22. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 3. 2005

Český tisk a kolektivní vina?

Přikládám text o tématu, které nenávidíte. Ale přece, když ne Britské listy, kdo ještě zbývá?

Dopis čtenáře do Lidovek a MF Dnes nebyl ovšem otištěn, právě tak jako mé prohlášení a článek o kolektivní vině. A tak prý němečtí majitelé českého tisku neovlivňují.....

Prohlášení Bořivoje Čelovského o cizím kapitálu v českém novinářství

Cizí kapitál ovládá český tisk

"Kdyby se někomu podařilo přimět německé majitele českého tisku k odpovědi na otázku, zda ovlivňují obsah svých novin, jistě by s rozhořčením odpověděli negativně. Akvizitéři se však domnívají, že nejlepší odpovědí je mlčet." To jsem napsal před dvěma lety. A věci se neobrátily k lepšímu.

Čirou náhodou se mi podařilo prorazit tuto konspiraci, kterou jsem nazval "cenzura tichem".

Totiž -- 1. února 2005 jsem obdržel elektronickou poštou dopis z Lidových novin: (totožnost jeho pisatele neuvádíme, pozn. red.)

Domluvili jsme se, že váš článek o kolektivní vině v Lidových novinách otisknu, diskutoval jsem jej i s kolegy a nikdo nebyl proti. Když jsem jej ale dnes na poradě předložil k vydání, strhla se kolem něj obrovská debata. Jejím výsledkem je, že text neotiskneme, protože jako redakce LN jsme zásadními odpůrci vyhlašování kolektivní viny, a to jak Němců, tak Čechů či kohokoli jiného.

Je mi líto, že jsem vás mystifikoval, ale byl jsem od pátku až do dnešního poledne přesvědčen o tom, že článek vyjde.

Nechaje otázku svobody tisku stranou, musím konstatovat, že někteří redaktoři jsou papežštější než papež. Německý kancléř G. Schrőder v Berlíně na setkání těch, kteří přežili holocaust, prohlásil mj.: "Nám, Němcům, by vlastně příslušelo, abychom kvůli velkým lidským zločinům, které jsme spáchali, mlčeli." Ano, Schrőder svými slovy mířil na celý národ Němců.

A také by se redaktoři LN měli poučit z výsledků ankety svých vlastních novin: téměř tři pětiny českého obyvatelstva si myslí, že Němcům se musí předhazovat vina za holocaust, jinak by mohli zapomenout.

Vrcholem drzosti však je, že při vyhlašování opozice vůči principu kolektivní viny, redakce LN staví český národ na úroveň národa německého; v kontextu této debaty o nelidskosti let 1933-1945, pokládám to za neodpustitelnou urážku.

O kolektivní vině

Bořivoj Čelovský

Německý jazyk (a německé dějepisectví) byly po druhé světové válce obohaceny slovem Geschichtsbewältigung, vyrovnání se s dějinami. Pro Němce to byla nutná katarze, neboť nikdo z nich se nechtěl hlásit k dědictví Třetí říše. Zpočátku bylo možno pozorovat hromadnou lítost nad hrůzami, kterých se dopustili. Brzy však být Němcem přestalo být nadávkou.

Svět se rozdělil na Východ a Západ, obě poloviny stejné síly. Získání Německa jednou stranou by narušilo delikátní rovnováhu moci nejen v Evropě, ale v celém světě. A tak došlo k metamorfóze nebývalé absurdity: zločinecký nepřítel demokracie byl lákán k boji proti bolševické tyranii, a včerejší fašistický stát byl pozván k boji proti mezinárodnímu kapitalismu. Vynalézavost politiků vyřešila tuto kvadraturu kruhu. Bylo použito sémantické hry: Slovo "Němci" se proměnilo ve slovo "nacisté" a netrvalo dlouho, Němci se stali obětí nacistů, právě tak jako Francouzi, Poláci nebo Češi.

Toto pars pro toto potvrzuje Goebbelsův aforismus o často opakované lži.

Plán Rooseveltova ministra financí Henry Morgenthaua, který chtěl z celého Německa udělat pastvinu a z Němců pastýře, byl rychle zapomenut; právě tak Postupimská dohoda, podepsaná Trumanem, Stalinem a Attleem, která prohlásila, že celý německý národ musí být potrestán za zločiny posledních šesti let;: "Německý národ začíná platit za hrozné zločiny, které byly spáchány za vedení těch, jejichž činy v době úspěchu často schvaloval..."

Měl jsem podivný pocit v žaludku, když jsem procházel smutně proslulým nástupištěm koncentráku Březinka, na jehož konci byl postaven obrovský pomník obětem Němců. Pomník však přehodnocuje historii -- zločiny nespáchali Němci, nýbrž nacisté. Tutéž perverznost jsem viděl v Lidicích a Oradouru - Němci zmizeli. V Kounicových kolejích v Brně na pěti památních tabulích slovo "fašista" se vyskytuje pětkrát a slovo "nacisté" třikrát; nikde jsem se nedověděl, zda tito zločinci byli Němci. Totéž jsem našel na pomníku pěti pověšených Čechů v Čeladné pod Radhoštěm.

Za války jsem v Německu a Protektorátu slovo "nacismus" nebo "nacista" nikdy z českých úst neslyšel. Když se k nám přibližoval cizinec, varování bylo: "Pozor, Němci!", nikdy "Pozor, nacisté!". Naši nepřátelé byli "Němci". "Němci" byli na Hradě, na ostravském oberlandratu, v Petschkově paláci, v Kobylisích., v Terezíně...

Tento lingvistický švindl nabyl ještě zpotvořenější podobu v česky psaných novinách. Například ve zprávě o knize amerického psychiatra Leona Goldensona pod nadpisem "Nacisté byli zlí, ale nebyli to blázni" (Lidové noviny, 23. 10. 2004) se slovo "nacismus" objevuje šestkrát, ale čtenář musí sám odhadnout, ve kterém státě se tato historka odehrála, neboť slovo "Německo" se v článku nevyskytuje. Najde se i případ, kdy dychtivost redaktorů sledovat do puntíku převládající směr větru, vede k bizarním situacím. Z první strany Lidových novin (11. 2. 2004) upoutá čtenářovu pozornost titulek "Vyzvednutí nacistické lodi se nepodařilo". Až do toho dne jsem nevěděl, že nacisté mají loďstvo. Článek neudává kolik členů posádky kapesní bitevní lodě Graf Spee (1 107) bylo příslušníky NSDAP, ale rozhodně všichni byli Němci. Kapitán Langsdorff se zahalil do tradiční zástavy imperiálního válečného loďstva a nikoliv do nacistické svastiky, dříve než se zastřelil.

Těm, kteří tvrdí, že ne všichni Němci jsou odpovědni za Hitlerův režim, dávám k uvážení:

  • Dne 30. ledna 1933 německý národ zvolil Hitlera říšským kancléřem většinou hlasů v demokraticky zvoleném říšském sněmu. Když Němci svěřili Hitlerovi nejvyšší úřad, byli dobře informováni o jeho politickém programu, neboť Mein Kampf vyšel v roce 1924, stal se okamžitě bestsellerem (5 vydání před rokem 1933 s celkovým nákladem 1,500 000). Hitler nikdy neměnil svůj program, jeho slova se stala slavnými: "Nestal jsem se kancléřem, abych jednal jinak, než jsem po 14 dlouhých let kázal. Patřím k těm, kteří mají jedno kázání." (Volební projev ve Weimaru, 1. 11. 1933).
  • Ještě dnes mi zní v uších bouřlivá melodie Lisztovy symfonie, která doprovázela zvláštní oznámení z Vůdcova hlavního stanu o dalších a dalších vítězstvích německých zbraní, za jásotu německého obyvatelstva (jistě byli mezi nimi členové NSDAP).
  • Nutno si připomenout, že trestní zákoníky civilizovaných národů ukládají občanům povinnost oznámit policii, že byl spáchán trestný čin a také povinnost občanů přijít na pomoc ohroženému. Za dvanáct let Hitlerova režimu německý národ nic neviděl a nic neslyšel.
  • Nesmí se také zapomenout, že všichni státní občané Německa, nejen členové NSDAP, požívali a požívají výhod, které'byly právem odepřeny cizím státním příslušníkům. Tím se stávají německým kolektivem.Nevím o případech, že by odpůrci režimu masově odmítali tato privilegia.
  • Musíme si také připomenout, že 900 000 vojáků před Moskvou a 600 000 před Leningradem a Stalingradem, celý Afrika Korps a posádky Doenitzových ponorek nebyli všichni nacisté, nýbrž Němci, kteří bojovali do poslední kapky krve ne za stranu, nýbrž za Vaterland.
  • Nutno si připomenout, že trestní zákoníky civilizovaných národů ukládají občanům povinnost oznámit policii, že byl spáchán trestný čin a také povinnost občanů přijít na pomoc ohroženému. Za dvanáct let Hitlerova režimu německý národ nic neviděl a nic neslyšel.

A konečně. Jak se nazývají lidé, kteří mluví německy? Nacisté?

Německý přínos historické vědě se zvrhl z Geschichtsbewältigung (vypořádání se s minulostí) na Geschichtsvergewaltigung -- její znásilnění.

A historici, právě tak jako novináři, nejen němečtí, schweigen und machen's mit.

.

Lidové noviny

Dopisy čtenářů

14. 3. 05

Marně jsem čekal na bouři protestů proti sloučení deníků MFDnes a Lidových novin ("Budova Anděl Media Centrum slavnostně otevřena", LN, 6.3.2005). Tohoto pohřbu se zúčastnila česká politická elita, včetně prezidenta Václava Klause (dr. h.c. univerzity v Pasově, 1996).

Toto byl poslední hřeb do rakve svobody tisku. Vláda předstírá, že několik milionů nasypaných ministrem kultury českým intelektuálům zachrání naše národní patrimonium. A byrokrati Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kteří zaspali před čtyřmi lety (když si německé novinářské koncerny rozdělily český trh mezi sebou), prozrazují svým tichem, že věří v podivnou ekonomickou doktrínu: jeden nadělá méně škody než dva.

A tak jsme odkázáni na jediné české noviny v republice, Jihlavské listy. Je malá naděje, že tento svědek minulosti českého tisku dlouho vydrží. Vždyť šéf Mafry slíbil v přítomnosti českých hostů "rozrůstající" se moc své říše.

Bořivoj Čelovský

                 
Obsah vydání       22. 3. 2005
22. 3. 2005 Hodnotový soud je nežalovatelný; celebrity musejí přijímat větší míru veřejné kritiky
22. 3. 2005 Případ Rejžek - Vondráčková neskončil Karel  Mašita
22. 3. 2005 Mrtví při přestřelce ve škole v americkém státě Minnesota
22. 3. 2005 Soudce by neměl být obyčejným úředníkem Aleš  Uhlíř
21. 3. 2005 Hodnotový úsudek Ústavního soudu: nerovnost občanů před zákonem Štěpán  Kotrba
22. 3. 2005 Je kam uhnout? Na koho (nebo na co) vsadit? Miloš  Dokulil
22. 3. 2005 Rozhodnutí Ústavního soudu jde správným směrem Jan  Čulík
21. 3. 2005 Michael  Marčák
22. 3. 2005 Fidel Castro versus Fabiano Golgo Milan  Valach
22. 3. 2005 Dopis účastníkům tzv. "kubánsko-brazilské" pře Tomáš  Koloc
22. 3. 2005 Stalingrad během blokády V.
22. 3. 2005 Lidská práva Petr  Wagner
22. 3. 2005 Lékaři a pacienti Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
22. 3. 2005 Zrušme průzkumy veřejného mínění o důvěryhodnosti politiků! Josef  Provazník
22. 3. 2005 Michael  Marčák
22. 3. 2005 Mediální stín Bohumil  Kartous
22. 3. 2005 Vyzýváme KSČM, aby ukončila nátlak na občanskou společnost
22. 3. 2005 Sektářství mírotvůrců Štěpán  Kotrba
22. 3. 2005 Český tisk a kolektivní vina? Bořivoj  Čelovský
22. 3. 2005 Rozhodnutí velekněží Nikola  Čulík
22. 3. 2005 Čtyřicet dnů (před)velikonočního rozjímání Bohumila Sedláčka Ivo V. Fencl
21. 3. 2005 Květná neděle a církve Boris  Cvek
18. 4. 2003 Velikonoce - po stopách Ježíšových Štěpán  Kotrba
21. 3. 2005 Květnou nedělí začíná velikonoční týden Irena  Ryšánková
22. 3. 2005 Michael  Marčák
21. 3. 2005 Požár v Chile - mediální manipulace Bushka  Bryndová
21. 3. 2005 O Fidelově bohatství a o sociálních zázracích Fabiano  Golgo
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
22. 3. 2005 Český tisk a kolektivní vina? Bořivoj  Čelovský
22. 3. 2005 Je kam uhnout? Na koho (nebo na co) vsadit? Miloš  Dokulil
22. 3. 2005 Hodnotový soud je nežalovatelný; celebrity musejí přijímat větší míru veřejné kritiky   
21. 3. 2005 Požár v Chile - mediální manipulace Bushka  Bryndová
21. 3. 2005 I v USA ročně shoří statisíce hektarů lesa a nikdo nepřijde s obviněním, že "Fire Jumpers" jsou neschopní Štěpán  Unčovský
16. 3. 2005 Jednota mezi katolíky a protestanty je možná Karel  Sýkora
16. 3. 2005 Jeden irelevantní názor Bohumil  Kartous
15. 3. 2005 Chvála soudce Šídla Zdeněk  Jemelík
15. 3. 2005 Všechny cesty vedou na hřbitov, některé ale rychleji Jan  Paul
15. 3. 2005 Moc obrazů, obrazy moci a dnešek Robin  Ujfaluši
15. 3. 2005 Hlupák hledá hlupáky sobě rovné. Zn.: rychle Štěpán  Kotrba
14. 3. 2005 Tradiční pedagogika versus moderní Radek  Sárközi
14. 3. 2005 Coming out Alex  Koenigsmark
14. 3. 2005 Patočkova zbytnělá sebedůvěra Jiří  Vančura
14. 3. 2005 Podzim demokracie a politická pornografie Mirek  Vodrážka