Mé upozornění na závažná sdělení advokáta JUDr. Marka Steinera advokátní komoře, na která advokátní komora odmítá odpovídat (celkem 9 dopisů JUDr. Steinera advokátní komoře bez odpovědi!), JUDr. Mandák ve svém příspěvku zcela opomíjí.

Podobně se JUDr. Mandák nezmiňuje o mých předcházejících článcích v Britských listech, jež se úzce dotýkají České advokátní komory (Advokátní komora a agenti StB v Britských listech z 28. 4. 2005, Advokátní komora rezignovala na důstojnost advokátů v Britských listech z 13. 5. 2005).

JUDr. Mandák tvrdí, že nemám rád advokátní komoru a Bulletin advokacie. A neopomíjí uvést, že ví, proč je nemám rád. V roce 2000 jsem byl uznán kárně vinným a kárně potrestán a po pětiletém sporu jsem dosáhl zrušení kárného rozhodnutí advokátní komory soudem. Podle JUDr. Mandáka šlo o "bagatelní věc" a můj postoj je projevem "osobní zaujatosti ve snaze vyvolat dojem o hrubém potlačování kritických názorů".

Podobný způsob argumentace, kdy někdo ví, co si kdo myslí a proč si to myslí (JUDr. Mandák ví, koho nemám rád a proč ho nemám rád) je bohužel v české právní argumentaci běžný. Nerozhodují fakta, ale to, co si určitá osoba (zde JUDr. Mandák) domýšlí o tom, co si někdo jiný (v daném případě jde o mne) myslí. Další oblíbenou formou univerzální odpovědi a pokleslé právní argumentace je soustředění se na jednu, pokud možno nepodstatnou věc a pomlčení o zbývající části problematiky (viz obsah mého článku v Britských listech z 30. 6. 2005 a odpověď JUDr. Mandáka v Britských listech z 11. 7. 2005).

Avšak i při takto omezené odpovědi na mé články o advokátní komoře se JUDr. Mandák zásadně mýlí. Ze skutečnosti, že jsem advokátní komoru upozornil na špatnou úroveň Bulletinu advokacie a nastínil některé problémy přece nelze dovozovat kdo koho či co nemá rád.

Je faktem, že jsem se na advokátní komoru obrátil dopisem již v únoru tohoto roku a následně komoře zaslal další dopisy. Do dnešního dne jsem neobdržel jedinou věcnou odpověď advokátní komory. Proto jsem přistoupil k publikování problematiky profesních komor na stránkách Profitu (č. 10/2005 z 7. 3. 2005) a v Britských listech. O odborné úrovni Bulletinu advokacie musím pochybovat. Samozřejmě že nikdo nepožaduje po redakci Bulletinu advokacie, aby obsah čísel předkládala k odsouhlasení vedení advokátní komory. Je na redakci, aby dostála se ctí požadavkům na odborný právnický tisk. Musím však trvat na tom, že Bulletinu advokacie v tomto směru ujíždí vlak. Jak jinak komentovat dopis JUDr. Mandáka z 22. 3. 2005, kterým mi sděluje, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o publicitě advokáta jeho bulletin nezveřejní, neboť toto rozhodnutí by pro informaci čtenářů (tj. advokátů!) "nemělo valný význam". Nicméně judikát Nejvyššího správního soudu o publicitě advokáta význam má, neboť byl následně uveřejněn v odborném právnickém časopise Právní rádce č. 4/2005, který otiskl mé podrobné pojednání o uvedeném judikátu (bude také převzato do automatizovaného systému právních informací ASPI).

Je snad vizitkou odbornosti, když před důležitým soudním judikátem o advokacii (Nejvyšší správní soud!) dá Bulletin advokacie přednost životopisu známého advokáta -- udavače a agenta StB? Upozornil jsem na tento stav (odmítání odborných témat o advokacii na straně jedné a chvalozpěvy na udavače na straně druhé) vedení advokátní komory. Nedostal jsem žádnou odpověď. Až poté jsem publikoval v Britských listech článek "Advokátní komora a agenti StB".

Jelikož se JUDr. Mandák hned v úvodu svého článku soustředil na mé údajné kárné provinění z roku 2000 (zrušeno v roce 2005 soudem) a věc označil za bagatelní, uvedu alespoň v krátkosti, oč šlo.

Dne 1. ledna 2000 jsem zahájil činnost v advokacii a v souladu s pravidly pro publicitu informoval veřejnost o zahájení činnosti. Učinil jsem tak oznámením vytištěným na ručním papíře zaslaným v obálce z ručního papíru. Oznámení jsem zaslal některým kolegům, redakcím časopisů, v nichž jsem publikoval, přátelům a těm, kteří mne dříve znali jako podnikového právníka. Jistý ostravský advokát JUDr. P. K. na mne počátkem ledna 2000 učinil udání, že jsem se dopustil nedovoleného nabízení právních služeb a snížil důstojnost advokátního stavu. Předpokládal jsem, že něco takového advokátní komora musí jako exces odmítnout. Bohužel komora na mne podala kárnou žalobu a byl jsem shledán vinným z nedovolené reklamy a snižování důstojnosti advokátního stavu. Odvolací kárný senát rozhodnutí potvrdil, stejně jako Městský soud v Praze. Teprve Nejvyšší správní soud v roce 2004 poukázal na nezákonnost kárného rozhodnutí s tím, že "to, co je dovoleno, nemůže být současně zakázáno" a Městský soud v Praze, vázán rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, kárné rozhodnutí advokátní komory z roku 2000 zrušil. JUDr. Mandákovi se z pozice šéfredaktora Bulletinu advokacie možná zdá věc bagatelní. Já jsem však v lednu 2000 v advokacii začínal a křivé nařčení a následné kárné řízení mne nesmírně poškodily. Můj tehdejší významný klient se o věci dověděl. Nepravdivé informace o tom, že jsem "snížil důstojnost advokátního stavu nedovolenou reklamou" se mne citelně dotýkaly. Bylo těžké se bránit a stále všude vysvětlovat, že jsem se vlastně ničeho nedopustil. Autor udání, povzbuzen podáním kárné žaloby, mne hrubým způsobem v dopise osočil. Jeho lživá tvrzení o tom, že jsem se dopustil něčeho nezákonného, která advokátní komora z mně dosud neznámých důvodů akceptovala, mi tak v začátku výkonu advokacie způsobila škodu nejen morální. Trvalo pět let, než se advokátní komoře dostalo ústy Nejvyššího správního soudu poučení, že to, co je dovoleno, nemůže být současně zakázáno. Podle JUDr. Mandáka věc bagatelní, podle mne nezákonná diskriminace při zahájení činnosti v advokacii a poškození ve svobodné soutěži advokátů.

Jsem rád, že advokátní komora reagovala alespoň na můj článek v Britských listech z 30. 6. 2005, když už opomenula odpovědět na mé dva předcházející příspěvky. Doufám jen, že když ne na stránkách Bulletinu advokacie, tedy alespoň na internetových stránkách České advokátní komory www.cak.cz v rubrice Pro média, z médií bude zmíněn článek JUDr. Mandáka v Britských listech z 11. 7. 2005 v části Z pera advokátů nebo Napsali o nás, popřípadě Také se nás týká. Neobávám se, že by mé články v Britských listech, opomíjené v těchto přehledech tisku na stránkách advokátní komory, zapadly. Četné čtenářské ohlasy, a to i z řad kolegů advokátů, tomu rozhodně nenasvědčují. Dosavadní poměry v komoře diskusi příliš nepřejí. Advokátní komora sice v březnu 2005 zřídila diskusní forum na svých internetových stránkách, kde jsou do dnešního dne pouhé tři příspěvky, z nichž ten první z března 2005 je upozornění správce systému, že může být zjištěno, kdo je autorem příspěvku nebo odpovědi. Výměna názorů mezi mnou a advokátní komorou v tisku je proto věc, kterou hodnotím pozitivně. Advokátní komora tím prolomuje dosavadní mlčení. Možná, že podobná výměna názorů bude jednou možná i v Bulletinu advokacie.