Snad však pana Féra poněkud uklidní skutečnost, že národovecká, protievropská a agresivně antikomunistická rétorika zakladatelů nynější Mladé pravice (organizace "názorově blízké" Portálu a inzerující tamtéž své akce) se nevešla pod poměrně široká křídla Mladých konzervativců, mládežnické organizace ODS.  Příznivci pana předsedy MP Petříka z ní totiž znechuceně odešli, když ji neshledali dostatečně antikomunistickou. Znepokojení naopak vyvolává skutečnost, že ačkoliv MP otevřeně deklarovala své postavení výrazně napravo od Mladých konzervativců a ODS, a přestože se stejně jako pan Fér každý může seznámit s kvalitou její propagandistické produkce, již zmíněný předseda Petřík patřil k osobám pozvaným na květnový seminář Evropská ústava očima mladé generace, pořádaný Centrem pro ekonomiku a politiku blízkým prezidentu Klausovi. Fotografie ze zmíněné akce si lze prohlédnout zde. Zdá se tedy, že co je pro ODS a Mladé konzervativce příliš, pro prezidenta je stále v normě. Podobně lze hodnotit i postoj patnerských organizací MP, například Občanského institutu.

Z historie je přitom známa řada příkladů militantně antikomunistických mládežnických organizací, z nichž se postupně vyvinuly organizace otevřeně fašistické. Za všechny uveďme  Les Serments de la Jeunesse Rexiste, "přípravku" belgické Rexistické strany, jejíž členové v osmnácti přecházeli do polovojenské miliční organizace nazývané  výmluvně Formations de Combat. Z ní se za německé okupace vyvinula kolaborační armáda, jejíž historie pokračuje až divizi SS Wallonie, na níž nostalgicky vzpomíná samotným Hitlerem vyznamenaný velitel Léon Degrelle. (Jeho paměti vyšly poprvé česky v nakladatelství ELKA Press v roce 1996.)

Pravděpodobně již tuto neděli odpoledne nebude možno na adresu Mladé pravice použít označení "nenápadní pravicoví sprosťáci". V ten den se totiž pravicové polednice u příležitosti výročí útoků z 11. září 2001 vydají na pochod před Islámské centrum v Praze, aby tam demonstrovaly "proti islámskému terorismu". MP tak k pestrému rejstříku svých krajních postojů připojí islamofobii.

Neexistuje totiž nejmenší důkaz o tom, že by Islámské centrum v Praze (pražská mešita) mělo cokoli společného s terorismem nebo jeho propagací. Čeští muslimové terorismus odsuzují a svou loajalitu k ČR dokázali například podílem na propuštění unesených reportérů v Iráku, kdy prohlášení čtené při páteční modlitbě v iráckých mešitách bylo významným faktorem spolupůsobícím při konečném osvobození zadržovaných novinářů.

Zpráva Ministerstva vnitra ČR nazvaná Terorismus a jeho projevy v někdejším Československu a dnešní České republice výslovně konstatuje:

Pomiňme nyní skutečnost, že zpráva MV by měla při spojování soukromých podnikatelů s organizovaným zločinem poněkud více rozlišovat, protože vznik mafie není žádným přímým důsledkem liberalizace ekonomiky, ale pouze zákonitým důsledkem zcela konkrétního způsobu její liberalizace. Navíc i tak platí, že ne na všech podnikatelích dnes parazitují mafiánské struktury a ne všechny oběti mafie si zájem organizovaného zločinu samy nějak zasloužily. Není však samozřejmě úkolem zprávy MV o terorismu hledat politické příčiny stavu, který popisuje.

V souvislosti s počínáním Mladé pravice je třeba upozornit spíše na skutečnost, že působení teroristů ani jejich ideologických záštit není v ČR nijak doloženo. 

Samotný terorismus je pak v ČR legislativně přesně vymezen.   Bez takového vymezení by bezpečnostní složky nemohly pracovat na naplnění závazků plynoucích z rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1373 (2001) k boji proti mezinárodnímu terorismu a Evropské konvence o potlačování terorismu, která je na území ČR platná již od 15. července 1992. Pokud někdo někoho obviňuje z terorismu, připisuje mu tedy podíl na přípravě či realizaci konkrétních trestných činů klasifikovaných v trestním zákoníku - úmyslné usmrcení s cílem poškodit ústavní zřízení, zmocnění se rukojmí, záškodnictví, obecné ohrožení, nedovolené ozbrojování atd. (§ 93, 95, 96, 179, 185) - a měl by být připraven to dokázat, jinak se sám dopouští pomluvy.

Z politického hlediska je zase důležité konstatovat, že v mnoha západních zemích se islamofobie již během 90. let stala substitutem společensky nepřijatelného antisemitismu, tradičně podněcovaného pravicovými populisty. Je dnes věru nesnadné stát se například popíračem holocaustu, neboť evropské společnosti jsou k podobným projevům velmi citlivé a židovské organizace je pečlivě monitorují i kritizují. Mnohem snadnější je tedy udělat pro změnu obětního beránka z někoho jiného než z tradičních židů - u nás například z Romů, nebo právě z muslimů. Cílem je odvést pozornost od konkrétních příčin aktuálních společenských problémů, získat lacinou popularitu mezi špatně informovanou veřejností a současně zasáhnout multikulturní společnost v jejím nejslabším místě.

Postoje našich parlamentních pravicových stran k nedělní protiislámské demonstraci budou tedy testem jejich vůle řešit reálné společenské problémy. Pokud se ukáže, že hledání obětních beránků mezi muslimy ODS ani KDU-ČSL nepohoršuje, bude to i jistá informace o šanci podobných praktik prosadit se v těchto stranách samotných.