Ten je zde vyjádřen jednou malou a vcelku nenápadnou větou: "Církev koná také zlé a odporné věci, chtějme tu pravdu slyšet." Ta věta je dle mého názoru na celém článku to nejzajímavější. Po jejím přečtení jsem si totiž hned vzpomněl na jedno možné zdůvodnění silného českého antiklerikalismu, které jsem kdysi dávno četl (pokud se nepletu, byl to názor profesora Halíka, ale nevím to jistě).

To zdůvodnění je takové, že náš neobvykle silný odpor k církvi je mimo jiné způsoben jakýmsi černým svědomím většiny českého národa, který v posledních několika staletích při osudových okamžicích národních dějin selhával jak jen mohl, takže má dnes snahu vidět věci pouze černobíle. Buď je pro něj církev společenstvím naprosto bezchybných jedinců (a pak by ji snad uznával), nebo při sebemenším prohřešku kteréhokoliv jejího člena mají lidé snahu totálně očerňovat celou organizaci, snad aby ulevili svému svědomí a alespoň ve svých očích se ospravedlnili. Že totiž nejen oni, ale i ti druzí jsou špatní.

"Církev koná také zlé a odporné věci, chtějme tu pravdu slyšet." Ano, ano, to je přesně to, co chtějí čeští lidé slyšet. Ne jenom my, ale i ONI, ti co se rádi chlubí svojí morálkou, svým charakterem, ti jsou také špatní. Hurá, už v tom nejsme sami.

Co na tom, že několik posledních desetiletí byli katolíci v naší zemi pronásledováni ze všech skupin obyvatelstva zřejmě nejvíc, že pro svoje přesvědčení snášeli od státních orgánů všemožné ústrky, že jejich politická strana (i když to samozřejmě není jen strana katolíků) se jako jedna z mála stran Národní fronty po roce 1948 nesloučila s KSČ, ale uchovala si svoji samostatnost (byť za cenu kolaborace jejího nejvyššího vedení s komunisty). Co na tom, že vlastnit členskou knížku této strany bylo pro řadové členy mnohem více ke škodě než ku prospěchu. Co na tom, že si i díky všem těmto skutečnostem uchovali ze všech obyvatel možná nejvíc rovnou páteř - ne, my na to řeknem: "Církev koná také zlé a odporné věci, chtějme tu pravdu slyšet" a máme to vyřešeno. Už je nám líp, už nejsme takoví charakteroví křiváci, kteří se několik posledních staletí pouze řídí heslem "Kam vítr, tam plášť " - vždyť i ONI jsou špatní.

Nakonec je to vcelku logické: pro člověka řídícího se v životě pouze relativní morálkou (to znamená neuznávajícího nějaké vyšší a vždy platné principy, ale hodnotícího morálnost svého chování pouze ve vztahu k tomu, co dělají lidé v mém okolí), neexistuje pochopitelně větší problém, než setkání s člověkem, který ho výrazně morálně převyšuje. Obvyklou a vcelku pochopitelnou reakcí je potom snaha o co nejdůraznější zpochybnění lidských kvalit takového člověka, jeho všemožné očernění či zesměšnění (viz. nedávný článek v BL s názvem "Honza Pavel Superstar"), jen abychom nemuseli v konfrontaci s ním uznat svoje vlastní nedostatky.

Takže to vypadá, že dokázat si přiznat své vlastní pochybení či selhání v minulosti, zůstává pro většinu Čechů stále jen těžko dosažitelným cílem. A velmi silně se obávám, že s tím ani ten nový "Velký inkvizitor u vesla" mnoho nenadělá. Bohužel.