Aby nepřešlo v lavinu postihující některé "rozhněvané muže", co samospádem nezapadlo pod koberec, když se to zatím týkalo jen pana premiéra a když se několik týdnů zdálo, že to možná usne? Co sice mohlo nějakou dobu takřka nepozorovaně doutnat, ale nemělo znovu vzplanout? Ale nakonec to přece jen vzplanulo? Že to někdo zlomyslně rozdmýchal?

Kupodivu mezitím navíc ještě nadmíru paradoxně a přitom pro oči a uši zainteresovaných svědků uplynulou neděli na ČT1 premiér Gross začal svou --- zřejmě morální --- čistotu porovnávat dokonce zrovna se stejnou MFDnes, která si to jaksi s panem premiérem začala před měsícem rozdávat, a ta taky přece má své másílko na hlavě! Divná logika. Pokud by se spojila s možnou vyhrůžkou (mj. ministra Dostála v Poslanecké sněmovně), že by se mělo na ta prostořeká média nějak došlápnout, zní to Grossovo porovnání vlastní čistoty s tou "mladofrontovní" ještě pošetileji.

Ani v té známé Andersenově pohádce o císařových nových šatech se ta zjevná panovníkova nahota neututlala; nakonec se "mediálně" provalila. Pak ji s úlevou začali vidět všichni. Také při manželské nevěře zkušení experti radí: zatloukat, zatloukat, zatloukat. Se zatloukáním je konec, je-li nevěrný partner přistižen "in flagranti". Jakou důvěru může mít v politice člověk, začne-li uhýbat před vlastními tvrzeními, a pak i ta dále zpochybňuje konstrukcemi ještě obludnějšími?

Možná že není zcela fair, že už dříve nad některými kroky Stanislava Grosse nevznikly veřejné pochybnosti. Aby z méně zodpovědné pozice mohl možná s menším rizikem hledat, kde nechal tesař díru. Teď kromě energických výzev ODS, aby Gross odstoupil, se svými výhradami se ozval taky prezident Klaus. Postupně byl stále rezervovanější vůči Grossovi také koaliční partner Kalousek. US-DEU jako "třetí vzadu" v té vládní koalici ale moc nezávislý prostor k nezaujatému stanovisku vůči Grossovým svízelům nemá. Zatím nic nesvědčí dost optimisticky o tom, že by tato malá strana přežila s úspěchem příští volby jako parlamentní strana. Takže ministru Němcovi Grossova stávající "vysvětlení" přirozeně stačí.

Obránci premiéra Grosse mj. začali docela okatě naznačovat, že by se měla média ucházet o další možné "kauzy"; taky o --- potenciálně nekorektní --- účty kolegů nejen z opozice (stínového ministra za ODS Tlustého), ale též z vládní strany (předsedy KDU-ČSL Kalouska). Najednou mohl být nebezpečný oheň přinejmenším taky na střeše koalujícího partnera ČSSD, u lidovců. Miroslav Kalousek má v politice dobrý čich. Věděl, proč zůstal v záloze pro tu vládu, která vzejde až z příštích voleb. Taky nemůže potřebovat, aby kdokoli zpochybňoval jeho integritu. Chce-li ODS v této situaci předčasné volby, Kalousek už teď tlačí na Grosse, aby zvážil svou rezignaci.

Integrita premiéra je přitom již zpochybněna natolik, že vrhá další nežádoucí stín přímo na už tak dost otřesené ambice ČSSD pro příští volby (ať už jsou personální výsledky březnového sjezdového sněmování ČSSD jakékoliv). Kuriózní asi je, že ač originál směnky už neexistuje, anebo možná nějak ještě existuje v dalších kopiích, přesto sumu na ní uvedenou Gross chce jmenovitě platit výlučně svému velkorysému strýci, jehož údajný nárok mezitím ale přešel na další věřitele.

Zároveň je zvláštní, že zatímco to původní bianco pověření k řízení vlády Gross problematicky svým jednáním znehodnotil, stále chce zůstat v čele státu, jako kdyby se vůbec "nechumelilo". Je-li ještě vůbec politika služba a politik jejím aspoň trochu služebníkem, teď Stanislav Gross neslouží valně už ani své vlastní straně. Stěží je teď důležité, co si o sobě myslí tento významný a dosud velmi populární politik. Je také zbytečné teoretizovat nad tím, co ještě je u politika soukromé, a co už je nutně věcí veřejnou. Více záleží teď na tom, co a jak v té své ne zrovna slavné "kauze" prezentoval o sobě veřejnosti. Pokud svou nedůvěryhodností může zároveň zpochybňovat důvěryhodnost vlády, jíž stojí v čele, měl by "demokraticky" odstoupit.

"Směnka" důvěry v integritu pana premiéra Grosse zřejmě propadla. Pokud obdobné finanční čachry "dělají desítky politiků" (jak se vyjádřil St. Gross ještě v nedělním televizním interview), pro premiéra jako jednoho z nejčelnějších reprezentantů národa a státu jsou přece jen náročnější mantinely. (Leč vizte níže.)

Dovětek (v úterý večer):

Kdo chce hledat paralely, snadno je najde. Může se mluvit o novém "sarajevském atentátu". O opakované situaci se ale také říká, že už není tragedií, nýbrž komedií. Bylo-li ovšem to prvé tragédií. Přitom o atentát v tom, co dnes jistě není komedií, nešlo. Pan premiér nemohl necítit, že se mračna dávno nad jeho kariérou nezáviděníhodným způsobem zatáhla.

Miroslavem Kalouskem byl hned v úterý dopoledne uvědoměn, že v Praze se chystá po jeho návratu z Paříže koaliční jednání o další podobě zatím stále Grossovy vlády. Mluvit o tom, že v té vládě lidovci být nemusí (jak na to pan Gross reagoval), není dost prozíravé. Jako menšinová ta Grossova vláda stěží v parlamentu obstojí, zvláště když na vyhlídku spolupráce s teď poněkud se topícím Grossem Grebeníčkova KSČM nepomýšlí.

Zdá se, že Gross promeškal možnou příležitost na "sjednocení levice". A KSČM si nemůže dovolit na přechodnou dobu marnotratně dávat v sázku svou "opoziční" popularitu pevnějším politickým propojením s někým, komu se zrovna teď ztrácí půda pod nohama. Sama KSČM by takovým svazkem z pseudorozumu ztrácela na své stávající čitelnosti mezi potenciálními voliči. Ztratila by volební body. Proč by tak činila, mohla-li by získat další hlasy v případných příštích předčasných volbách, jak je chce mít ODS, navíc zřejmě na účet ČSSD? Pan premiér se nyní může spoléhat jen na své věrné ve své vlastní straně. Je otázka, zda to bude stačit, a na jak dlouho, nemá-li přece jen raději odstoupit.

Pokud by se mohl řídit tím, jak ve funkci prezidenta republiky odolal všem zveřejněným nesrovnalostem ze své předchozí činnosti ještě jako pařížský primátor jeho nynější hostitel Jacques Chirac, anebo pokud by měl za sebou mediálně spolehlivě krytá záda jako v Itálii její prezident Berlusconi, odstupovat by nemusel. Měl by prostředky, jak možnou kritiku umlčet nebo aspoň ignorovat. Přitom jak u Chiraca, tak u Berlusconiho se jednalo o ne zrovna korektní finanční záležitosti. Srovnávat to s Grossovými nynějšími záležitostmi taky valně povzbudivé není.

Stanislav Gross byl nejednou označován jako vynikající taktik, který umí plout i ve vzdutých a rozbouřených vodách české politiky. Obávám se, že jen taktika zde stačit nebude. Dějí se v naší politice zázraky? Někdy ano. Odkaz na nezbytnost stávající stability automaticky neznamená, že by se nemohla opakovat obdobná demise, jakou nedávno podala Špidlova vláda.

Prezident republiky by pak měl čas na to, aby umožnil koalici druhý reparát. Zatím ale pro případně odstoupivšího premiéra Grosse není žádné další místo nahoře (někde v Bruselu) k dispozici. A šéfovské místo v ČSSD by automaticky bez problémů obsadil dosavadní vyzývatel na tuto funkci, stávající místopředseda Škromach. Můžeme se vsadit, kdo by byl příštím naším premiérem? Je to vkusné takhle si počínat, dokud neřekl Stanislav Gross své "poslední slovo" v té věci? Copak teď někdo může metaforicky adresně mluvit o provaze v domě oběšencově?