23. 6. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
23. 6. 2005

Krize celuloidu v hlavě

Pamflet proti diktatuře filmu

Vyjděme z následující teze: "Člověk má v hlavě celuloid".

Je to tak blbé, že to ani nezní jako pitomost. Na pitomosti je totiž člověk tak zvyklý, že se nad nimi ani nepozastaví. Samozřejmě: "člověk je režisérem svého života, místy mění napsaný scénář" a blablabla...no naprostá hloupost.

Prostoduchá analogie mezi filmem a životem je k ničemu.

Neříká vůbec nic o tom, že každý člověk má v hlavě celuloid. A on přitom jo. Režisér klidně vůbec nemusí mít v hlavě celuloid (dokonce v ní může mít nasráno), pokud by to měl být znak, jímž je vymezován vůči okolí. Protože celuloid má v hlavě každý člověk. A svůj život si mimochodem režíruje málokdo, přičemž ani scénář neexistuje. Ani kdyby kněz a sociolog stáli na hlavě.

Nicméně, člověk má v hlavě celuloid. A to docela jednoduše, přirozeně a odjaktěživa. Člověk totiž myslí filmově dávno předtím, než nějaký fiškus objevil cameru obscuru, další fotografii a další film. Kdyby se někdo chtěl hádat, tak ať se sám sebe otáže, zda by mohl vzniknout film, kdyby předtím někdo nemyslel filmově. Jistěže ne. Kdo by taky vynalézal vysavač, kdyby předtím nepřemýšlel o vysávání. A vsadím boty (stanovuji paradigma), že filmově mysleli odjaktěživa všichni. Už neandrtálci drásali první záběry na stěny jeskyně. Ne sem tam někdo.

Co hlava, to film. Každý to má v hlavě jako Fellini nebo v horším případě Benjamin Tuček. Jenom nemá možnost udělat kopii celuloidu ve své hlavě na celuloid, který by byl promítatelný. Nakonec díkybohu. Kdo by se na to taky chtěl dívat. Každej má taky svýho dost, že.

Ale už by to taky chtělo nějaký ten důkaz. Dobře. Posadíme se někam na terasu s pěkným výhledem, nalijeme si drink dle vlastního gusta, zavřeme oči a zamyslíme se nad nějakou částí svého doposavadního života, třeba průběhem prvního alkoholového večírku nebo průběhem první lásky. Tak. Co jsme viděli?

Pohyblivé obrazy. Nejspíš formátu 35mm a v barvě a se zvukem. Žádná černobílá šestnáctka nebo němý film. Natož pak nějaký hnusný digitál. Film byl prostě vždy pozadu za člověkem. Když člověk vzpomíná na svůj život, anebo přemýšlí o svém životě v budoucím čase, jedná se o klipovitou koláž záběrů. Výrazné zažité nebo naplánované zážitky se zapisují na celuloid v jeho hlavě- na co taky jiného. A záběry mají různou povahu. Široký objektiv, standardní objektiv, zoomování, dlouhé plynulé švenky, statické záběry, dokumentární akčně roztřesená kamera, stmívačky a roztmívačky. Člověk je tedy sám svým kameramanem, dramaturgem, střihačem, zvukařem a nakonec i divákem. Tvoří si svoje vlastní filmy, kolikrát beztak daleko lepší než ty v kinech. Pravé domácí kino a klidně i s domácím popcornem.

No tak dobře, člověk má sice v hlavě celuloid, ale co s tím? To je totiž to. Na celuloid zaznamenává člověk své podstatné prožitky, které mají obraz. Ty prožitky se nesou v nějakých typech záběrů, mají nějakou dramaturgii, rytmus střihu a zvukovou podobu. A v tom byl relativně svobodný do doby, než vznikl skutečný film. A filmové festivaly, filmoví kritici, filmové magazíny s filmovými recenzemi, filmové školy, filmové teorie, filmový intelektualismus, filmová inteligence a filmové snobství. Teoretik funkční diferenciace, suchý vědec Niklas Luhmann by dozajista tvrdil (jakože asi tvrdil), že se film vydělil jako samostatná sféra jednání. Není to ke čtení, ale asi by měl recht. Hlavně se ale film stal módním a vlivným a postupně ještě vlivnějším a všeprostupujícnějším. Film je všude. Kin je víc než knihkupectví a divadel. A zemědělci nestíhají pěstovat kukuřici.

Film vytyčil požadavky pro příběh a způsoby, jak se s ním nakládá s vývojem dějových linií, s expozicí postav a míst, s jejich dramatizací a pointováním. A hlavně, vytyčil žánry. Stejně tak se předtím chovala kniha, jenže bez obrazového diktátorství. To diktátorství způsobilo pěknou paseku celuloidu v hlavě. Je to sice jenom bezdůvodná hypotéza (zakotvená pouze v introspekci), ale mám zato, že film vnutil žánr a kritéria filmové dramaturgie celuloidu v hlavě. Před ďábelským vynálezem filmu byl majitel celuloidu v hlavě svobodný. Tvořil si své záběry a film po svém, bez vodítek a vzoru. S tím je konec. Svůj životní biják na celuloid v hlavě koncipuje dle všeobklopujícího filmu. Nese se v jeho hranicích, hodnotách, kritériích, požadavcích, způsobech nakládání s příběhem. Film učinil z celuloidu v hlavě konformního, byť možná eklektického, papouška v kleci. Nevyletí a kálet bude stále na stejné místo pod sebe a žrát semenec, který mu majitelé blahosklonně nasypou. Film je svině. Vzniknout mu umožnil celuloid v hlavě. A on mu to takhle oplatil.

Nevěříte? Cha. Tak se opět posaďte, zavřete oči, drink už jste dnes měl, takže nic a pusťte si ze svého celuloidu v hlavě svůj nástup do první třídy, první platonickou lásku, první sex, život na střední, rok na pracáku, rok U Apolináře, no cokoli se vám stalo nebo nestalo nebo co si myslíte, že se stane nebo co chcete, aby se stalo. Máte půl hodiny. Tak. Rukopis kterých režisérů poznáváte? Jaké se používaly efekty? Co soundtrack? Jaké filmy vám připomíná vaše vlastní střihová skladba? Jaké herce sami sobě připomínáte? A pohled jakého kameramana jste přijali za svůj?

Na film prostě bacha.

                 
Obsah vydání       23. 6. 2005
23. 6. 2005 Independent: Zabíjíme tuto planetu
23. 6. 2005 Řešení je technické
23. 6. 2005 Britský ministr financí požaduje reformy, aby se EU vyrovnala Číně
23. 6. 2005 Návrat Jeana-Paula Sartra
23. 6. 2005 Země G8 nezodpovědně vyvážejí zbraně do nejchudších a konflikty zmítaných zemí
23. 6. 2005 Krize celuloidu v hlavě Ivo  Bystřičan
23. 6. 2005 Ekonomika versus etika? Pavel  Urban
23. 6. 2005 Reklama, zisk, veřejná služba a digitalizace Lubomír  Brožek
23. 6. 2005 Češi opět mezi rekordmany -- to je dobře nebo špatně? Jan  Hošek
23. 6. 2005 Minulost, dějepis a ostatní II.
23. 6. 2005 Televizní vítězství příslušníků jiných ras není důkazem neexistence rasismu
23. 6. 2005 Jedinou reálnou alternativou je jaderná energie Ivan  Brezina
22. 6. 2005 Sté výročí narození Jiřího Voskovce Jiří  Jírovec
22. 6. 2005 Britské listy: Průběžný stav financí
22. 6. 2005 Je realistické provozovat neredigovaná internetová diskusní fóra?
22. 6. 2005 Euthanasie Petr  Wagner
22. 6. 2005 Etičnost ekonomie a ekonomičnost etiky Martin  Škabraha
22. 6. 2005 Moderní turismus v Mánesu Ivo  Bystřičan
22. 6. 2005 Mýty Modré šance viděné očima odborů Pavel  Janíčko
21. 6. 2005 Ano, v Americe úřady zjišťují, jaké knihy jste si vypůjčili z knihovny
21. 6. 2005 Pohádka o prdeli Alex  Koenigsmark
21. 6. 2005 Veřejné schodiště Pod Vyšehradem a další úřední zajímavosti z Prahy 4 Petr  Kužvart
8. 6. 2005 Hospodaření OSBL za květen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce