Já mám na mnichovské LMU kolegu, který docela vážně tvrdí, že Karel Veliký nikdy neexistoval, je to obdoba historky o Třech mušketýrech, kterou desítky let spisovali mniši jednoho kláštera u Cách.

Jako fyzik musím přiznat, že jeho argumenty nelze jen tak smést se stolu. Zejména skutečnost, že Gregorova reforma kalendáře vystačila s pouhými 2 dny na korekturu akumulovaných chyb předcházejícího kalendáře je zarážející, podle jednoduchého výpočtu chybí dobře 300 let, takže žijeme teprve v 18. století po Kristu.

Takže není nic jistého, o všem je možno diskutovat. Ve Kotrbově příspěvku bych za nejzávažnější označil poukaz na změny na trhu práce, globalizace znamená především "zbourání plotů mezi pozemky". I když se mnozí snaží tento efekt alespoň oddálit, dříve nebo později budeme konkurovat s prací v zemích, o kterých jsme jenom slyšeli vyprávět.

A do tohoto sychravého prostředí se musíme dobře vybavit. Naší silou je tradice a vzdělání, ti noví mají hlavně hlad. Proces vyrovnávání ekonomik bude nejbolestivější právě pro ty bohaté státy na severní polokouli.

Dnes se v těch zemích s levnou prací jako Filipíny, Malajsie, Čína a Indie vyrábí levné spotřební zboží, ale už z jižní Koreje přicházejí výrobky schopné konkurence - třeba auta nebo elektronika. Nepotrvá dlouho, začnou i ti dnes chudí vyrábět zboží se srovnatelnou hodnotou, jako naše dnešní produkty, ale za podstatně nižších nákladů.

Boj s nezaměstnaností na úrovní dnešních pracáků je iluzí, boj Dona Quijota s větrnými mlýny. Na to musíme vymyslet zcela jiné metody. Neposlední bude investice do výzkumu a školství, "únik dopředu".

Autor přebývá toho času v zasněženém Mnichově