemická reakce na text Petra Karáta Kam kráčí Jiří Dolejš? na serveru KSM "Mladá levice"

                 
Obsah vydání       29. 9. 2005
29. 9. 2005 Anděl, opilci a agresivní bezdomovci Fabiano  Golgo
29. 9. 2005 Právo na sebeobranu Štěpán  Kotrba
31. 10. 2005
29. 9. 2005 Proti šéfu republikánské většiny v americké Sněmovně reprezentantů bylo zahájeno trestní stíhání
29. 9. 2005 Labouristická strana se omluvila za to, že vyhodila dvaaosmdesátiletého "výtržníka"
29. 9. 2005 Bezdomovci - pohled z druhé strany
29. 9. 2005 Literárky pro starší a pokročilé masochisty Štěpán  Kotrba
29. 9. 2005 Zatvrdlé cíle žalují František  Schilla
29. 9. 2005 Boj proti terorismu a jeho vliv na situaci uprchlíků a přistěhovalců
29. 9. 2005 Jak kritici ublížují filmu Štěstí Ján  Simkanič
29. 9. 2005 Sin City: alibistická oslava zvrácenosti Ján  Simkanič
29. 9. 2005 Amerika by měla vrátit nakradené létající talíře Jiří  Míka
29. 9. 2005 Minimální cena benzinu -- utopie, nebo schůdné řešení? Jan  Hošek
29. 9. 2005 Současný stav nezměníme František  Hájek
28. 9. 2005 Paroubek dal sociálním demokratům jasně najevo, jak vypadá a jak jedná konzervativní levicový lídr Štěpán  Kotrba
29. 9. 2005 SPD čeká na Godota Richard  Seemann
29. 9. 2005 Kancléřem budu já Igor  Záruba
29. 9. 2005 Naši furianti Oskar  Krejčí
29. 9. 2005 Protestantismus nezpochybňuje hodnotu světského úspěchu Bohumil  Kartous
27. 9. 2005 Jürgen Habermas, náboženství a postsekulární společnost
29. 9. 2005 Hrozí Francii násilný útok? Simone  Radačičová
29. 9. 2005 O komunistech pravých a nepravých Michael  Hauser
29. 9. 2005 Problémy Turecka, na které Josef Brož zapomněl
29. 9. 2005 Zášť katolické církve vůči homosexuálům volá do nebe Romana  Radová
29. 9. 2005 Petr Zvěřina - beránek, který snímá hříchy světa? Vojtěch  Polák
29. 9. 2005 Brouček nebo člověk, pane Zemane? Josef  Vít
27. 9. 2005 Číselná osa a opovržení teoretiků Bohumír  Tichánek
29. 9. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 24. - 31 srpna 2005
29. 9. 2005 Je třeba vychovávat lékaře, kteří budou mít rádi venkov, vesnice, okrajové a chudé čtvrti měst třetího světa Fidel Castro Ruz
22. 11. 2003 Adresy redakce
3. 9. 2005 Hospodaření OSBL za srpen 2005