2. 9. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
2. 9. 2005

Jaderná nálož do každé slušné rodiny II.

Text pana Vaníčka, který mi posloužil jako východisko, je typickým produktem evropského protiamerického myšlení, které se snaží dokázat, jak jsou Spojené státy "zlé a ostudaté", když utlačují slabší. Spojené státy jsou především v roli strážců bezjaderného světa pokrytecké, neboť samy disponují značným a stále modernizovaným jaderným arzenálem. Stejně pokryteckých a odpovědných je ale všech 7 zbylých jaderných mocností, které se evidentně své jaderné vojenské síly vzdát nehodlají. Odpovědnost za jaderné odzbrojení je principiálně stejná, ať už jste vlastníkem 200, 2 000 nebo 20 000 jaderných náloží. Jedinou zemí, která byla ochotna zříci se vlastnictví jaderných zbraní, se doposud stala pouze Jihoafrická republika, která po nástupu Nelsona Mandely do prezidentského úřadu demontovala všech sedm jaderných náloží a celý svůj jaderný průmysl podřídila přísnému mezinárodnímu dohledu.

Zvlášť podivný je přístup Ruska, které oficiálně udržuje s USA dobré vztahy a dokonce se pokládá za jejich vlažného spojence. Na druhé straně si ponechává nesmyslně vysoké stavy raketových vojsk a jaderných prostředků nashromážděných v dobách studené války. Tato část armády je vydržována na úkor konvenčních sil, které mají zastaralou výzbroj, mizerný výcvik a nízkou bojovou morálku. To je jednou z hlavních příčin protahování vojenské kampaně v Čečensku. Federální ruská vojska se nevyhnula takovým blamážím jako je týdenní neúspěšné obléhání vesnice hájené 200 lehce vyzbrojenými povstalci desetitisícovou těžce vyzbrojenou ruskou armádou podporovanou vrtulníky a letadly. Ruská generalita je evidentně příkladem velení, které se vždy s nadšením připravuje na vedení války minulého století. Z hlediska obrany Ruska je taková politika zjevně nesmyslná a vzbuzuje obavu, jaká je současná vojenská doktrína této země.

Spojené státy je možné podezřívat z mnohých hříchů, ale rozhodně ne z úmyslu rozšiřovat počet vlastníků jaderných zbrojních systémů. Už jen z tak přízemního důvodu, že by si tím podkopávaly vlastní velmocenské postavení. Američanům se pochopitelně nelíbí jaderný program Indie a Pákistánu -- otázkou zůstává, co s tím mohou dělat. I přes své postavení jediné supervelmoci nejsou ředitelem zeměkoule a mocenský vzestup Indie, Číny a řady jiných zemí je nezadržitelný. USA vyvinuly značný diplomatický tlak, aby Indii a Pákistán od jaderných testů odradily -- s nulovým výsledkem. Indie v oblasti jaderného výzkumu dlouhodobě spolupracovala s Kanadou, Sovětským svazem, ale i s USA -- první energetické bloky dodaly Indii v 70. letech firmy GE USA a AECL Canada. Od 80. let je Indie již plně soběstačná a svoji jaderně-energetickou strategii staví na bázi vlastní koncepce těžkovodních reaktorů. Tento typ je mimo jiné zajímavý svým vedlejším efektem -- produkcí plutonia. Jako země s vyspělou vědeckou základnou se Indie se dopracovala k výrobě jaderných zbraní sama.

Trochu složitější je případ Pákistánu. Tam byl od počátku 70. let minulého století v provozu blok jaderné elektrárny Kanupp, který dodala GE Canada. Poté navázal Pákistán úzké strategické spojenectví s Čínou. Obě země se totiž nemají rády s Indií, a jak známo, nepřítel mého nepřítele je zároveň mým přítelem. Číňané dodali Pákistáncům například blok jaderné elektrárny Chasnupp, ale významně "inspirovali" i pákistánský vojenský sektor. A je otázkou, nakolik by Pákistán bez čínské pomoci dokázal s Indií držet krok.

Ani blízký americký spojenec Izrael nezískal jaderný arzenál prostřednictvím USA. Svůj program zahájili Izraelci už v 50. letech za pomoci Francie a jako vyspělá země se záhy stali soběstačnými. Pokud jde o argumenty Karla Dolejšího o vojenském aspektu íránského jaderného programu v době šáhova režimu a jeho podpoře ze strany Američanů, byl bych v interpretaci těchto faktů velice opatrný. Daleko více platí vysvětlení, že Spojené státy, a ještě spíše konkrétní americké firmy, spolupracovaly s Íránem na komerční bázi. Pokud by Američané měli zájem na rozvoji íránského vojenského programu, mohli mu prodat přímo vojensky využitelnou technologii typu separátorů na výrobu plutonia či dokonce nukleární zbraně ze svého obrovského arzenálu. Argumentace pana Dolejšího by se dala aplikovat například na Kanadu, kde dodávky jejích firem měly v 70. a 80. letech obrovský podíl na rozvoji indického a pákistánského jaderného programu při vědomí, že obě země nejsou signatáři Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Tato spolupráce byla utlumena až v první polovině 90. let, mimo jiné na přání USA, kdy již obě výše uvedené země byly plně soběstačné. Přesto si nikdo nedovolí Kanadu obviňovat z odpovědnosti za vývoj nukleárních zbraní v obou zemích. Podobně by bez dodávek technologie ze Sovětského svazu a později Ruska nikdy nedospěla k možnosti výroby jaderných náloží Severní Korea. Spolupráce obou zemí měla jistě významný politický a ideologický rozměr, přesto bych si nedovolil tvrdit, že Rusové zamýšleli dodat Severní Koreji jadernou zbraň.

Informace o 600 g plutonia ročně vyrobeného v Íránu za šáhovy vlády vypadá zdánlivě senzačně, ale ve tváři odborníka může vyvolat pouze shovívavý úsměv. Plutonium jako odpadní produkt rozpadových řad vzniká v každém z tisíců dnes pracujících energetických,vědecko-výzkumných,vojenských či průmyslových reaktorů a samo o sobě není ve formě součásti vyhořelého paliva bezcenné, jako spíše výrazně na obtíž. Například jeden energetický tlakovodní reaktor v Temelíně vyprodukuje ročně zhruba 250 kg plutonia. V dokončeném íránském Bushehru tomu mimochodem bude nejinak. Profesionální demagog by mohl tvrdit, že Česká republika je schopna díky plutoniu vzniklému pouze v jedné ze svých dvou elektráren vyrobit ročně na 50 jaderných náloží. Následně by bylo možné dedukovat, že Rusové prodejem svého projektu hodlali učinit z Československa vojenskou supervelmoc.

Jedná se o naprostý nesmysl -- je dobré vědět, že plutonium se vyskytuje ve třech rozličných izotopech s velmi rozdílnou možností vojenského využití. Navíc by bylo nutné vytvořené plutonium z paliva vyseparovat. Jedná se o nesmírně složitý a energeticky náročný fyzikální proces, kdy potřebné zařízení umí (naštěstí) vyrobit skutečně jen hrstka zemí ve světě. Právě to zůstává zatím největším technologickým limitem při výrobě z jaderných zbraní. Ve světě existuje řada typů reaktorů s velmi rozdílnou produkcí plutonia. Jeho množství ovlivňuje zvolené palivo a typ moderátoru. Pro vojenskou výrobu je nesmyslné zvolit lehkovodní reaktor, naopak vhodnou volbou je reaktor grafitový.

Pokud bych se měl vrátit k Íránu, na dodávkách pro íránský jaderný průmysl se v 70. letech podílel například německý Siemens a v Sovětském svazu v době šáhova režimu studovali íránští studenti jadernou fyziku. V globalizované ekonomice dneška je samozřejmostí, že na dodávkách velkých investičních celků, jako jsou jaderná zařízení, se podílí konsorcia složená často i z mnoha zemí.

O vojenském charakteru části íránského jaderného programu není možné mít žádných pochyb. Existenci rozsáhlých průmyslových kapacit pro obohacování uranu není možné odůvodňovat potřebami energetického sektoru -- jednalo by se o ekonomické šílenství. Palivo pro lehkovodní reaktor v Bushehru mohou Íránci za slušnou cenu a ve vynikající kvalitě koupit například v Rusku, ale i ve Francii nebo Japonsku.

Karel Dolejší má jistě pravdu, když píše, že íránská islámská revoluce zasadila jadernému programu v zemi těžkou ránu -- jenže to byl jen její nechtěný vedlejší důsledek. Podobně například nacisté ve 30. letech výrazně zpomalili jaderný výzkum vyhnáním či likvidací řady vědců a vlastními nekompetentními politickými zásahy znemožnili vznik německé jaderné zbraně.

Je holou skutečností, že Američané na íránské jaderný program hledí kritičtěji než v případě jiných zemí. Jedná se konec konců o jejich politického protivníka. Pouze nechápu, co je na tom divného či dokonce nepochopitelného. Uplatňování vlastních politických zájmů je naprosto přirozené a stejně tak činí v rámci svých možností kterýkoli jiný stát od Velké Británie po Čínu s tím rozdílem, že USA jako jediná stávající supervelmoc si holt mohou dovolit poněkud více. Kdyby měla Česká republika velmocenský status, dělala by nepochybně totéž, a my, jako daňoví poplatníci, bychom to dokonce požadovali.

V případech, kde se zájmy světového společenství se zájmy USA rozcházejí, je nutno politiku Američanů podrobovat kritice, ale zastavení vojenské části íránského jaderného programu myslím není ten případ. Pochopitelně je nutné vyčerpat všechny diplomatické možnosti urovnání konfliktu. Vojenské řešení by bylo jistě nepříjemným krajním řešením.

Pokud jde o takové vyústění sporů, Pentagon naprosto není limitován vojenskými zdroji. Vojenská doktrína USA dlouhodobě počítá s vedením dvou konvenčních konfliktů současně. Rozsáhlejší pozemní operace by navíc nebyla potřeba. Jaderný komplex je možné bez problémů (ovšem s možnými ekologickými dopady) zničit raketovým či leteckým jednorázovým úderem. Navíc není nutné likvidovat všechna íránská jaderná zařízení -- pro vojenský program je klíčový průmyslový komplex se separační linkou v Isfahánu. Jeho zničení by jaderný vojenský program zastavilo na mnoho let. Pokud je americká vláda něčím limitována, pak pohledem na světové veřejné mínění. Tím se naopak příliš nemusí trápit Izrael, který by takový úder mohl provést s logistickou podporou Američanů.

                 
Obsah vydání       2. 9. 2005
4. 9. 2005 Obří letecký most konečně zachránil oběti
4. 9. 2005 Krize v Americe a rasismus v Lidových novinách Jan  Čulík
3. 9. 2005 Bush přiznal svou chybu
3. 9. 2005 Temná tvář amerického snu?
4. 9. 2005 Stačí tak málo, aby establishment znejistěl Jindřich  Jůzl
31. 10. 2005
2. 9. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
2. 9. 2005 V New Orleansu došlo k sérii velkých výbuchů
1. 9. 2005 Jak námi manipulují Britské listy
27. 9. 2005
2. 9. 2005 Petr Zvěřina = beránek, který snímá hříchy světa Štefan  Švec
2. 9. 2005 Čo len ten potóčik
2. 9. 2005 "Jen kurvy se musí líbit, básně ne!" Martin  Škabraha
2. 9. 2005 Umění dotváří historii Bohumil  Kartous
2. 9. 2005 Dějiny jsou prevít Pavel  Urban
2. 9. 2005 Útok rudých ještěrů Štěpán  Kotrba
2. 9. 2005 Pravda vymytých mozků Lubomír  Brožek
2. 9. 2005 Kázání o pravdě Stanislav  Heczko
2. 9. 2005 Katastrofa v New Orleansu - vznikla v důsledku války v Iráku?
2. 9. 2005 Vznikla nemoc šílených krav z nakažených lidských mrtvol v Indii?
2. 9. 2005 Soubor veřejných urážek Jana Beránka by vydal na mnoho stran Václav  Drbohlav
1. 9. 2005 Americká studie varuje před pěstování GM pšenice Miroslav  Šuta
2. 9. 2005 Hubnoucí diety a doplňky, které opticky zeštíhlují postavu František  Schilla
2. 9. 2005 Jaderná nálož do každé slušné rodiny II. Milan  Černý
2. 9. 2005 Fotografie z Timoru
2. 9. 2005 Má estetika v kostce Boris  Cvek
2. 9. 2005 Co je opravdu podstatou uměleckého díla? Pavel  Šmerk
2. 9. 2005 Co hledám v literatuře já Štefan  Švec
2. 9. 2005 Neporadím vám Martin  Škabraha
2. 9. 2005 O podstatě umění: Nepřesvědčili jste mě Pavel  Šmerk
2. 9. 2005 Umění vyjadřuje nevyjadřitelné Jan  Čulík
2. 9. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 4. - 13. srpna 2005
1. 9. 2005 Konec vše napraví? Major Zeman byl po celou dobu agentem CIA! Jan  Čulík
1. 9. 2005 Kenneth Clarke ostře zaútočil na Blaira kvůli válce v Iráku
1. 9. 2005 Proč české servery ignorují Utah?
31. 8. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
1. 9. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
3. 9. 2005 Hospodaření OSBL za srpen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
4. 9. 2005 Krize v Americe a rasismus v Lidových novinách Jan  Čulík
2. 9. 2005 Petr Zvěřina = beránek, který snímá hříchy světa Štefan  Švec
2. 9. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
2. 9. 2005 Jaderná nálož do každé slušné rodiny II. Milan  Černý
1. 9. 2005 Konec vše napraví? Major Zeman byl po celou dobu agentem CIA! Jan  Čulík
1. 9. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
31. 8. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
31. 8. 2005 Dokud jaderné zbraně vyvíjel šáh, Američané nic nenamítali Karel  Dolejší
30. 8. 2005 Jaderná nálož do každé slušné rodiny I. Milan  Černý
30. 8. 2005 Úvaha o automobilovém světě Martin  Böhm
30. 8. 2005 "Cizinci jsou zločinci"   
30. 8. 2005 Láska všechno překoná?   
29. 8. 2005 Nechtěné pohlaví Michal  Giboda
29. 8. 2005 Proč nás situace v USA musí zajímat Jindřich  Kalous
29. 8. 2005 Jak Joe Pompei změnil náš svět Štěpán  Kotrba