Zbraň nemá natažený kohout, ale Džabárová ji stejně drží tak, aby se nedotýkala spouště. Tato pistole je z hlediska dnešních standardů jako služební zbraň beznadějně zastaralá - není například vybavena manuální pojistkou. Sovětská armáda tento model vyřadila z výzbroje kolem roku 1960. Irák obdržel dodávku Tokarevů počátkem 80. let,v té době však již sám vyráběl mnohem modernější pistole Tariq v licenci italské firmy Beretta.

Z hlediska údajného hlídkování paní Džabárové lze říci, že TT-33 by jí dobře posloužila pouze v případě, že by povstalci nosili ochranné vesty. Náboj Tokarev se střelou s ocelovým jádrem totiž proráží většinu typů ochranných vest mnohem lépe než jeho konkurenti (pokud nejde o speciální průbojné střelivo). Lze však pochybovat o tom, že sunnitští povstalci běžně nosí ochranné vesty. Naopak vlastnost požadovaná od služební zbraně, takzvaný zastavovací účinek střely, v případě náboje 7,62x25 mm ve srovnání s jiným služebním střelivem vyloženě nedostačuje.

Pokud paní Džabárová skutečně musí v nejnebezpečnější části Bagdádu sloužit s pistolí TT-33, pak bychom ji měli politovat a ptát se, kde tedy skončily všechny ty objemné zásilky zbraní, které Irák po světě nakoupil. Jen irácká policie vloni obdržela 10 000 moderních pistolí Glock 19 a bývalé země Varšavské smlouvy dodaly irácké vládě další ohromné přebytky nejrůznějších zbraní ze svých skladů. V České republice chtěl například bývalý ministr Džazajrí zbraně "na ochranu historických památek". Na snímku drží příslušnice iráckých ozbrojených sil padesát let starou pistoli s poloviční kapacitou zásobníku než je v současnosti běžné, s jednočinnou spouští a nevhodně tvarovanými střenkami. Proti ní stojí militanti, kterým se daří nakupovat model italské Beretty zavedený v US Army. Doufejme, že irácké úřady přispěly Džabárové alespoň na ten černobílý lak na nehty...