V metru vidím lajdácky oblečenou mladou dívku s nápisem REVOLUTION na batohu, nelze ji přehlédnout, když telefonuje na celý vagón a omlouvá se, že přijde později, no nic, vydám se dál svou cestou.

Je tu Sparta a mně se chce trošku smát, jdu s tím davem elegantně ustrojených starých lidí za sraz strany. U vchodu s úsměvem odmítám Haló noviny, první vítězství - spíš falešná hrdost. Na prašné pláni nelze přehlédnout mnoho stánků, nějaká mně neznámá paní vítá účastníky a návazně řeč převede na štvavou kampaň v rádoby demokratických mediích proti straně lidu, částečně se dalo souhlasit, na senátora Štětinu, na tohle jsem už jednoznačný názor neměl.

Pak začala hrát dechovka, židle k sezení byly obsazeny, pár lidí stálo a já zpozoroval vlevo od pódia hlouček lidí - člověk je povaha zvídavá, tak proč se nepodívat. Pravda, čekal jsem nějaký konflikt, jsem přeci na akci mnohými nenáviděné strany. Všiml jsem si už dříve, že tam někdo rozkládá stůl a pokládá nějaké materiály, určitě narušitelé!

Když přicházím blíže v hloučku lidí nějaká paní opakuje, ať odejde někdo pryč. Stojí tam pán v tričku s nápisem Veřejný proces a s fotkou pana Hučína, nevzrušeně diskutuje s okolím - žádný skandál. Závidím mu, ačkoli nevím, kdo to je, kryji se za maskou diváka. Někdo povídá, ať jdeme pryč, že ho to přestane bavit, tak po chvíli jdu.

Zase někdo mluví na pódiu. Je to paní z parlamentu učící politiky slušnosti, předseda Komunistického svazu mládeže, který bude tvrdě bojovat s ostatními, a funkcionář legionářské obce, na něhož jsem hrdý. Znovu kapela začíná hrát, tak se jdu podívat k metronomu na protiakci.

Cestou přes Letenské sady se setkávám s mužem s Hučínem na prsou, tedy Janem Šináglem, jak se mi představuje.

U metronomu stojí asi deset lidí, s kterými se očividně zná, a já bych se znovu chtěl skrýt za dav, především když se přiřítí mladá reportérka od Českého rozhlasu a ptá, proč jsme tady.

Naštěstí je třeba začít a já se přesunu do stínu k jiným lidem. Zaznívá požadavek, aby byla KSČM zrušena, s nevytasenou zbraní od spolubojovníka bratří Mašínů, znějí otázky, proč je nás antikomunistů tady tak málo oproti nim komunistům, lidé zdraví natáčejícího člena BIS.

Nachází se opravdu česká společnost ve fázi schizofrenie - komunisté ano a zároveň ne? Pak se jde na pískoviště za nimi, v míru. Znovu se mi chce smát - zaslechnu, jak si čtyři přihlížející rozdělují úkoly okolo nás - ano, je tady více policistů a novinářů než demonstrantů.

Jdu napřed, celá Letná plná, to jsem nečekal. Klidnější jsem po zjištění, že věková skladba se nezměnila. Vmísím se do davu, po ohlédnutí vidím antikomunistickou demonstraci uvíznout na policejních koních, jsou tu vyjednavači a skupina naštvaných straníků.

To už začíná vrchol dne, pozvání významných komunistů, včetně elegantní Kubánky, příchod pana předsedy strany, pak se hrají hymny. Nejprve při sovětské, resp. ruské jako dík za osvobození mě napadla vychytralost - nelze proti tomu nic říci, a přesto očividně neděkují Ruské federaci - mám zvláštní pocit hnusu, smutku, že s tím nepřestali, ty reproduktory vytvářely jiný, mystický, hrdý svět, otáčím se zády, jde o laciné vyjádření názoru. Na Rusy osvoboditele by se nemělo zapomínat, ale tohle mi nesedí - radost z okupace mít nelze. U české hymny mi napadá, že jde o nacionalismus, takový divně pokroucený.

Na proslov se těším nejvíc. Čelný představitel strany by mohl mé předsudky změnit. Mluví jasně, jednoduše, střídá důrazy na slova, dokazuje špatnost všech kolem nepodloženými výroky, užívá frází z minulého režimu, např. republiku si rozkrádat nenecháme, hodnotí poměry v zemi za posledních 15 let - sám se divím, kde žiji - nabízí slova prosperita a svoboda chudého lidu, spravedlnost, oslavuje dělnickou práci, nazývá nás dobrými lidmi - soudruhy, haní vykořisťovatelský kapitalismus, vládu bohatých.

Pobavil mě výraz "reálný sen člověka této doby" užitý ve smyslu, spolu to dokážeme či "hrstka křiklounu vývoj k socialismu nezvrátí". Čekal jsem malé smíření v duši, možná porozumění - tady to nejde, je to jen sjezd příznivců strany, v řádné diskusi by byl pan Grebeníček rozcupován. Dnes mi KSČM nepřišla jako demokratická strana, škoda, předsudky upevněny.

Z myšlenek mě vytrhne věta otce k malé dcerce: "Podívej, policajti nahánějí antikomunisty!" Od pódia je veden pryč pán snažící se o "Veřejný proces". Ráno jsme si rozumně povídali, ale snad jej i chápu, protože ta banda asi 15 kameramanů a fotografů deroucích se za ním jej jistě proslaví, inu mediální svět, chce se mi smát.

Teď průvod zastavuje. Zajdu se tam podívat, zase ta zvědavost. Krásní koně jsou rozmístěni okolo policejního auta, v něm sedí pan Šinágl, lidé jsou zde za hradbami více proti komunistům, přesunuli se tady ale také nejspíš i mladí komunisté. Jakmile přijíždí těžkooděnci, jdu znovu do kolen, komunisté se postaví před ně a hulákají: "Máme holé ruce!" - stylové.

Vzpomínám si na nápis v jednom stánku: "Fidel ANO ! Havel NE !"- otočit, využít. Vracím se na prostranství, teď mám odvahu zajít se zeptat ke stánku se znakem kříže v pěticípé hvězdě. Diskutuji se slečnou a pánem o vztahu křesťanství s komunismem, vysvětlujeme si svá nedorozumění, snad i upravujeme názory. Konečně mám trochu dobrý pocit. Najednou v davu zahlédnu dívku z metra, prodává nějaký časopis u rozloženého stolu.

Ptám se jednoho z jejích kolegů, jelikož ona je zaneprázdněna, proč je komunistou. Vysvětluje, že se stal trockistou četbou a také díky skupině lidí, s kterými se setkal. Poděkuji a jdu na oběd, hlad mám už pořádný.

Nakonec jsem více získal z rozhovorů s lidmi než z proslovů.