Jde o smrt jednoho starého člověka, byť stál na vrcholu vatikánské hierarchie, který ke smrti již přímo směřoval. A je mu jistě vysvobozením. Všichni si můžeme oddechnout. Nemocný papež vzbuzoval možná posměch, možná spíš lítost či soucit. Jan Pavel II. je významnou historickou figurou, v dobrém i zlém, ale neměl by sloužit zástupným zjednodušujícím tvrzením typu "díky němu padl komunismus".

Byl v mnohém moderní, v mnohém až nepochopitelně konzervativní. Možná není úplně na místě slovo fanatismus, ale napadne vás jako první. Jeho aktuální protiválečný postoj vycházel spíše z podstaty než z momentálního přesvědčení, ale díky za něj, mnozí dřívější pacifisté svým formálním souhlasem s válkou v Iráku popřeli sami sebe a svůj život.

Možná zemřel v pátek, možná v sobotu. Ve stínu jeho masmediálně prezentované, dlouho očekávané smrti se krčí "nepodstatné" úmrtí monackého knížete stejně jako Saula Bellowa, nositele Nobelovy ceny. Papež nejprve nezanechal závěť, vzápětí byla nalezena. Možná jen pár lidí na světě ji bude držet v ruce. Co kdyby v ní bylo něco nepříjemného? Něco, co by Vatikán potřeboval utajit či popřít? Nezdá se; Jan Pavel byl pouhopouhým služebníkem církve, ne tím, kdo by chtěl její image měnit, natožpak zlepšit.

Koná se smrt v přímém přenosu: Česká televize přeruší zahraniční film, aby informovala o skonu, a druhý den změní program. Blesk věnuje Janu Pavlu tři stránky. Show. Papež jako otvírák na první stránce. Papež jako symbol. Papež jako logo. ČTK konečně publikuje dlouho připravený nekrolog. Představitelé církve se předhánějí v "zasvěcených komentářích". Náhle potřebujeme církevní insidery.

Křesťanští lídři v polorozpadlé vládě již vyvěšují černé prapory, zatímco Poláci požadují papežovo srdce. Relikvie 2005®. U severních sousedů jsou uzavřeny obchody a knihovny, zrušeny koncerty. Každý, kdo se ohradí, je nazván psancem. Otevřeno mají jen u McDonald's. Masový souhlas. Manipulace.

Papež je vystaven na piedestalu, kolem něj projdou statisíce lidí, než budou usměrněni a zastaveni policií. Vatikán praská ve švech, Vatikán nepřijímá! Vystřídají se před ním státníci, kteří s ním nikdy neměli nic společného. Pokloní se mu servilní patolízalové z řad prezidentů. Přijdou ti, pro něž jsou lidská práva jen souslovím v projevu a mučení "neregistrovaných" vězňů všednodenní záležitostí. Ti, kdož zaměnili svobodu za bezpečnost a způsobili chaos.

Zažili jsme smrt v přímém přenosu a zažijeme pohřeb v přímém přenosu. Nic nového, válka LIVE už tu byla. Vyčpěla. Když každý den leží na ulici mrtví, když každý den umírají děti, protože katolická církev nepovažuje kondom za účinný prostředek proti AIDS. Jiní umírají, protože farmaceutické firmy neuvolnili patent na výrobu léku za symbolickou cenu. Dva světy. Jeden obchod. Církev jako nadnárodní koncern. Až bílý kouř ohlásí nově zvoleného papeže, mnohým spadne kámen ze srdce.

Krásný zvyk v době satelitního videotelefonování a tříštivých kazetových pum s přesným naváděním. Kdo to jméno provalí první: CNN? Když se církev ptá, proč dochází spíše k odlivu věřících, jakoby si neuměla nebo nechtěla odpovědět: protože nedokáže vůbec ničím zaujmout. Až se papežem stane černoch a homosexuál k tomu, papež, který přizná, že si ve dvaceti šluknul z jointu marihuany, papež, který zruší nesmyslný celibát, papež, který přestane psát příručky exorcistům, papež, který vyhlásí, že by tahle kolabující organizace mohla vypadat aspoň trochu sexy...