16. 9. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
16. 9. 2005

Britská komerční televize:

Drama lidského života

Ve čtvrtek 15. září se vysílal v britské komerční televizi film 49 Up, první devadesátiminutová část současného pokračování pozoruhodného projektu. V roce 1964 si vymyslel geniální novinář Michael Apted, z tehdy vynikajícího publicistického pořadu World in Action (který v důsledku komerčního zprimitivňování televize už neexistuje) dlouhodobou sérii filmů, pod názvem 7 Up (Sedm a víc). Natočil portréty 12 sedmiletých dětí z nejrůznějších sociálních prostředí Velké Británie. Rozhodl, že britská televize bude sledovat dalším dokumentárním filmem jejich cestu životem opakovaně vždy po sedmi letech.

Nyní se vysílala první část dokumentu s názvem 49 Up - těmto dětem je dnes 49 let. Série filmů je doprovázela životem - současný dokumentární film obsahuje citace z předchozích filmů. Je to dojemný a vynikající projekt, který pronikl hluboko k podstatě lidství, která je definována pomíjivostí a smrtelností. Sledování 12 lidí, procházejících životem, vede každého člověka k podstatnému zamyšlení.

Sedmiletý Tony z dělnického East Endu v Londýně se v roce 1964 chtěl stát džokejem. Stal se taxíkářem. Před sedmi lety se mu tak trochu rozpadalo manželství, teď už je to v pořádku. Londýnský East End se mu už nelíbí - žije tam dnes příliš mnoho cizinců. Odstěhoval se do Španělska, kde žije v britské komunitě.

Když bylo Brucovi sedm, chtěl se stát učitelem v Africe. Učil místo toho v Bangladéši. Nyní je učitelem matematiky na jedné luxusní soukromé anglické škole.

"Byla to pozoruhodná cesta," napsal v pátek deník Guardian: "Sledovali jsme, jak tyto děti vyrůstají, stávají se dospělými, zamilují se, začnou pracovat v zaměstnání, uzavřou sňatek, mají děti, manželský vztah se jim rozpadne, rozvedou se, mají úspěchy, mají neúspěchy, selhávají, začínají znovu, zoufají si, jsou šťastní, podvádějí, zlepší se jim společenské postavení, zhorší se jim společenské postavení, mají vnoučata. Je to pozoruhodná sociální historie - vidíme, jak se postoje - k třídnímu rozrůznění, k práci i k rodině - změnily, stejně jako účesy a způsob řeči. Ale hlavně jsou to filmy o těchto dvanácti jednotlivých lidech - je to jedno velké svědectví o životě. Samozřejmě, ještě to neskončilo, ale už teď je to velmi důležité. Snad nejlepší práce, jakou televize dokáže dělat."

Filmy jsou to opravdu výjimečné. Zřejmě právě proto mají na britskou veřejnost podstatný vliv. Televizní diváci si dodneška na tyto postavy pamatují, přestože se o nich naposledy vysílal film v roce 1998. Lidé přemýšlejí o tom, co se asi stalo dál s Tonym taxíkářem, anebo s Neilem, v roce 1964 nesmírně sympatickým sedmiletým chlapcem, který se tehdy chtěl stát astronautem, ale v osmadvaceti byl bezdomovcem ve skotských horách, sám, bez rodiny a na hranici šílenství.

Citace ze starších pokračování tohoto projektu okamžitě potvrzují, jak radikálně se Británie změněnila od šedesátých let. V roce 1964 začínal první pořad slovy z dnešního hlediska naprosto nadřazeně a arogantně znějícího komentátora: "Ředitelům podniků i šéfům odborů roku 2000 je nyní sedm let." Jak dalekou cestu učinila Británie od doby, kdy mohl člověk udělat kariéru údajně jenom buď jako ředitel podniku anebo jako odborový boss.

Úmyslem britské komerční televize v roce 1964 bylo natočit polemiku o třídním rozdělení Británie. Tvůrci chtěli ukázat, že život britských občanů nezměnitelně určuje jejich třídní původ. A tak se zaměřili na děti z bohatých rodin v soukromých internátních školách, kteří už v sedmi letech dokázali sebevědomě jmenovat kolej v Oxfordu, kde budou studovat, a děti z dělnických rodin, které se bavily o tom, co by dělaly, kdyby měly množství peněz "jako například dvě libry". Jeden sedmiletý chlapec z dělnické rodiny se ptá v roce 1964 na kameru: "Co to je, univerzita?" Jeho dcera má však dnes už univerzitní vzdělání.

Británie televizní tvůrce překvapila. Začali natáčet film o dětech z dělnických rodin a z bohatých, vysoce privilegovaných rodin. Zapomněli však na střední třídu. A to, k čemu v Británii i v celé západní Evropě za posledních čtyřicet let došlo, je obrovská expanze střední třídy. Tony z londýnského East Endu vlastní teď druhou residenci ve Španělsku.

Třídní rozdělení však v Británii úplně nezmizelo. Divák si povšimne, že dětem, které pocházely z chudých dělnických rodin, brzo zemřeli rodiče, a samy mají v dospělosti zdravotní problémy.

Claire Lewisová, která pracuje dlouhodobě jako produkční na tomto projektu, poukázala na to, jak pozoruhodné je, že děti, které chodily do soukromých škol, udělaly pak bez výjimky v životě velkou kariéru - zastávají nejvyšší místa v právnické sféře, v podnikatelské sféře a v médiích.

Avšak pořad vycházel z premis, které už dnes dávno neplatí. Jen jedno z 12 sledovaných dětí je černošské - jen čtyři osoby jsou dívky. Autor projektu Apted přiznal, že je v roce 1964 vůbec nenapadlo, že by na výběru dětí pro projekt mohlo být něco nesprávného. Británie byla tehdy prostě považována za převážně bělošskou zemi, v níž mají hlavní slovo muži.

Film zaznamenává i proměnu sociálních hodnot. Když se narodil Simon jako nemanželské dítě, "bylo to něco, o čem se ve společnosti jen šeptalo". V dnešní době žijí v Británii četné děti a četná vnoučata, narozená nemanželsky, a nikomu to nevadí.

Avšak, jak poznamenává jiný britský novinář, sociální historie je sice zajímavá, zdrojem výjimečnosti tohoto pořadu je něco jiného. Je to způsob, jak tyto filmy vypovídají o univerzálním lidském osudu. Vidět, jak nám lidé před očima stárnou, jak se proměňují z dětí v adolescenty, pak v dospělé lidi, v rodiče a nyní v prarodiče, znamená být svědkem archetypálního příběhu lidského života. Každý skok od dětských tváří z roku 1964 k vrásčitým obličejům v roce 2005 je neuvěřitelně dojemný. Uvědomujeme si, že drama, které oživuje většinu lidských životů, se netýká vlády ani politiky, ale manželství, která jsou buď úspěchem nebo selháním, dětí, které se narodí, dospějí, odejdou z domu a rodičům se po nich stýská, anebo povolání, která jsou buď úspěšná anebo neúspěšná. Vidíme, že lidé vstupují do věku po čtyřicítce jako mladí a k padesátce vypadají a cítí se staří.

Vidíme, jak se děti snaží napravovat chyby, které poškodily jejich vlastní dětství: jak ti, kteří neznali své rodiče, se rozhodli být dobrými rodiči vlastním dětem. A hlavně vidíme, jak se lidé postupně naučí vzdát se snů svého dětství. Kdysi hovořili o tom, že chtějí být slavní a mocní, že se chtějí stát filmovými hvězdami anebo letět na měsíc. Teď už přijímají, čím ve skutečnosti jsou - a nepřejí si nic jiného, než aby byli zdraví a aby je jejich rodinní příslušníci milovali.

Na závěr osobní poznámku: Jsem o necelé čtyři roky starší než hrdinové pořadu 49 Up. Svými návraty do předchozích ér vytvořil film přestavu, jako by od roku 1964 uplynula neuvěřitelně dlouhá doba. Osobně takový pocit vůbec nemám. Cítím se v podstatě stejný jako kdykoliv předtím ve svém životě, hlavně proto, že všechna ta léta uběhla neuvěřitelně rychle - jako by to bylo pět minut. Je tento postoj taky bojem proti smrtelnosti?

                 
Obsah vydání       16. 9. 2005
18. 9. 2005 Volby v Německu: nikdo jasně nevyhrál
18. 9. 2005 Blair "poslal s nadšením" vojáky do Iráku
18. 9. 2005 Tony Blair zaútočil na BBC "za její antiamerikanismus"
18. 9. 2005 Jack Straw: Mezi Západem a islámem není podstatnějšího rozdílu
18. 9. 2005 Američtí konzervativci útočí na Bushe
16. 9. 2005 Parlament umožní nezákonné praktiky a korupci Petr  Kužvart
16. 9. 2005 Bush: Se sociální nerovností ve státech u Mexického zálivu musíme skoncovat
16. 9. 2005 Drama lidského života Jan  Čulík
16. 9. 2005 Islám jako zrcadlo, v němž se vidíme sami
16. 9. 2005 Kontroverzní návrh nového protiteroristického zákona
16. 9. 2005 Chlastám Karel  Škrabal
16. 9. 2005 Léky v akci Michal  Vimmer
16. 9. 2005 Jak zničit komunisty Bohumil  Kartous
31. 10. 2005
16. 9. 2005 Všeho s mírou Alex  Koenigsmark
16. 9. 2005 Oboustranně rasistická diskuse Bohumil  Kartous
16. 9. 2005 Kdyby nebylo důležité, jak lidé vypadají, vypadali by všichni stejně Štefan  Švec
16. 9. 2005 Vy to vážně necítíte? Jan  Čulík
16. 9. 2005 Ze zdravotního hlediska nejsou rasy stejné Petr  Wagner
27. 9. 2005
16. 9. 2005 Ironizuji přehánění Alex  Koenigsmark
16. 9. 2005 Pro Finy jsou Češi stejně hrozní jako Rusové
16. 9. 2005 Pěkná potměšilost, Barva trenýrek, Zasmrádlé rasistické teplíčko Zdeněk  Wognar
16. 9. 2005 Přepjatá korektnost je kontraproduktivní Petr  Freiwillig
16. 9. 2005 Cizinci mohou dostat v Německu německé občanství, ale... Tomáš  Krček
16. 9. 2005 Sudetští Němci v Krnově světí památku židů
16. 9. 2005 Opravdu nevím... Jiří  Drašnar
16. 9. 2005 Ti, jimž jde o lidská práva, by se měli o bezprávný policejní zásah proti Czechteku zajímat Jan  Rovenský
16. 9. 2005 Lidé umírali a budou umírat Miroslav  Šuta
16. 9. 2005 Mír na Blízkém Východě? Lukáš  Blažek
16. 9. 2005 Národní strana protestuje
16. 9. 2005 Toto není konzumerismus Jan  Bím
15. 9. 2005 15 let Českého dialogu a Libri prohibiti
15. 9. 2005 Paraziti, odejděte, Grebeníčku, zůstaň
15. 9. 2005 Britská zbrojovka vyplatila Pinochetovi milion liber
15. 9. 2005 Británie: Nákupní karty podnikatelských řetězců jsou předražené
14. 9. 2005 Američtí novináři nyní útočí na Bushe
15. 9. 2005 Maso ze zkumavky
15. 9. 2005 Tips aren't included... Ladislav  Žák
3. 9. 2005 Hospodaření OSBL za srpen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
16. 9. 2005 Cizinci mohou dostat v Německu německé občanství, ale... Tomáš  Krček
16. 9. 2005 Drama lidského života Jan  Čulík
15. 9. 2005 Zasmrádlé rasistické teplíčko ve střední Evropě Jan  Čulík
15. 9. 2005 Ženy chtějí dobrovolně zemřít Václav  Dušek
15. 9. 2005 Maso ze zkumavky   
15. 9. 2005 Švýcarsko, konopí a André Fürst Bushka  Bryndová
15. 9. 2005 Tips aren't included... Ladislav  Žák
14. 9. 2005 Vegetariánství škodí zdraví Petr  Wagner
14. 9. 2005 Kulhánek: Highlander pro klempířské učně Filip  Sklenář
14. 9. 2005 Hurikán Katrina - změna klimatu a toxické znečištění Miroslav  Šuta
14. 9. 2005 Díky korporacím máme místo demokracie Pobřežní hlídku   
14. 9. 2005 Hospodská debata jako paradigma české politiky? Karel  Dolejší
14. 9. 2005 Kdo ještě potřebuje v čele smečky samce Alfa? Štěpán  Kotrba
14. 9. 2005 Američtí novináři nyní útočí na Bushe   
13. 9. 2005 Poslanci chtějí zrušit ochranu krajinného rázu Vladimír  Burda