Dovolím si proto spíše klást účastníkům uvedené diskuse problémy k promyšlení, z čehož možná nakonec sami najdou alternativní řešení.

Začnu trochu z povzdálí. V prvé řadě bychom měli hledat odpověď na otázku, zda současná krize evropského modelu "sociálního státu" je osamoceným jevem. Pokud není, měli bychom hledat se kterými jevy souvisí. Již na první pohled třeba určitě souvisí s veřejnými rozpočty od obcí po státy, ba až jejich rodící se integrace. Na druhém konci problémového řetězce souvisí sociální stát s novým trendem neustálého úbytku pracovních míst, čili s růstem dlouhodobé nezaměstnanosti, která přerůstá již v trvalou, stále se pomalu ale jistě zvětšujícího počtu lidí, vyloučenost ze "společenství úspěšnějších". I když se to dneska nechce ještě přiznávat, roste a s vysokou pravděpodobností neustále poroste počet lidí (rodin), které nikdy nedosáhnou na "slušné" bydlení. V této souvislosti opomíjím všemi ekonomy neustále připomínaný růst "demografického rozporu".

A nyní jakoby z jiného soudku. Globalizace ekonomiky přináší pro obyvatele mírného klimatického pásma a tedy skoro pro celou Evropu obrovskou konkurenčněschopnostní (omlouvám se za to slovo) nevýhodu. Jsou totiž obrovsky lidnaté země, jejichž obyvatelé nemusí vůbec vytápět své domy, nemusí je mít zateplené, či jinak vybavené proti promrzávání. Navíc tam mohou po celý rok chodit jen v šortkách a tričku ba ani nepotřebují mít tak energetickou stravu. Připočteme-li, k tomu, že zrovna tam se obiloviny urodí určitě dvakrát, ale možná i třikrát a zelenina až pětkrát do roka, vyjde nám, že jejich potřeby jsou oproti našim nesrovnatelně nižší, produktivnost jejich konání naopak přirozeně vyšší, takže v globální ekonomice jsme naprosto neschopní jim konkurovat. Z čehož nám logicky vyplývá, že naše dosavadní metody vyřešení sociálních problémů minulosti je neudržitelné, ale při tom na druhé straně pořád nedostačující.

Třetí oblastí kterou je potřebné prostudovat je samotná výstavba bytů. Investiční náklady na jeden byt neustále rostou a s určitostí porostou stále prudčeji. A to i tehdy, když bychom nezvyšovali technologickou vybavenost bytů. Zaslouží se o to především neustálé zvyšování cen energií. Ta si vynutí snahy stavět domy tak, aby byly energeticky méně náročné, což ale představuje podstatný růst investičních nákladů.

Již jenom tyto tři soubory problémů dostatečně zdůvodňují potřebnost začít uvažovat o bydlení nově. Systémově nově. Jako první si ale budeme muset vyřešit tento problém politicky. Řekl bych dokonce ústavně. Měli bychom deklarovat, zda v naší společnosti je právo na slušné bydlení základním lidským právem, nebo ne? Teprve po vyřešení tohoto problému se pak má vůbec smysl pouštět do dalších diskusí o "spravedlnosti", sociálnosti a dalších jevech souvisících s bydlením.

Nový systémový pohled na bydlení se bude s vysokou pravděpodobností muset odvíjet v řešení rozporu mezi neustále rostoucími náklady na bydlení a stejně stále rostoucím počtem rodin neschopných si pořídit svůj byt. Vlastníků rodinných domků, pokud by to neměly být středověké dřevěnice, bude stále méně. Bydlení v bytových domech, i s ohledem na nedostatek půdy v městských, stále rostoucích aglomeracích, bude nutné zajistit pro stále větší počet lidí. Z toho vyplývá mimo jiné snaha o co nejnižší investiční, ale především provozní náklady bydlení. A v této souvislosti položím první otázku. Jsou náklady na bydlení v domě, který má uživit pana domácího nižší, nebo vyšší oproti domu, který není nositelem této renty?

A opět zpovzdálí, jakoby bez souvislostí s tématem. Na době nadvlády KSČ se dneska odsuzuje vše. Mimo jiné i to, že nastolila jeden jediný hospodářský řád, v něm pak všechno společné a všechno plánované. Tedy jeden jediný ekonomický režim. Jenže polistopadová vláda se systémově chovala úplně stejně, jen s opačným znaménkem. Všechno soukromé a všechno v režimu tržního mechanismu. A tady se nabízí druhá otázka. Není "národohospodářský systém" budoucnosti zralý k tomu, aby měl "hybridní ekonomiku"? Aby pro určité sféry vytvořil jiné mechanismy?, dokonce snad "neziskovou ekonomiku", dlouhodobé plány výstavby a přísně regulované ceny? V minulosti se jako málo životný ukázal "státní kapitalismus" pod hegemonií (navíc se socialistickou rétorikou) ideologie KSČ. Ovšem ukázalo se rovněž, že v některých sférách lidské činnosti je ortodoxně tržní hospodářství nejen celospolečensky neefektivní, ale bez přísných regulací porušujících trh nemožné. Především ve veřejných službách, síťových resortech či celých odvětvích jako jsou přinejmenším zdravotnictví a vzdělávání. V jedněch vznikají "přirozené monopoly", což je jenom jiný výraz pro "socialistické" vlastnictví, vynucující si regulaci cen. V jiných se zbytečně zvyšují celospolečenské náklady jen proto, že musí přinášet zisk, jako by již neexistovala nezisková ekonomie a nebyly známy její přednosti. Zvláště pak v současnosti, která je totalitní nadvládou úvěrového hospodaření, čti -- života na dluh, kde lze zisk koncentrovat do jediného odvětí, bankovnictví a všechna ostatní mohou pracovat na jiných bázích (ať mi toto zjednodušení odpustí všichni ekonomové, nejen ti dneska módní).

Tak jako jsou pro budoucí globální svět iluzí všechny doposud navrhované reformy evropského modelu sociálního státu, tak jako jsou až klamáním veřejnosti neustálá politická prohlašování o budoucím zvyšování počtu pracovních míst, tak jako jsou projevem nereálnosti sliby OSN o odstraňování chudoby světa, tak vidím i současné "reformistické" návrhy řešení našeho bytového problému za sebeobelhávání, protože je perspektivně neudržitelné. Patří prostě pouze do pracovní výzbroje politiků "kteří jsou vězni krátkých lhůt", jak píše madam Forresterová v jedné za svých publikací.