Této myšlence se věnoval už známý Oswald Spengler ve svém díle "Zánik západu" (1922). Pat Buchanan tuto myšlenku oživuje na základě nových zkušeností z devadesátých let 20. století. Za základní hrozby označuje nedostatek dětí v západních zemích, imigrace přistěhovalců s odlišnou kulturou a odkulturňování původních národních států. Reálnost těchto "rozkladných" vlivů dokladuje řadou čísel a odkazů na prameny. Formální aspekt zpracování tohoto díla vychází z autorovi erudice, kterou získal jako poradce tří amerických prezidentů (1966 Nixon, 1977 Ford a 1985 Reagan) i z vlastní prezidentské kampaně (sám neúspěšně kandidoval na prezidenta za Republikány v letech 1992 a 1996 a za Americkou reformní stranu Rosse Perota v roce 2000).

Provokativně vyhraněný Buchanan mnohé české konzervativce fascinuje. Přitahuje však zejména ty, kterým nejde ani tolik o civilizovanou uvážlivost při posuzování různých sociálních inovací, jako spíše ty, kteří své vlastní hodnoty a pojetí kultury zakomplexovaně povyšují nad ostatní. A to je velmi nebezpečná tendence. Připomeňme si, že Buchanan se v roce 2000 rozešel i s konzervativními republikány, protože ho neuspokojili v jeho militantnímu odporu vůči potratům a homosexuálům. Řadí se v podstatě k tzv. paleokonzervativcům. Jde o myšlenkový antimoderní proud, který je oponentní vůči "váhavé" tradici hlavního konzervativního proudu. Paleokonzervativci mají za hlavní cíl upevnění postavení bílé střední třídy v USA a dominanci jejích hodnot v americkém veřejném životě. Liberální svobody a sociální stát mají být prostě obětovány ve prospěch konzervace statusu této skupiny inklinující k nacionalistickému hnutí. Požadavek na vůdcovství anglosaských "good old boy" ve společnosti je mezi paleokonzervativci považován za normální (někteří jednotlivci mají dokonce spojení na rasistické skupiny).

Pokud jde o geostrategické otázky, prosazuje Pat Buchanan pojetí USA jako uzavřeného národního státu, který je svrchovaný a nepodřizuje se mezinárodním institucím jako OSN, WTO či NAFTA. Současně odmítá globální odpovědnost USA a kritizuje podporu Izraele, rozšiřování NATO či angažování USA v různých intervenčních akcích. Tento přístup vysvětlil již ve své předchozí knize "Republika, nikoliv imperium" (A Republic, not an Empire, 2002), kde např. odsoudil účast USA v obou světových válkách s tím, že si to měli Hitler a Stalin vyřídit sami a že nacistické Německo nebylo hrozbou americkým zájmům. Zřejmě hodnoty evropské a křesťanské civilizace v nacismem zasažené Evropy Buchananovi nestály za riziko.

Katolík Buchanan označuje za vrahy Západu vše, co mění a narušuje "americké" hodnoty jako křesťanské tradice, autoritu a loajalitu, sexuální zábrany a konvence, etnocentrické vlastenectví a tradiční rodinu. Začátek novodobého úpadku Západu vidí Buchanan v šedesátých letech, v kulturní revoluci spojené s generací beatníků a hnutím hyppies. Za hlavního viníka pak označuje reformní komunisty Gyorgy Lukácse a Antonia Gramsciho a neomarxistické filosofy spojené s tzv. frankfurtskou školou (např. Marcuse, Fromm, Adorno). Tito myslitelé jsou pro něj nebezpečnější než Stalin s Hitlerem dohromady, protože podle něj rozložili tradiční společnost zevnitř relativizací hodnot a defétismem. Současný multikulturalismus a obhajoba minorit prostřednictvím affirmative action považuje za pokračování tohoto morálku rozvracejícího neomarxismu a postojů Nové levice.

Podle Pata Buchana je tzv. politická korektnost, která postihuje obránce tradic označením rasista, šovinista, sexista, homofob atp. "kulturním marxismem". Buchanan absolutisticky odmítá např. veřejné omluvy představitelů církve za minulost (např. inkvizice) a považuje je za kapitulantství a vytváření falešného pocitu "hříchu". Nahrává tak různým obsedantním představám řady frustrovaných jedinců o čistém národu s čistými hodnotami, který ničí židobolševické a židozednářské spiknutí v podobě kulturní revoluce. Ale neexistují čisté tradice, ke kterým se lze vracet. Inkvizice, náboženské války, násilná katolizace je stejně tak součástí tradic křestanských, jako jsou gulagy a politické procesy součástí tradic komunistických. Nemluvit o tom není očistné, ale zavádějící.

Kritika hodnotové revoluce z druhé poloviny 20. století je možná, nepřiměřené uplatňování rámce tzv. politické korektnosti může koneckonců opravdu vyvolávat nové křivdy. Analýza stoupajícího podílu barevných Američanů v populaci USA ale nesmí ústit do ospravedlňování takového zla jako např. rasové segregace. Ani hon za populačními přírůstky jako obrana před záplavou mimoevropských imigrantů je zavádějící. Koexistence kultur přináší např. větší tlak na transkulturální přenos. Zánik světa západu se tak mění v jeho transformaci. Možná vnikne svět kde je různost kultur inspirací a ne ohrožením, svět kde ženám není přisouzeno biblicky neměnné "přirozené" postavení, ale to, které sami chtějí. V každém případě vede Buchananova kniha k zamyšlení a je potřeba vypořádat se s ní argumenty. To je účinná obrana proti tomu, aby někdo pod záminkou konzervativní kritiky změněných hodnot nechtěl prostě jen zatočit s každým, kdo je jiný než on.