Nechci se však zabývat těmito nechutnostmi, stejně tak se necítím povolán vynášet suverénní soudy o oprávněnosti či neoprávněnosti, přiměřenosti či nepřiměřenosti zákroku policie. Podobně i výklad platnosti či neplatnosti smluv, oprávněnosti přístupu na pronajatý pozemek a podobné detaily přenechám právníkům. Chtěl bych místo toho poukázat na některé ekonomické souvislosti akcí typu Czechteku a poodhalit tím (nikoli vyčerpávajícím způsobem) v tom celém mediálním humbuku skryté "hybné síly" a motivy tajemných organizátorů.

Někteří komentátoři se pozastavují nad spikleneckým způsobem organizace technoparty a navrhují, aby se podobné festivaly konaly jako řádně ohlášené a oficiálně povolené akce. Tím se ale jen dobývají do otevřených dveří, neboť z televizních zpráv si dobře pamatuji šoty z festivalů technohudby v Berlíně i jinde. O oficiální ráz však organizátorům Czechteku vůbec nešlo. A nejen proto, že by museli zajistit hygienické podmínky a pořádek.

Hlavním důvodem jsou -- jak jinak -- peníze. Hygiena a udržování pořádku představují nežádoucí náklady, které snižují výnos z "projektu". Stejně tak i poplatek za pronájem pozemku, jakož i případná náhrada způsobených škod jejich majitelům. Tanečníci stráví na akci několik dní, musí se tedy stravovat. A protože jde vesměs o velmi odlehlou lokalitu, musí se spokojit s nabídkou pojízdných "barů", které provozují buď sami organizátoři nebo jejich blízcí spolupracovníci.

A nyní trochu počítejme. I když bychom předpokládali, že si účastníci technoparty přinesli podstatnou část stravy s sebou a jejich útrata bude minimální, přece jen dříve nebo později dojde i na nákupy jídla a nápojů v "barech". Nebudu tedy daleko od pravdy, když průměrnou denní útratu tanečníka vyčíslím na sto korun. Při počtu deseti tisíc účastníků (a většinou jich bývá více) to vychází na obrat jeden milion denně. A pochybuji, že zdaněný, vždyť ani nevíme, kdo je organizátor. Rovněž si nedovedu představit, že do atmosféry této "subkultury" by se odvážili pracovníci České obchodní inspekce a pokusili se tam kontrolovat kvalitu a hygienickou nezávadnost prodávaných výrobků či dokonce požadovat na prodávajících živnostenské listy. A to ještě vědomě pomíjím možný ilegální prodej "trávy" a tvrdších drog.

Vzhledem k tomu, že Czechtek 2005 byl pouze jednou ze zastávek putovního technocirkusu, může být pořádání takových akcí docela výnosný byznys, zcela v duchu onoho amerického profesora ekonomie, který chudobu chce řešit minimalizací výrobků běžné spotřeby, aby si i chudáci mohli dovolit inzerované konzumní hity. I když účastníci individuálně neutratí velké částky, při jejich velkém počtu se na jejich spotřebě dá slušně "nahrabat". A o to skrytým organizátorům zřejmě také jde.

Tímto poukazem na nepříliš mediálně zdůrazněné motivy organizátorů technoparty nechci tvrdit, že by to pro mnohé účastníky nemohl být zážitek, na který budou dlouho vzpomínat a který stojí za tu trochu rizika a osobního nepohodlí. Nepochybuji, že někteří, možná většina, mají chvilkový pocit neomezené svobody, po níž touží snad každý normální mladý člověk. Nicméně ač si o sobě myslí, že nejsou nikým manipulováni, není tomu tak. Ať již jejich úmysly jsou jakkoli čisté a upřímné, za těmi, kteří je na podobné akce lákají, už tak výlučně vznešené a nezištné pohnutky nejsou.

Přesto považuji snahu o diskusi s těmito mladými lidmi ze strany politiků (včetně exprezidenta Havla) za docela dobrý nápad. Alespoň se ukáže "who is who".