30. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 3. 2005

Etický kodex Policie ČR

Kdo si hraje, nezlobí

V lednu 2005 vydala Policie České republiky vlastní Etický kodex. Text kodexu je sice veřejný, slovník s výkladem pojmů k němu byl doposud tajný... Policii trvalo dost dlouho, než si pod tlakem Britských listů uvědomila absurditu situace a zjednala nápravu.

Vyjadřovat se k absurditě stavu, kdy je Etický kodex prakticky bez návodu k použití zveřejněn a příslušná výkladová pravidla jsou dostupná jen s enormními obstrukcemi a dokonce se strachem oslovených řadových policistů nejrůznějších útvarů poskytnout součinnost při informovaní o vlastních povinnostech z důvodů možné výpovědi, snad ani není nutné.

Etické kodexy ve státní správě jsou odpovědí na snahy komerčních subjektů zvýšit svůj morální kredit a firemní kulturu, zejména díky posunu ve vnímání státní správy občanskou společností jako institutu specifické služby veřejnosti. Zejména v ČR je taková změna pohledu na státní správu klíčová a reprezentuje měřitelný znak úrovně transformace celé společnosti.

Policie ČR se vydáním vlastního Etického kodexu zařadila mezi první vlaštovky státní správy, za což jí samozřejmě bez dalšího patří kus uznání. Tato tendence ovšem nevyrostla na zelené louce, nýbrž má ve světě a zejména v Evropě silnou tradici a podporu.

Abychom neulpívali na povrchu křehké bubliny public relations -- podívejme se na příslušný kodex dříve, než opět upadne v zapomenutí, či se z něj stane nedůstojné politikum v těch či oněch ústech, popřípadě v knihách očerňujícího policejního katechismu stínových kverulantů...

To, co etické kodexy spojuje obecně, je předpoklad, že tyto představují jakousi nadstavbu legality - bonus k obecné právní úpravě, která není jen formální a systematicky ignorovaná, ale naopak široce respektovaná a tudíž svým způsobem pro potřeby každodennosti jakoby nedostačující. Etický kodex se stává plošně uznávaným a dobrovolně respektovaným upřesněním platné legislativy, nebo zvyklostí oboru. Bez tohoto znaku by nebylo lze v etických kodexech spatřovat pozitivní přínos (nepočítaje v to prémie zástupce pro PR a víceméně iracionální pocit nezúčastněné veřejnosti, že věci nabírají správný směr).

Kodexy mají tedy konkretizovat zákonné požadavky přímo na míru a poslání určité organizace. V případě státního policejního sboru je přitom taková potřeba naprosto zásadní, protože povaha faktických úkonů v této oblasti státní správy mívá často závažné, popřípadě vůbec neodčinitelné následky pro lidská práva, svobody a zejména absolutní osobnostní statky (život, zdraví, dobrá pověst apod.). Zároveň ale zákonná úprava, vymezující rámec těmto organizacím, bývá velmi podrobná a stav, kdy jsou zásadní hodnoty a standarty zakládány až mimozákonnými normami, je naopak nežádoucí.

Vhodné je, aby etický kodex organizace stanovoval vyšší míru legálního a morálního étosu, než jaký je možno požadovat ze zákona samotného. A to platí zejména v ČR, kde se okřídlenou větičkou "uvedený postup je plně v souladu s platnou legislativou" pravidelně maskují prohřešky proti smyslu výkonu veřejných funkcí a úřední zlořády nejhrubšího zrna.

Při pohledu na tento kodex je myslím markantní, že v něm přidaná hodnota chybí. Obtížně interpretovatelné a široké formulace jsou prakticky převzaté z původní policejní legislativy a pojmy, které představují diskreční licence, jsou prakticky opsány a enumerativně shrnuty do letáčku bez toho, aby byly konkretizovány -- tedy aby jim byl dán méně abstraktní obsah. Policista (ani veřejnost) se tak nedozví, co si má představit pod pojmem profesionalita (nebyla-li mu snad dosud vštípena výcvikem a praxí), co dalšího pod odpovědností, co pod přiměřenými prostředky prosazování zákonů a podobně.

Co dělá obecně z formulací Etického kodexu opravdu obtížné sousto, je křehká hranice mezi obecně formulovaným případem, který sluší vysoké úrovni morálních kvalit a schopností užívat normy vysoce kvalifikovaným způsobem, a stavem, kdy jsou používány slepé definice klíčových pojmů -- definice vedoucí do kruhu. Zde je třeba vidět základ pro veškeré obtíže, které jsou s koncepcí a formulací jakéhokoliv etického kodexu spojeny.

Jak je toto téma choulostivé, na to poukázalo samo Policejní prezidium svým přístupem (přepis korespondence s Policejním prezidiem (PP ČR) viz. níže). Výkladové pojmy k Etickému kodexu (viz. níže) jsou "distribuovány" samostatně, jako by na vyžádání a přitom teprve v nich je potenciál k rozvedení sterilního moralizování zatím neexistujícího étosu ve státní službě. Poté, co TV Nova v reportáži Televizních novin z 18. 3. skandalizovala jednu formulaci z příslušných výkladových pravidel Etického kodexu, dospěla zřejmě PČR k závěru, že je třeba svou dlouholetou práci konečně korunovat výsledkem hodným toho jména a do doby, než bude vyhotovena opravná verze, zvídavé veřejnosti postavila do cesty bariéru "terminologického nedorozumění". To kdyby se snad ještě někdo chtěl k aktuálnímu výtvoru vyjádřit...

Vyjadřovat se k absurditě stavu, kdy je Etický kodex prakticky bez návodu k použití zveřejněn a příslušná výkladová pravidla jsou dostupná jen s enormními obstrukcemi a dokonce se strachem oslovených řadových policistů nejrůznějších útvarů poskytnout součinnost při informovaní o vlastních povinnostech z důvodů možné výpovědi, snad ani není nutné.

Jak uvádí PP ČR, Etický kodex byl vystaven v dubnu 2004 do nejširšího možného připomínkového řízení, každý příslušník Policie ČR tedy mohl vyjádřit své připomínky a náměty. Podle mých informací byli policisté o existenci kodexu informováni zcela standartním způsobem (pravidelná povinná cca půlhodinová prezence nad četbou balíku nových interních předpisů) a problém jim činilo nejen se o příslušném textu zpětně informovat, ale ve většině případů si na jeho existenci dokonce i jen vzpomenout! (zpochybňovat tvrzení, že byli s kodexem opravdu seznámeni všichni policisté, samozřejmě není v mých silách...)

Formulace, která byla předmětem reportáže (bod č. 1, písm. d) výkladových pojmů) TV Nova je jistě nešťastně formulovaná, ačkoli nápravu lze zjevně sjednat pouhým výkladem pojmu "obchodních" ve smyslu "komerčních", protože pojem "obchodní záležitosti" zjevně evokuje terminologii obchodního práva, což jistě původním úmyslem nebylo. Z toho důvodu jde o poněkud "přifouknutou" reportáž, protože nelze očekávat, že by beztrestně docházelo k odnímání zákonných prostředků policistů (jakožto občanů a zaměstnanců) formou podzákonné normy. Ostatně kdo jiný by měl svědomitěji dbát na svá práva, než jejich veřejný garant -- Policie ČR!?

Mnohem větší rozčarování ve mně naopak vyvolává bod. č. 1, písm. h): "Střetem zájmů se rozumí jednání příslušníka Policie České republiky, kterým by hájil jiný veřejný zájem, pokud by byl v rozporu se zájmem PČR, poškozoval její dobré jméno nebo ohrožoval její apolitičnost". Není jistě samo o sobě špatné, když je úředník loajální své organizaci, zejména pokud jde o ozbrojené složky státu. Jenže jak si vyložit "jiný veřejný zájem, pokud by byl v rozporu se zájmem PČR"?! Znamená to, že zájmy PČR jakožto organizace jsou pro policisty tím nejvyšším veřejným zájmem, ačkoli je to právě PČR, kdo je vytvořena k tomu, aby hájila veřejné zájmy společnosti jako takové? Jestliže tedy formulace předpokládá, že veřejný zájem společnosti se liší od veřejných zájmů, sledovaných PČR, pak lze například dovodit, že jsou posvěceny praktiky retušování a ututlávání nevyřešených a zmanipulovaných vyšetřování! Další názorné aplikace ponechám samotné fantazii čtenářově.

Sankcionování není obvykle podstatou etického kodexu, ačkoli je žádoucí, aby případné sankce (existují-li), byli v tomto dokumentu obsaženy -- jinak hrozí ve vztazích subordinace a obecně ve vztazích zaměstnaneckých vznik další nejistoty a zlovolné manipulace. Nicméně jeho preskripce, byť nejsou výslovně sankcionovány, mají být v praxi vyžadovány a měl by být považován za interní normu zaměstnavatele podle zákona o služebním poměru příslušníků PČR. Vzhledem ke skandálním odhalením z řad PČR by takové ujištění mělo být samozřejmým krokem, protože k příslušným etickým standartům je mnohé příslušníky potřeba teprve vychovat, respektive jim je vštípit znovu. Postrádám tedy v kodexu to, co poněkud nekriticky a optimisticky předpokládala reportáž ve večerním zpravodajství na TV Nova -- předpoklad fungujícího postihu prohřešků proti Etickému kodexu.

Ale zpátky k obsahu samotnému. Důležité podle mne je spíše to, co v Etickém kodexu chybí: pragmatická ustanovení o přijímání darů a jiných úsluh, využívání úředních informací pro soukromé potřeby, zneužívání zaměstnaneckých výhod a materiálních požitků, působení v soukromém sektoru po skončení služebního poměru (což u nás zní až téměř fantasticky!), politická angažovanost, kvalifikovaná a věcná výkonnost a mnohé další. Vše samozřejmě na úrovni větší konkrétnosti tak, aby nešlo o pouhou duplicitu s dikcí existujících zákonných předpisů. Pochvalu si zaslouží formulace případů střetu zájmů (viz. výkladové pojmy), v našem právním řádu s takovou precizí nikdy nepostihnutá, ačkoli jsou uvedené případy formulovány s falešným uspokojením výčtu úplného (uvození "se zejména rozumí" by mohlo předejít případné chytristice chronických "obchazečů" regulí). A okřídlené právnické úsloví praví: "v právu je každá definice nebezpečná".

Z výsledku tvorby přípravné komise se neubráním dojmu, že účelem bylo především nikoho neurazit, nejít příliš pod povrch a nedotknout se bolavých míst, udržet i nadále široký manévrovací prostor alibistického legálního formalismu a zároveň přitom podat zprávu o své činnosti. Vzhledem k současné podobě dokumentu bych si přisadil poznámku v tom smyslu, že z něho bylo postupně vyškrtáno vše, co přínosného a nadstandartního mohlo být do praxe u PČR načerpáno ze zahraničí i z domova a znamenalo by navýšení míry faktických závazků a náročnosti vykonávaného poslání.

Jde tedy v případě kodexu o prosté PR nebo o uznání toho, že policisté mají problém s používáním vlastních služebních předpisů?!

Výuková praxe na Střední policejní škole MV v Praze hovoří implicitně o tom, že zvládnutí a aplikování služebních předpisů policisty v konkrétních situacích činí problémy (což není vzhledem k již přes dvanáct let přetrvávající "kvalitě" příslušné legislativy nijak nepochopitelné). Případné podezření, že takový etický kodex je pouze jakási hrníčková kuchařka elementární služební legislativy, je ovšem obtížně slučitelné i s těmi nejpesimističtějšími představami o úrovni právního povědomí policistů!

Doufám, že jde jen o pochybné vysvětlení a účel Etického kodexu se alespoň koncepčně více blíží obvyklému významu tohoto slovního spojení. Rovněž doufám, že kodex nemá přispět k bezpracnému chlácholení veřejnosti a maximálně těm nejméně svých práv a zákona znalým občanům může při odchodu ze služebny PČR napovědět, že s nimi nebylo jednáno právě podle představ zákonodárce.

Pokud je kapacita nástěnek na služebnách PČR dostatečně naddimenzovaná a tuto zátěž zvládne, aniž by tím vytěsnila třeba fotky hledaných osob, jistě nebude kodex na škodu. Možná i někteří policisté useberou v sobě dostatek morálního kreditu a pod dokument se manifestačně čitelně podepíší...

Užitečné informace ke stažení ZDE

Korespondence s policií


20.3.2005

Dobrý den,
snažil jsem se na vašem webu nalézt ke zveřejněnému E. kodexu (http://www.mvcr.cz/2003/policie/kodex_policie.html) i výklady použitých pojmů, leč marně. Můžete mi prosím zaslat odkaz, kde se k nim lze dobrati? Zároveň bych se chtěl zeptat, zda odkaz na E. kodex výše obsahuje skutečně autentické znění, s jakým byli již podle mých informací seznamováni řadoví policisté v průběhu konce února? Zároveň uvítám i další jakékoli doposud veřejně v tisku nepublikované údaje o přípravě, připomínkování a praktické realizace E. kodexu u PČR.

Velice děkuji, s pozdravem
Jan Sýkora



23.3.2005
Vážený pane Sýkoro,
přeji pěkný den. Ano, zveřejněné znění Etického kodexu Policie na našich webových stránkách je samozřejmě naprosto shodné se zněním, které vyšlo ve Sbírce interních aktů řízení Policejního prezidia České republiky rozkazem policejního prezidenta v lednu letošního roku.

V roce 2001 nastoupila Policie ČR cestu projektu PHARE 2001, a tím i cestu sebepoznání pohledem modelu EFQM. V souvislosti s projektem EFQM začala policie čím dál více pociťovat absenci etického kodexu jako pevné součásti firemní kultury. V říjnu 2003 byl zpracován projekt, jehož záměrem bylo navrhnout Etický kodex Policie ČR, a sestaven tým, který tvořil průřez organizační strukturou Policie a ve kterém byli zastoupeni i externí členové, především z Ministerstva vnitra ČR, Policejní akademie ČR, středního školství i z nevládních organizací, například Českého helsinského výboru. Jako vzor si česká policie vybrala etický kodex kanadské královské jízdní policie. Při vypracování návrhu odborníci vycházeli také z výsledků výzkumu veřejného mínění z roku 2004 a z fungujícího Evropského kodexu, který platí od roku 2001.

Návrh znění etického kodexu tým předložil v dubnu 2004 do nejširšího možného připomínkového řízení, každý příslušník Policie ČR tedy mohl vyjádřit své připomínky a náměty. Konečná verze Etického kodexu včetně základního výkladu pojmů byla předložena po shromáždění a vyhodnocení připomínek v listopadu 2004. V lednu 2005 je pak Etický kodex Policie ČR vydán RPP č. 1/2005 Zveřejněním etického kodexu na každé policejní služebně činí Policie ČR transparentní prohlášení, ve kterém veřejnosti sděluje, jakého policistu má občan právo očekávat, jaké chování je od policisty vyžadováno a jaká je etická a morální filozofie policejní práce. Výkladový slovník je interní záležitostí, není určen veřejnosti.

S pozdravem

mjr. Mgr. Zdeněk Zelenka

Policejní prezidium ČR

Preventivně informační skupina




24.3.2005
Dobrý den,

dovoluji si Vás upozornit na §5, odst. 1, písm. e) zákona o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb.

Zároveň považuji za neudržitelné a absurdní, že kodex, který má dle svého vlastního kontextu sloužit i lidem ve styku s PČR, má zůstat těmto nadále nesrozumitelný! Bez ohledu na formulační nedostatky (TV Nova, 18.3.), kterými se ale prvoplánově zabývat nechci, mi tímto přímo nahráváte ke zveřejnění skandálního odhalení - "PČR se stydí za vlastní formulace pojmů etického kodexu. A tím dále porušuje i zákon..." Nebo jde snad o utajovanou skutečnost!?:-)

Doufám, že tento přehmat urychleně napravíte. Troufám si dovozovat, že se v tomto případě nepoužije lhůta 15 dnů, ale 7 podle § 6 citovaného zákon, neboť jde o informaci, která by měla být veřejná! Tak tedy: hora fugit!...

S pozdravem

Jan Sýkora




29.3.2005
Vážený pane Sýkoro,

dovolte abych se pokusil napravit nedorozumění, které vzniklo ve věci výkladu etického kodexu.

Etický kodex a jeho výklad jsou samozřejmě věcí veřejnou a Policie ČR tak chce dát jasně transparentně najevo, jakou cestou ve vztahu k veřejnosti se vydala. Nedorozumění vzniklo pravděpodobně nikoliv snad na základě neochoty poskytnout médiím výklad Etického kodexu, ale spíše terminologickým nedorozuměním. Výkladový slovník, respektive podrobný výklad dalších pojmů Etického kodexu, o němž hovoří kolega z PIS PP ČR je v současné době skutečně věcí interní, neboť práce na výkladu byly teprve zahájeny. Účelem tohoto podrobného výkladu je lepší a přesné pochopení pojmů v kodexu uváděných. V současné době začala být sestavována Etická komise, která mimo jiné bude pověřena sestavení právě tohoto podrobného výkladu. Zde tedy na vysvětlení nedorozumění za které se samozřejmě omlouváme.

Pane Sýkoro, dovolte závěrem ještě uvést, že jako zástupce Kanceláře podpory kvality PP ČR, která se na tvorbě Etického kodexu přímo podílela, bych uvítal možnost širší diskuse na toto téma například formou rozhovoru. Etický kodex Policie ČR, jeho výklad, vymahatelnost, jeho implementace a další otázky si jistě zaslouží bezprostřednější komunikaci než cestou elektroniky. Pokud snad budete mít zájem na této formě, zde je moje telefonní číslo: xxxxxxxxx.

kpt. Bc. Radek Galaš



Výklad některých pojmů obsažených v Etickém kodexu Policie České republiky

1. Střetem zájmů
se rozumí jednání příslušníka Policie České republiky, kterým
a) dopustí, aby byl výkon služby ovlivněn jeho osobními postoji, názory nebo přesvědčením, pokud jsou v rozporu se zájmy služby,
b) došlo ke střetu zájmu služby s jeho osobními zájmy; tímto střetem se rozumí takové jednání, popřípadě opomenutí příslušníka Policie České republiky, které ohrožuje důvěru v jeho nezaujatost, autoritu či profesionalitu nebo důvěru v Policii České republiky,
c) využil svého postavení, pravomocí nebo informací, které se dozvěděl při výkonu služby, k získání neoprávněného prospěchu nebo výhody pro sebe nebo jinou fyzickou či právnickou osobu,
d) osobně vystupoval za sebe nebo jinou fyzickou či právnickou osobu vůči státu, státní nebo převážně státem vlastněné právnické osobě v obchodních záležitostech,
e) by se odvolával na své služební postavení v záležitostech, které souvisejí s jeho osobními vztahy nebo soukromou činností,
f) by umožnil uvedení svého jména nebo vyobrazení k reklamním účelům za úplatu nebo za jiný majetkový prospěch,
g) by přijal dar či výhodu od osoby, pokud by došlo k ohrožení nebo zpochybnění řádného výkonu služby,
h) by hájil jiný veřejný zájem, pokud by byl v rozporu se zájmem Policie České republiky, poškozoval její dobré jméno nebo ohrožoval její apolitičnost.

2. Rovným a korektním přístupem
se rozumí uplatňování rovnosti a korektnosti ke každému bez rozdílu, což může být v kontaktu s představiteli zejména národnostních a etnických menšin naplněno pouze respektem k jejich odlišnosti. Toto respektování odlišností v žádném případě neznamená zvýšenou toleranci k nezákonnému jednání členů minorit. Naopak vyžaduje pozitivní snahu pochopit tuto odlišnost kulturních hodnot a vzorců jednání, na jejichž základě může být příslušník minority odsuzován, vylučován, omezován či obecně diskriminován, ať již přímo či nepřímo, pokud z jeho strany nedochází k porušení zákona. Pouze při respektu Policie České republiky k odlišnosti členů minorit může být dosaženo deklarované rovnosti přístupu bez rozdílu.

3. Ohleduplností a taktností
se rozumí zejména neemoční profesionální nestranné a rozhodné vystupování, především v situacích, kdy je zasahováno do lidských práv a svobod; příslušník Policie České republiky nesmí být při rozhodování a jednání ovlivněn svými osobní problémy a pocity. Jedná se i o taková jednání, kdy je nutno brát v úvahu sekundární viktimizaci postižených osob trestnými činy, tragédiemi nebo událostmi s nimi spojenými, např. sdělování úmrtí rodinného příslušníka, rozloučení se se zemřelým před jeho odvozem, pokud to situace dovoluje.

4. Korupčním jednáním
se rozumí úmyslná, cílevědomá činnost, spočívající ve zneužití pravomoci či postavení příslušníka Policie České republiky z vlastního nebo cizího podnětu s úmyslem získat neoprávněný prospěch či výhodu pro sebe nebo jiné osoby, přičemž není důležité, zda neoprávněný prospěch či výhoda je hmotného či nehmotného charakteru.

                 
Obsah vydání       30. 3. 2005
30. 3. 2005 Kdo si hraje, nezlobí Jan  Sýkora
30. 3. 2005 Ano, Češi jsou stále hloupější Václav  Špíka
30. 3. 2005 Kofi Annan byl očištěn
30. 3. 2005 Loď bláznů Bohumil  Kartous
30. 3. 2005 1000 lidí se stalo obětí zemětřesení na Sumatře
30. 3. 2005 Rozhodný krok do neznáma Oskar  Krejčí
30. 3. 2005 "Programové prohlášení frakce sociálně-demokratické levice" není východisko, ale cesta do slepé uličky Radim  Valenčík
30. 3. 2005 Michael  Marčák
29. 3. 2005 Sjezd ČSSD -- definitivně do ... prava? Irena  Ryšánková
30. 3. 2005 Michael  Marčák
30. 3. 2005 Prostor k obývání Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
30. 3. 2005 Terri Schiavová, vražda v přímém přenosu? Martin  Prokop
30. 3. 2005 Lékaři se nesnaží své pacienty zabít Petr  Wagner
30. 3. 2005 Petici za záchranu Literárek nepodepíšu Petr  Fiala
29. 3. 2005 Michael  Marčák
30. 3. 2005 Důchodci v Taipei Times Petr  Fiala
29. 3. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 6. - 18. března 2005
30. 3. 2005 Chudák vrah Lýdie  Junková
30. 3. 2005 Co chce vlastně říct Max Park?
29. 3. 2005 Britské listy - intelektuální pevnost, obehnaná vysokou zdí
28. 3. 2005 Svalte vinu na komunismus Max  Park
28. 3. 2005 Devastace mladých lidí je globální Jiří  Jírovec
28. 3. 2005 Můj život, moje volba? Max  Park
28. 3. 2005 Chtělo by se říct: Bohumil  Kartous
29. 3. 2005 Stává se český národ pitomějším? Jindřich  Kalous
29. 3. 2005 Softwarové patenty -- mnoho povyku pro nic, nebo ostře nabitá zbraň, kterou Evropa dobrovolně obrací proti sobě? Jiří  Kofránek
29. 3. 2005 Oko za oko, zub za zub jako zákon milosrdenství Karel  Sýkora
29. 3. 2005 Stopem do Estonska Milan  Kulhánek
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
30. 3. 2005 Kdo si hraje, nezlobí Jan  Sýkora
30. 3. 2005 Rozhodný krok do neznáma Oskar  Krejčí
30. 3. 2005 Loď bláznů Bohumil  Kartous
30. 3. 2005 Generál schválil extremní vyšetřovací metody   
29. 3. 2005 Oko za oko, zub za zub jako zákon milosrdenství Karel  Sýkora
29. 3. 2005 Softwarové patenty -- mnoho povyku pro nic, nebo ostře nabitá zbraň, kterou Evropa dobrovolně obrací proti sobě? Jiří  Kofránek
29. 3. 2005 K čemu jsou politikům občané Milan  Valach
28. 3. 2005 Chtělo by se říct: Bohumil  Kartous
28. 3. 2005 K čemu jsou občanským demokratům občané Boris  Cvek
28. 3. 2005 Svalte vinu na komunismus Max  Park
28. 3. 2005 Můj život, moje volba? Max  Park
27. 3. 2005 Zmrtvýchvstání 2005 Bohumil  Kartous
25. 3. 2005 Rozšiřování a zužování Evropské unie Jan  Friedlaender
25. 3. 2005 Smíme počítat se "sociálním státem"? Miloš  Dokulil
24. 3. 2005 Proč nejsem environmentalistou a feministou Jan  Stern