První poznatky o Nunavutu přinesl v roce 1576 britský námořník Sir Martin Frobisher z Yorkshiru (1535-1594), když vedl expedici, která měla za úkol najít tzv. Severozápadní cestu, která by spojila Evropu přes Arktidu s Čínou. Frobisher uskutečnil první zaznamenané setkání Evropanů s Inuity Kontakt se však nenesl v přátelském duchu. Frobisher zajal čtyři Inuity a přivezl je zpět do Anglie, kde ale zanedlouho zahynuli.

Nakonec se až Henrymu Hudsonovi podařilo 25. června 1610 konečně Severozápadní cestu nalézt. Pokračoval tedy zkoumáním Hudsonovu zálivu. V listopadu však jeho loď Discovery při průzkumu Jamesova zálivu zůstala uvězněná v ledu a námořnici museli přečkat tuhou zimu na pevnině. Když led na jaře roku 1611 roztál, Hudson chtěl pokračovat dále v průzkumu, ale setkal se s nevolí posádky, která chtěla zamířit domů. Došlo ke vzpouře a jednoho chladného červnového rána posádka naložila Hudsona, jeho syna Johna a několik dalších do malého člunu a ponechala je vlastnímu osudu. Od té doby je už nikdo nespatřil, ale traduje se, že jim pomohli domorodí obyvatelé a podařilo se jim doplout až k řece Ottavě.

Slovo Inuit znamená "lidé". Reprezentují potomky nomádských kmenů, které do oblasti severovýchodní Kanady přišly před pěti tisíci lety přes Beringovu úžinu z Asie. První kontakt místních obyvatel s Evropany proběhl asi před 1000 lety, kdy se severské ságy o cestách Vikingů zmiňovaly o obyvatelích místa zvaného Helluland (v překladu "Místo plochých kamenů"). Podle moderních historiků se jedná o území Qikiqtaaluk neboli Baffinův ostrov. Ten je největším ostrovem Kanady a zároveň pátým největším ostrovem světa (rozloha 507,451 km²).

Po staletí si Inuité uchovávali unikátní způsob života, kdy žili jen z toho, co jim příroda poskytla. K lovu velryb, tuleňů nebo mrožů používali kajaky. V letních měsících tito vynikající lovci velryb putovali pěšky nebo používali lodě vyrobené z kůží a kostí. V zimě lovili tak, že čekali u děr v ledu, které si vytvořili sami tuleni. K transportu používali psí spřežení tzv. komatik. Psi pro ně byli důležití nejen pro transport, ale také je používali k lovu nebo jako zdroj potravy v nouzi. Jako nouzové nebo lovecké přístřešky si stavěli obydlí ze sněhu, které známe jako iglů. Oblečení si šili z kůží (anorak).

Jejich život se příchodem Evropanů změnil, neadaptovali se však úplně. V současné době má Nunavut cca 29 000 obyvatel, kteří žijí v 26 komunitách. Nejmenší komunitou je Bathurst Inlet (25 obyvatel) a největší je hlavní město Iqaluit na Baffinově ostrově (6000 obyvatel). Komunity jsou izolovány, nejsou propojeny cestami nebo železnicí a každá z nich si buduje svou vlastní kulturu. S průměrným věkem 22,1 je populace Inuitů nejmladší v celé Kanadě. Půda, kterou Inuité obývají, má rozlohu 355 842 km2 (oblast celkem má rozlohu kolem dvou milionů km2 ). Inuité hovoří jazyky Inuktitkut a Inuinnaqtun náležící do tzv. Eskymo-Aleutské jazykové rodiny.

Barvy na vlajce a znaku (viz fotografie) - modrá a žlutá symbolizují bohatství země, moře a nebe. Červená je definována jako příslušnost ke Kanadě. Inuksuk symbolizuje kamenný monument, který provází cestovatele po zemi a označuje posvátná místa. Je to vlastně taková mohyla. Hvězda, to je Niqirtsuituq -- Severka, tradiční pomocník při navigaci. Symbolizuje také vůdčí roli starších ve společenství. Qulliq, nebo také kamenná lampa Inuitů, zobrazená na znaku, reprezentuje světlo a teplo rodiny. Vypouklý oblouk s pěti zlatými kruhy symbolizuje životodárné vlastnosti slunce plynoucí nad horizontem. Obydlí iglů připomíná tradiční život původních obyvatel a je to také symbol přežití. Královská koruna označuje Nunavut jako partnera v konfederaci. Tuktu (karibu) a qilalugaq tugaalik (narval) představují zvířata pevniny a moře, které jsou součástí přírodního dědictví Nunavutu, ke kterému také patří tři druhy Arktických divokých květin, jež jsou vyznačeny v levém dolním rohu znaku. Motto v jazyce Inuktitut - Nunavut Sanginivut-- znamená "Náš domov, naše síla."

Území Nunavut je rozděleno na 4 části. Severní část High Arctic, na západě oblast Kitikmeot, na východě Qikiqtaaluk a na jihu oblast Kivalliq. V těchto částech se nachází 17 národních parků rozdělených do několika kategorií. Mezi tzv. veřejné parky (Community parks) patří také Krvavé vodopády neboli Kugluk / Bloody Falls Territorial Park ve střední Arktidě. Je to jeden z parků, kde se v historii setkávali Inuité a indiáni Dene (Athapaskové). Bohužel tahle historická setkání se vždy nenesla jen v přátelském duchu. Vodopády dostaly svůj nelichotivý název 17. července 1771, když byl anglický cestovatel Samuel Hearne svědkem masakru nic netušících Inuitů skupinou bojovníků kmene Dene, v čele s náčelníkem Matonabbeem, se kterými právě cestoval.

Dalšími parky v oblasti Kitikmeot (Střední Arktidě) jsou Ovayok podle příběhu o zkamenělé rodince obrů, Goja-heaven podle toho, že zde měl základnu Ronald Amundsen, když hledal severní magnetický pól. Mezi další významné parky patří Katannilik, neboli "místo mnoha vodopádů" a také park Thelon. Archeologické průzkumy dokládají první osídlení této oblasti již před 8000 lety, krátce po ústupu kontinentálního ledovce. Paleoeskimácčtí lovci karibu sem přišli kolem roku 1500 př.n.l. po klimatických změnách, které znemožnily lov tuleňů. Předkové Denů přišli do údolí Thelon asi před 2 500 lety. Kolem roku 1000 se zde objevili Inuitští velrybáři, kteří putovali z Aljašky na východ přes Arktické ostrovy když pronásledovali velryby. Zůstali zde, kvůli snadnému lovu karibu. Mnoho parků je tvořeno v deltách řek: Coppermine, Kazan, Soper, Thelon a Sylvia Grinnell.

V roce 1840 začali Angličané spolupracovat v lovu velryb se zkušenými Inuity. Bylo to způsobeno klesajícím počtem úlovků, kdy se lov stával stále obtížnějším a náročnějším. První velrybářská osada nacházející se na ostrově Kekerten, jehož jméno nese název dalšího parku, byla založena v roce 1840 skotským velrybářem Williamem Perrym. Za prvních dvacet let lovu bylo uloveno na 13 000 velryb. Na ostrovním parku Mallikjuaq což znamená "velká vlna" se nalézají staré domy lidu Thule, předků Inuitů, kteří přišli z Aljašky kolem roku 500, liščí pasti či Inukshuky (kamenné mohyly). Park Qaummaarviit neboli "místo plné záře", je maličký park s archeologickými nálezy kultury lidu Thule.

Nunavut -- základní informace:

Status: kanadské teritorium

Hlavní město: Iqualit (cca 6000 obyvatel) - vzniklo jako vojenská základna za 2. světové války

Zplnomocněnec kanadské vlády: Peter T. Irniq (2005)

Premier: Paul Okalik (2005)

Rozloha: 2,093,190 km2 (země: 1,936,113 km2 -- voda: 157,077 km2)

Počet obyvatel: 29,300 (2004)

Hustota obyvatel: 0,01 / km2

Zařazení do konfederace: 1.4.1999

Poznámka:

To, že se Nunavut potýká stále s vysokou kriminalitou, svědčí tento článek z místního tisku, pojednávající o incidentech v 6 tisícovém hlavním městě Iqualitu a jeho okolí: