Francouzská republika je světská a je velmi hrdá na zákon z roku 1905, který realizoval odluku církve od státu.

Politikové a intelektuálové, kteří vytvořili po Francouzské revoluci moderní francouzskou republiku byli ostrými kritiky katolické církve a jejího podílu na utlačování francouzského lidu za absolutistické monarchie. Zpřevraceli oltáře a uzavírali kostely.

Francouzští prezidenti se tedy vždy odmítali podílet na ceremoniích, při nichž by docházelo k smíšení státní a církevní moci. A většina Francouzů, ať jsou levicového či pravicového smýšlení, protestovala proti zmínce o "křesťanském dědictví", které bylo včleněno do evropské ústavy.

Právě proto vyvolala přítomnost prezidenta Jacquese Chiraca a premiéra Jeana-Pierra Raffarina na nedělní mši (dne 3. dubna) v pařížské katedrále Notre Dame, která se konala den po papežově úmrtí, stejně jako vlajky na půl žerdi, vyhlášený oficiální státní smutek a rozhodnutí ministra vnitra dát státním úředníkům volno (těm, kteří normálně musejí pracovat v neděli) ve francouzském tisku i ve francouzských kavárnách dosti podstatnou diskusi.

V debatě v televizi TV5 přiznala v minulých dnech jedna muslimka, že ji Jacques Chirac šokoval - bojoval za zákon, který zakazuje ostentativní náboženské projevy ve školách - a přitom se účastnil náboženské ceremonie. Na televizním okruhu France 1 zdůraznil dokonce i jeden katolický poslanec z francouzského parlamentu, že není přijatelné, aby se stát podílel na náboženských akcích, vzhledem k tomu, že ve Francii existuje mnoho různých náboženství, nejen katolicismus. Argumentoval, že by to znamenalo, že by se Chirac pak musel podílet na obdobných ceremoniích islámské, judaistické, evangelikálské církve či dokonce na ceremoniích stoupenců Hare Krišny...

Terčem kritiky se však stala nejen účast státu na této náboženské akci. Kritikové také odmítli to, co považují za příliš přehnaně rozsáhlé vysílání, zabývající se agonii Jana Pavla II. a jeho smrtí.

Liberálně uvažující Francouzi také odmítli jako skandál tu skutečnost, že představitelé státu i vysílání veřejné služby se v úctě podřizovali papeži,který by podle veřejného mínění měl být uznávám pouze jako duchovní představitel jedné z mnohých církví a nanejvýš jako mezinárodní veřejná osobnost. Je důležité poznamenat, že vzhledem k papežově statutu jako mezinárodní veřejné osobnosti souhlasili Francouzi s tím, že by se jejich vrcholní politikové měli účastnit pohřbu v Římě. Na pohřbu se však v žádném případě neměl nijak podílet francouzský stát.

Deník Libération publikoval na toto téma dlouhou analýzu, s kompletním výčtem toho, jak sdělovací prostředky veřejné služby nerespektovali sekularismus Francouzské republiky. List zaútočil jmenovitě na Béatrice Schonbergovou, moderátorku televize France 2, že přistupovala k vysílání o papežovi smrti nekriticky a že neustále hovořila o papeži jako o "Svatém Otci", což je prý výraz, který má být vyhrazen pouze katolíkům. Hlavní titulek v tomto listě se dotazoval: "Papežova smrt - sekularismus na půl žerdi?"

Jiným proviněním téže Béatrice bylo, že hovořila o jeskyni v Lourde, kde "se objevila Panna Maria v přítomnosti Bernadette Soubirou" jako by to byla skutečnost a nikoliv jen tvrzení katolické církve. Reportérka měla říci "kde se údajně" anebo "kde se, podle katolické církve" objevila Panna Maria. Já bych zašel ještě dál a očekával bych, že se bude zmiňovat o Ježíšově matce pouze jako o Marii, protože nemám důvodu se domnívat, že byla pannou, a ani není důvod, proč ji psát s velkým P.

Ombudsman televizní stanice France 2 Jean-Claude Allanic přiznal, že "během agonie a pak během první hospitalizace Jana Pavla II. využívala tato televizní stanice emocí až k samému maximu. A emoce nejsou informacemi."

Emaily pršely do mailboxů levicových deníků, jako je Le Monde, Libération, L'Humanité a do listu Le Canard Enchaîné (který je považován za povinnou četbu intelektuálů a "volnomyšlenkářů"). Jeden čtenář si stěžoval dopisem deníku Libération, že "ve světském státě, kde existuje méně než 15 procent příslušníků katolického náboženství, je ostudné a skandální, že [veřejná] televize France 2 vysílala celý den reportáže o smrti nějakého papeže."

Jiný čtenář ironicky poznamenal, že se stanice France 2 měla minulý pátek přejmenovat na TeleVaticano. Jiní hovořili o "přehnaně intenzivním zpravodajství" týkajícím se papežovy smrti. Jiný kritik se zmínil o prvním článku francouzské ústavy: "Francie je nedělitelnou republikou, světskou, demokratickou a sociální".

Časopis Le Canard Enchaîné, který je doslova zosobněním neuctivosti - a který nedávno odhalil neetické chování francouzského ministra financí Hervého Gaymarda, který posléze byl donucen odstoupit, otiskl titulek tohoto znění: "Kdy dojde k odluce sdělovacích prostředků od katolické církve?" s podtitulkem "Naše katolická republika".

Komunistický deník L'Humanité otiskl titulek "Francie byla vyzvána, aby řekla Amen" a otiskl kritiku republikánského státu, který "zneužil zásadní věci, které světsky orientovaní občané považují za rozumné".

Le Monde napsal na titulní straně, že rozhodnutí státu o oficiálním smutku při příležitosti papežovy smrti vyvolalo kritiku "volnomyšlenkářů". List se dotazoval, zda by francouzský stát také nařídil, aby vlajky visely na půl žerdi, kdyby zemřel velký islámský imám anebo třeba dalajláma. Vydavatel časopisu La Raison Christian Eyschen hovořil o přehnané saturaci médií informacemi o papeži a odsoudil to, co nazval "porušení svobody svědomí".

Eyschen připomněl veškeré oslavy v lednu 2005 týkající se stoletého výročí zákona o odluce církve od státu. "Ve flagrantním rozporu s tímto zákonem vidím, že už náboženství není soukromou záležitostí."

V redakčním komentáři však napsal největší francouzský deník Le Monde, že papežova smrt se stala mediálním fenoménem na globální úrovni: dvě hlavní televizní stanice v arabském světě, Al Džazíra a Al Arabiya vysílaly nepřerušeně stejně rozsáhlé živé reportáže o papežově agonii a smrti jako sdělovací prostředky v západním, křesťanském světě.

Pro filozofa Michela Guérina, autora Piety, ateistické apologie křesťanského náboženství, ("Pitié, apologie athée de la , apologie athée de la apologie athée of reading religion chrétienne") byl svět svědkem stejné intenzivní mediální saturace také po smrti princezny Diany.

(Snad není náhodou, že satirický pořad britské televize Channel Four ironizoval o minulém víkendu v souvislosti s druhou svatbou anglického prince Charlese papeže Jana Pavla II. i princeznu Dianu. V rámci tohoto pořadu se odvysílala scénka, kdy se v nebi setkává Jan Pavel II. jako nový příchozí s princeznou Dianou. Ta se ho ptá, zda by nebylo možné nějak zkazit Charlesovu svatbu a dotazuje se Jana Pavla II. mimo jiné: "To s tím zákazem prezervativů, to jste snad nemohl myslet vážně?" - pozn. JČ)

Tento jev lze vysvětlit podle Guérina skutečností, že Jan Pavel II. zglobalizoval katolickou církev. Guérin ten jev nazývá "idealizovaným kýčem" - protože se papež prostě stal jen další moderní "celebritou".