Čechy a Morava se na konci 14. století díky stabilní a starostlivé vládě císaře Karla IV. staly jednou z nejvíce prosperujících zemí Evropy. Tento vývoj trval i za krále Václava IV., jenž byl ovšem mnohem méně respektovaným panovníkem nežli jeho otec.

Od roku 1348 působila v Praze univerzita. Vzdělanost v naší zemi tak již nezůstala jen věcí hrstky vyvolených. Univerzitní vzdělání se dostalo i lidem z měšťanských a lidových vrstev. A vzdělání se stalo v podmínkách české feudální společnosti hybnou silou, která uvolnila snahy o obnovu tehdejší společnosti a jejího opěrného sloupu - církve. Té církve, která počátkem 15. století procházela frustrujícím obdobím papežského schizmatu.

Jan Hus byl vynikajícím, mimořádně působivým řečníkem, a to nejen řečníkem, kterému rozuměla vybraná učená společnost té doby - univerzitní mistři a studenti. I když i to bylo tehdy mimořádně důležité. Česká univerzita tak byla - i velkou zásluhou Jana Husa, po odchodu mistrů a studentů cizího, především německého původu z Prahy v květnu 1409 - jasně proreformní, wycliffovská.

Jan Hus však ve svých kázáních v Betlémské kapli dokázal rozpoutat plamen poznání a touhy po opravě tehdejší společnosti i v širokých lidových vrstvách. Jeho kazatelský věhlas zněl celou českou zemí. Na rozdíl od svého ideového předchůdce Wiklifa, na nějž Jan Hus navazoval, tak dosáhl toho, co před ním nedokázal nikdo. Reformní učení v Čechách získalo celospolečenskou podporu. Bylo hnutím lidových vrstev, zemanů i panstva. Na jeho stranu se postavila také velká část českých kněží.

Jan Hus byl ve své době významným teologem. Nemůžeme dnes zřejmě říci, že svým přístupem a poznáním předstihl v teologii jmenovaného již Johna Wycliffa. Neměl možná idejí, které by svou dobu daleko předstihovaly, ale důsledností odporu proti nejvyšší autoritě své doby otevřel dobu novou. Jan Hus je důležitým předstupněm, na nějž o sto let později navazuje Martin Luther.

Rovněž zásluhy Husovy nejen o reformní, ale také o český charakter Karlova učení, jsou mimořádné.

Tak jako v celém životě české společnosti je také v literatuře Husův význam epochální. Hus byl nejen plodným spisovatelem, ale také důmyslným tvůrcem moderního českého pravopisu a zakladatelem jednotného spisovného jazyka.

Jeho smrtí před 590 lety se uvolnily v české společnosti síly nevídaného rozsahu. A tak, jestliže Jan Hus za svého života dokázal v srdcích Čechů ze všech společenských vrstev roznítit plamen snah o obnovu společnosti, jeho mučednická smrt na břehu Rýna v Kostnici způsobila, že tento plamen se rozhořel v oheň takového rozsahu, který již nebylo možné spojenými silami celé tehdejší Evropy udusit.

Hnutí, které převzalo po Janu Husovi jméno, nebylo pouze hnutím náboženským, ale také hnutím národním a sociálním. Proto Jan Hus patří svým celým životem, svou velkou obětí, díky svému zaujetí pro věc obnovy společnosti a církve, pro věc svého národa, v jeho dějinách, v dějinách českého národa k postavám ze všech nejzářivějším a nejmilovanějším.

Bylo tak tomu v dobách nejtěžších, je tomu tak i dnes.