Náš premiér kvůli korytu dokáže heroicky vzdorovat všemu, nic ho nevyvede z míry... myslí to samozřejmě upřímně. Obrátil s velkou pompou kormidlo ČSSD do středu, spolu se svými věrnými se chopil moci a levé křídlo sociálních demokratů odřízl od funkcí. Nyní se ovšem obrací s prosíkem na komunisty! Asi ví, že ti se dohodnou s každým, kdo jim dá možnost zvětšit jejich vliv... za Stalina se dohodli na centrální světové úrovni přece i s NSDAP.

Ale co Grossovi zbývá? Na ODS se obrátil hned na začátku vládní krize, nabídl ji většinový volební systém za podporu jeho vlády. ODS naštěstí odmítla (a bude toho zřejmě litovat). Lidovci se ukázali překvapivě jednotní i neoblomní, i když se představitelé ČSSD stále snažili v médiích vyvolávat dojem, že jsou nejednoznační a že mohou nakonec udělat cokoli. Unionisté jsou sice Grossovi věrní, ale ti mu stačit nebudou. Má snad v takové situaci odstoupit a uznat, že prohrál? Přece už dávno musel vědět, že to takhle skončí... proč se tedy nechal zvolit předsedou? Navzdory všem a všemu byl zvolen, už tím ukázal, že nemá žádné zábrany (a spolu s ním i ti, kdo ho volili). Když řečnil o moderní sociální demokracii, o sesterských stranách v Německu a Británii, musel ve své mysli vědět, že nakonec půjde právě a jen s komunisty. Přece se nechopil moci v největší vládní straně s takovou razancí jen proto, aby po týdnu podal demisi i s celou vládou a věnoval se kauze Lidový dům...

Mysleli jsme, že Sládkova strana je dávno pryč, a ona se nám najednou vrací v Grossovi a v jeho suitě. Ještě asi nikdo v polistopadové historii našeho státu nelpěl tolik a tak bezostyšně na svém korýtku jako Gross... dokázal ze Špidlovy strany udělat stranu Sládkovu.