Když jsem těsně před druhou dorazil k Úřadu, stál tam již hlouček lidí s transparenty, které na mě dělaly dojem, jako by byly všechny z jedné dílny. Lidé stáli v ostrůvku, kolem kterého vede příjezdový oblouk ke vchodu do Úřadu. Patrně již vzhledem k druhé odpolední sestával hlouček především z důchodců. Hlouček "obkličovali", na zmíněné cestě kolem stojící uniformovaní, jejichž počet byl s počtem účastníků srovnatelný.

Ve snaze se informovat jsem vyšel ke vchodu do Úřadu a oslovil tam stojící uniformy snažící se budit co nejvýše kompetentní dojem. Já: "Zasedají?". Odpověď : "Opusťte cestu!".

Prolétlo mi hlavou, jak to může být myšleno, jestli snad obrazně, nebo dokonce s religiózním podtextem.

Proto jsem se zeptal: "Kterou?"

Jeden z nich mi ukázal na nohy, čímž jsme sice mystiku opustili, ale jasnost se u mě nedostavila, zeptal jsem se tedy: "Proč?". Odpověď: "Aby vás něco nepřejelo". Odvětil jsem s mávnutím ruky, ať se na mě s jeho starostlivostí vykašle, že jsem na sebe dával doposud bacha úspěšně sám a odešel jsem o kousek níže po cestě.

Záhy ke mě přistoupil mladý uniformovaný párek. Pomohl jsem jim otázkou "Copak je?". On odvětil, že mě chce "Odstranit ze silnice". Zeptal jsem se: "Odstranit?" Mlčel, tak jsem mu vlídně doporučil: "Tak si do mě strčte". Nechtěl. Dodal jsem: "Aspoň trochu".

Mladá česká příslušnice zřejmě posuzovala jakékoli strkání s nevolí, takže se spíše stranila. On se ke mě naklonil a povídal celkem rozumně o plnění rozkazů a co kdo musí. Odešel jsem tedy dalších pár metrů a dostal se na chodník ve výjezdu.

Tam mě převzal osvědčený příslušník švejkovského vzhledu, který očividně pamatoval časy, kdy vše skákalo podle něho, a mínil také něco o opuštění cesty. Už mě to nebavilo a odmítl jsem s poukazem, že stojím na chodníku. Nasadil šibalský výraz a tázal se, jestli nechci provokovat.

Neodporoval jsem a on se vzdálil, aby se po chvíli vedle mě opět vynořil a upřeně se mi podíval zblízka do obličeje. Pokusil jsem se o nasazení stejně duchaplného výrazu, jakým disponoval bez přetvářky on. Zřejmě úspěšně, protože jsem ho potom už neviděl. Začal úvodní projev.

Ohledně Standy neobsahoval projev nic nového. Byla tam ale jedna všeobecnější pasáž, která mě udivila. A sice křečovitě přednesený záměr "Nic neměnit, na to jsou volby", který podtrhoval tu nelogickou, až zoufalou fixaci na Grosse. Člověk se západní zkušeností se v takové situaci pochopitelně ptá, co to má být? Nejde snad o obětní rituál, o oblbovačku, o aplikaci zákona mafie "Když vlci vyjí, musí jeden ze saní"? Nejde jednoduše o účelovou modifikaci, kanalizaci a medializaci spravedlivého protestu? Nebo snad má být odvedena pozornost od nějaké pořádné sviňárny?

V tomto kontextu vidí západní občan i mnohé PR aktivity, které nesmyslně vyzdvihují de facto permanentně nulovou roli V. Klause, onoho populistického amatérského ekvilibristy, který balancuje na hlavě hroudu privatizačního másla. O tomto člověku píší a prohlašují jisté české žurnalistické veličiny a v Česku skutečnosti ignorující přebujelí politologové ódy na jeho správné jednání. Žádný Komárek, Doležal a spol. neřekne, že ten bordel existuje m.j. právě proto, že Klaus nemá přirozenou autoritu, která by mu umožnila suverénně vystupovat, argumentovat a prosadit ukončení frašky a řešení ve smyslu ústavy, která je nejenom akcemi, jako jsou obstrukce při parlamentních apelacích, pošlapávána.

Pochlebování Klausovi jde ruku v ruce s výstupy typu Topolánkových protižurnalistických tirád předvedených v ČT zprávách a u Moravce. Přitom není v myšlení předních českých, privátně si tykajících kamarádů politiků všech stran žádný rozdíl.

Přesvědčivě to doložil právě Topolánek protestující proti zprávě ČT, že se u ODS při zasedání smáli. Nehledě na to, že by jistě reagoval jinak, kdyby tomu tak skutečně nebylo, je jeho argumentace stejné kvality, jako ta Grossova. Protestoval totiž výtkou, že je to nepravdivé, přinejmenším nadbytečné. Nehledě na to, že tím sám přesvědčivě zpochybnil vlastní věrohodnost typickým českým nejasným výrokem, přisvojil si v komunistickém stylu rozhodování o tom, co je a co není nadbytečné pro vysílání. Dokázal tím opětovně, že nikdo z těchto komunisty odchovaných kádrů všech dnešních partají nechápe a neakceptuje, že jim veřejnoprávní media v demokracii nemohou sloužit.

Ale zpět k demo. Ten hlouček slušných lidí upnutý na Grosse, kteří svého času zvonili klíči, sežrali Havlovi Samet, Klausovi privatizaci atd., jsou doposud nejen drze obelháváni a okrádáni, ale i zneužíváni jako užiteční idioti, souhlasil aplausem i tentokrát.

Po flopu jistého aktivisty, jehož jméno budilo nejprve naději, že přečte zdravici Oranžové revoluce, ale který se ukázal, jako onen o Republiku se iracionálně strachující pravičák s lehce pyromanními sklony a s úzkým vztahem ke Grossově aféře, se šlo domů.

Přitom jsem měl zajímavou příhodu. Nějaký demonstrant si totiž udělal pořádnou kouli ze sněhu, ale když viděl, že ta demo nikam nevede, hodil ji na zem pod nohy. Teď jsem před tou koulí náhle stál, na druhé straně, proti mě, stejně, nějaký sympatický účastník a z pohledů bylo patrné, že nás oba napadlo přibližně totéž. Prohodil jsem: "My Češi jsme přeci jenom pomalejší". Opravil mě: "Bázlivější", což jsem uznal a bylo po demo.

Když jsem v pátek opouštěl Česko, přemýšlel jsem, co by těmi českými domorodci mohlo pohnout, aby se dostali na evropskou kulturní úroveň. Konzum se jim líbí, i pracovat začínají, když se jim ukáže co, ale s tím myšlením se to nechce pohnout.

Náhle jsem byl překvapen něčím nezvyklým. Asi v hloubce 40 km na českém území stály u pravé strany silnice dva povědomé, ale sem nějak nepatřící zelené Kastenwagen s bílými nápisy "POLIZEI".

Na druhé straně silnice bylo živo. Pobíhali tam lidé se signálními vestami se stejnými nápisy, žádné české policejní zátiší s příslušníkem močícím do volné přírody a s pozorující příslušnicí kousající rohlík, ale skutečná organizace, zařizovali Kontrollpunkt.

Vyznačené příjezdové a odstavné pruhy, jasný systém kontroly aut. Od Prahy, kde nás sebeobětavě ochraňuje z posledních sil před komunisty nějaký Němec z Unie Svobody, byli asi 100 km, hodinka a byl by pořádek, jinak to nejspíš nepůjde.