13. 7. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Upálení Mistra Jana Husa
13. 7. 2005

Mistr Jan Hus - národní hrdina nebo nebezpečný náboženský fanatik?

Dá se předpokládat, že naprostá většina lidí by na uvedenou otázku odpověděla jednoznačně: samozřejmě že to byl hrdina, vždyť pro svoji pravdu neváhal obětovat život. Neúnavně kritizoval zlořády v tehdejší církvi a ta ho proto nakonec odsoudila k trestu smrti, poněvadž jeho čisté křesťanství nemohla strpět.

Přibližně takovéto hodnocení jedné z nejznámějších postav našich národních dějin je dodnes rozšířeno mezi většinou našich obyvatel a rovněž já jsem vlivu tohoto velmi romantického obrazu na určitou dobu podlehl. Dnes však musím konstatovat, že nalézt skutečně objektivní odpověď na uvedenou otázku je mnohem složitější, než by se mohlo leckomu zdát. Je na první pohled jistě obdivuhodné neváhat položit pro svoji pravdu život, ale to samo o sobě ještě nemusí znamenat, že takovýto člověk je automaticky hrdina či vzor hodný následování. Nedílnou součástí posouzení opravdovosti takového hrdinství musí totiž vždy být poctivá reflexe cílů či ideálů, kvůli nimž dotyčný neváhal zemřít. A na to se podle mého názoru v tomto případě poněkud zapomíná.

Mistr Jan Hus byl nepochybně člověk mimořádně talentovaný, což se projevilo i v jeho rychlém kariérním vzestupu. Když mu bylo 24 let, stal se bakalářem filozofie na pražské univerzitě a ve věku 27 let byl povýšen na mistra téhož oboru. V 31 letech byl vysvěcen na kněze a ve 32 letech byl zvolen děkanem filozofické fakulty. Hned rok na to, v 33 letech, se stal dokonce rektorem celé univerzity, přestože v té době byla na univerzitě německá většina a v personálních záležitostech hrála národnostní otázka významnou roli.

Mimo svoji akademickou dráhu byl velmi aktivní i v církvi. Od roku 1402 byl ustanoven kazatelem při Betlémské kapli a na žádost samotného arcibiskupa konal kázání na synodálních shromážděních kněžstva (především proto, aby jako brilantní řečník kritizoval nepravosti tehdejšího kléru). Jeho bohatou literární činnost asi netřeba připomínat, seznam všech jeho knih a traktátů by zabral podstatnou část tohoto článku, a proto jej raději ani nebudu uvádět. Prozatím samá pozitiva, řeklo by se. V čem je tedy problém? Hned vysvětlím.

Na působení samotného Husa i na celé husitské hnutí je nutno pohlížet minimálně ze dvou stran. První je otázka oprávněnosti kritiky poměrů panujících v celé tehdejší středověké společnosti, druhá je otázka vhodnosti způsobů nápravy, které se husité snažili prosadit. Tyto dva pohledy je nutno mít na zřeteli vždy současně, protože jinak každé hodnocení nebezpečně sklouzává k zaujaté jednostrannosti, což je u nás bohužel téměř pravidlem. Možná se tak děje i z toho důvodu, že při troše objektivity by celý mýtus o "národním hrdinovi" srdnatě bojujícím proti "zlé církvi" ztratil výrazně na lesku. A to si v našem mimořádně sekulárním státě z docela pochopitelných důvodů mnoho lidí nepřeje.

Co se týká příčin stavu celé středověké církve, potažmo společnosti a morální úrovně mnoha jejích vrcholných představitelů, bylo by na samostatnou úvahu objasnit, proč tomu tak bylo. Já se v rámci tohoto článku omezím na poněkud zjednodušené vysvětlení pomocí srovnání tehdejší doby s dneškem, o kterém si přesto myslím, že nebude daleko od pravdy. I když to může znít divně, vidím mezi tehdejšími i současnými společenskými nešvary jistou podobnost.

Vždyť všechny mocenské struktury, pomocí kterých probíhala správa věcí veřejných, byly v Husově době relativní novinkou a vlastně se teprve utvářely. Jen o několik málo generací dříve žilo obyvatelstvo na území Čech zcela jinak. To muselo nutně způsobit, že do rozhodujících církevních i světských funkcí se dostávali lidé, kteří s proklamovanými křesťanskými principy neměli zase tak moc společného a šlo jim spíše jen o osobní bohatství a moc - jak už to tak bývá.

Podobně dnes žijeme ve společnosti, jejíž demokratický způsob vlády a správy věcí veřejných je relativně nový. Ve většině evropských zemí je tomu méně než sto let. A jaký je aktuální výsledek? Náš na první pohled spravedlivý způsob výběru politiků formou svobodných a demokratických voleb způsobuje ve výsledku mimo jiné i jeden nepříjemný fakt, totiž ten, že najít mezi dnešními vrcholnými politiky někoho opravdu poctivého je téměř zázrak. A aby byla podobnost s minulými staletími ještě dokonalejší, objevují se občas i v našich dobách novodobí "reformátoři" společnosti, navrhující tristní stav naší politické scény jednoduše vyřešit naházením celé politické reprezentace do Vltavy.

Tímto velmi zjednodušeným vysvětlením důvodů nedobrého morálního stavu středověké mocenské elity jsem i částečně naznačil, v jakém světle vidím Husovy snahy o nápravu středověkých poměrů. Vždyť si stačí jen mírně připomenout některé konkrétní návrhy k nápravě tehdejší společnosti. A to buď jeho osobně, nebo jeho následovníků. Nejméně dva z nich jsou opravdu zajímavé, neboť se jedná o záležitosti, které podle mého názoru žádný, jen trochu soudný člověk, nikdy schvalovat nemůže.

První byla snaha o zavedení pravidla, že člověk v jakékoliv společenské funkci (ať už církevní či světské) žijící v těžkém hříchu, pozbývá morální oprávnění tuto funkci vykonávat a poddaní ho proto nemusejí poslouchat. A kdo je konkrétně ten, kdo žije v těžkém hříchu? To už je jaksi na svobodném posouzení každého jednotlivého občana. Jistě si každý dovede představit, co by uplatnění tohoto návrhu v praxi způsobilo a jací lidé by se v takové situaci stali tou hlavní "autoritou". Nikdo by si nemohl být jistý ničím a totální anarchie by zřejmě musela následovat.

Druhý návrh hodný pozornosti byl známý (nebo dnes spíše neznámý) husitský požadavek vyjádřený slovy "smrtelných hříchů na hrdle trestati". Čili nikoliv jen vražd, což světská moc v těchto dobách samozřejmě běžně vykonávala, ale i jiných porušení desatera, jako je krádež, cizoložství, křivé svědectví a podobně. Je samozřejmě otázkou, nakolik to byl přímo Husův návrh, ale i kdyby nebyl, svým mnohdy až fanatickým moralizováním (což je postoj, který má se skutečným křesťanstvím opravdu málo společného) k němu jistě nemalou měrou přispěl.

I když by případná realizace tohoto návrhu nepochybně způsobila značné "umravnění" společnosti, nějak nemůžu stále pochopit, jak může něco takového požadovat ten, kdo se chce nazývat horlivým křesťanem. A za toho jsou Hus i jeho následovníci jednoznačně považováni. Dokonce na odkazu husitského hnutí vznikla v Československu po první světové válce jedna ne zrovna nevýznamná křesťanská církev, jejíž současné finanční skandály jsou pouze smutným potvrzením toho, že pouhé přihlášení se k odkazu Mistra Jana Husa ještě z nikoho opravdového křesťana neudělá. Obzvláště tehdy ne, je-li skutečné křesťanství u samotného zmiňovaného vzoru poněkud pochybné.

Myslím, že už na základě znalosti těchto několika málo faktů lze pochopit, proč bylo Husovo učení tehdejší církví (jakkoliv byla sama od ideálů křesťanství na hony vzdálena) odmítnuto a proč byl nakonec odsouzen. Z dnešního pohledu nám může trest smrti připadat jako nepřiměřeně přísný. Sám si to samozřejmě také myslím, vždyť vhodnější by nepochybně bylo (pokud už byl Kostnickým koncilem uznán vinným) zavřít jej raději na nějakou dobu do vězení, aby trochu "zchládnul" a přišel k rozumu. Jenže taková už holt byla doba. Pokud bych měl na závěr já sám odpovědět na otázku položenou v názvu článku, pak mě nenapadá nic vhodnějšího než krátké a trochu vyhýbavé konstatování : nejspíše od každého trochu.

                 
Obsah vydání       13. 7. 2005
13. 7. 2005 Policie identifikovala čtvrtého atentátníka
13. 7. 2005 Damir Kapidžič: Mám muslimské kořeny, ale piju alkohol Jan  Čulík
13. 7. 2005 Nezákonné kácení Pod Vyšehradem a postoj úřadů potřetí Petr  Kužvart
13. 7. 2005 Důvody pro jugoslávské války byly ekonomické a mocenské
13. 7. 2005 Zkrat B. T. Chrochtan
13. 7. 2005 Strašidlo mediální digitalizace 2010 Štěpán  Kotrba
13. 7. 2005 Nebezpečný narcismus Západu Oskar  Krejčí
13. 7. 2005 Srebrenica: Josef Vít užívá faktů selektivně Pavel  Urban
13. 7. 2005 Jsem opravdu netrpělivý? Marek  Steiner
12. 7. 2005 Police zatkla v souvislosti s londýnskými atentáty několik osob
13. 7. 2005 Sázka Bohumil  Kartous
12. 7. 2005 ČR: Nezaměstnanost v červnu 2005: 8,6 procent
13. 7. 2005 Od vědy k ideologii, od světlých zítřků k temné budoucnosti Milan  Černý
13. 7. 2005 Za bouřky pod stromem tolik neprší Miloš  Dokulil
13. 7. 2005 Mistr Jan Hus - národní hrdina nebo nebezpečný náboženský fanatik? Petr  Sláma
13. 7. 2005 Upáĺme Jozefa Víta, lebo sa snaží vyjaviť pravdu o ekonómii Andrej  Sablič
13. 7. 2005 Liberální politická filozofie není pravicovou doktrínou
13. 7. 2005 Sociální jistoty nechci, pokud jsou možné jen v totalitě Jan  Mysliveček
13. 7. 2005 Nepodložené představy o ekonomii Jan  Mysliveček
13. 7. 2005 Ekonomie jako marxismus-leninismus naší epochy Jan  Tuláček
12. 7. 2005 Na "zlatého Stalina", pane Víte! Jan  Faltýsek
12. 7. 2005 "Nesmysly a faktické chyby" v článku Josefa Víta
13. 7. 2005 Sledovanost Britských listů v květnu 2005
12. 7. 2005 Jak je to se soudnictvím v České republice Jaroslav  Štemberk
12. 7. 2005 Advokátní komora prolamuje dosavadní mlčení? Aleš  Uhlíř
12. 7. 2005 Reagujeme na výpady vůči České advokátní komoře
11. 7. 2005 Jíme ropu a zemní plyn Jindřich  Kalous
11. 7. 2005 Clarke chce, aby vlády v EU zaznamenávaly informace o všech mobilních a emailových komunikacích
4. 7. 2005 Hospodaření OSBL za červen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Jan Hus a husitství RSS 2.0      Historie >
13. 7. 2005 Mistr Jan Hus - národní hrdina nebo nebezpečný náboženský fanatik? Petr  Sláma
8. 7. 2005 Hus, Konstantin a Metoděj Jaroslav  Štemberk
8. 7. 2005 Důsledností odporu proti nejvyšší autoritě své doby otevřel dobu novou Jiří  Paroubek
6. 7. 2005 Pavel z Tarsu, věrozvěstové Cyril s Metodějem a Jan Hus Boris  Cvek
5. 11. 2004 Postmoderní média pro děti jako zdroj alternativní historie Štefan  Švec
1. 11. 2004 Zd. Nejedlý: duch božích bojovníků musí býti v českém člověku   
2. 7. 2004 Mistr Jan Hus, kurvy, a ti, kteříž držie úřady Zdeněk  Bárta
1. 8. 2003 Odkaz majstra Jána Husa: Iskry z hranice v Kostnici Peter  Abelard
18. 4. 2003 NOVÉ POVĚSTI ČESKÉ
tentokráte o Husovi, Žižkovi a vizi rozvoje Armády České republiky
Hugo  Schreiber
28. 1. 2003 České postoje: Hus i Švejk jako obrana proti útlaku Kathryn  Murphy
28. 1. 2003 The significance of Jan Hus for Czech history Kathryn  Murphy
13. 5. 2002 Národnostní a náboženské menšiny v tisíciletých dějinách českých zemí Jaroslav  Pánek
12. 4. 2002 Co Mohammedu Mekka, to Čechu má být Říp Štěpán  Kotrba