Pobavilo mne toto souvětí pana Slačálka: "Pokud by autor trval na svém názoru, musel by vysvětlit, proč v sousedním Polsku, které prošlo srovnatelnou epochou diktátorské vlády komunistické strany, je stále tak velký počet křesťanů." Měl by si možná uvědomit, že římská církev v Česku i v Polsku vyznává do písmenka totéž učení. Jestliže tedy někdo směle tvrdí, že za rozšíření ateismu v Česku může právě římská církev, měl by vysvětlit, proč táž církev téhož nedosáhla v Polsku nebo v Itálii, v Irsku, ve Španělsku, v Latinské Americe... Považuji za zřejmé, že původ českého ateismu je třeba hledat někde jinde.

Autor se vrací do 14. a 15. století. Je jistě pravda, že od dob Filipa Sličného byly mocenské ambice církve v celé Evropě stále více věcí snů a stále méně věcí reálné moci. Husitismus nebyl v žádném případě jev omezený na český prostor, ostatně vyšel z Anglie a mezi jeho předchůdce lze počítat i kazatele na dvoře Karla IV. Je však dobře připomenout, že Hus byl radikálním křesťanem, s ateismem neměl nic společného. Utrakvistická i později evangelická tradice nevedla Čechy do náruče ateismu, naopak byla mnohem fundamentalističtější než tehdejší katolicismus. Mnohé velké osobnosti českého národa se hlásily ke křesťanské víře velice vřele: Karel IV., Jan Hus, Jiřík z Poděbrad, Vilém z Pernštejna, Jan Komenský, dále katolíci Bohuslav Balbín a Josef Dobrovský, luterán František Palacký, původně katolík a později evangelík Tomáš G. Masaryk atd.

Dále nelze zaměňovat antiklerikalismus a ateismus. To jsou dvě různé věci. Někdo může být antiklerikál a nemusí být ateista, může být dokonce křesťanský fundamentalista. Příkladem je jansenistické hnutí nebo britští puritáni. V českých dějinách byl jistě antiklerikálem a zároveň vroucím křesťanem Masaryk, ale také Komenský nebo zřejmě i katolík Vilém z Pernštejna.

Opravit je třeba i tato Slačálkova slova: "Vzhledem k tomu není divu, že za první republiky došlo pod heslem "Pryč od Říma" k takřka raketovému růstu počtu osob bez vyznání. V dvaapadesátimilionovém Rakousku-Uhersku jich bylo 34 000 (dlužno dodat, že i kvůli úřední šikaně ze strany aparátu katolického státu), ve čtrnáctimilionovém Československu v roce 1931 už jeden milion." Dle skripta J. Bartoše a M. Trapla (Československo 1918-1938. Fakta, materiály, reálie, Olomouc 1994) se ještě v roce 1930 ke katolicismu hlásilo 73,5% obyvatel, k protestantismu 7,7%, k Československé církvi 5,4%... a bez vyznání bylo jen 5,8%. Ostatní procenta patřila judaismu, pravoslaví a také řeckokatolické větvi katolické církve (4%). Ještě v padesátých letech cítila KSČ v katolické církvi tak velkou sílu, že ji začala tvrdě likvidovat (podrobnosti o tom jsou ZDE).

Tomu, co říká pan Slačálek jen tak mimochodem o politice Pia XII., se nebudu věnovat. Vím jen, že tuto problematiku nelze bez jakéhokoli odkazu odbýt pouhou notickou, jak to činí on. Mezi historiky je role Pia XII. za 2. světové války dodnes předmětem kontroverzí. Rád bych se ovšem vrátil k původní otázce: proč v Polsku katolictví komunismus přežilo, kdežto u nás nikoli. Poláci jsou hrdý národ, který se postavil Hitlerovi a Sověty vždycky nenáviděl. Rudí v Polsku nezískali stejnou pozici jako u nás (Češi si v roce 1946 komunisty svobodně zvolili). Zbigniew Brzezinski nedávno uvedl: "Vím, že se Sověti připravovali na okupaci Polska a vyslali sovětského generála, aby si promluvil s polskými divizními veliteli. Jednomu z nich generál v rozhovoru řekl: "Ve vaší zemi je fašismus, kontrarevoluce, zřejmě vám budeme muset poskytnout bratrskou pomoc. -- Co budete dělat, když k vám přijde sovětská armáda s bratrskou pomocí?" -- A tento polský generál -- sám komunista -- mu řekl: "Pokud přijdete do mé země, tak na vás budeme střílet!" -- Tečka!

My Češi jsme prostě "kam vítr, tam plášť". Za Rakouska byla drtivá většina z nás pravými katolíky, jak o tom píše třeba Rais, pak jsme měli "tatíčka Masaryka", kterého jsme obratem ruky vyměnili za Gottwalda a toho pak za Dubčeka a toho pak za Husáka a toho pak za Havla a toho dnes za Klause... Náš ateismus není nějakým pozitivním postojem, je pouze pasivním stavem, nepromyšleným a příšerně mělkým. Je vyprázdněnou existencí národa, jenž se prolhal až k absolutní nicotě. Rád bych podotkl, že z velkých osobností českých dějin není snad žádná radikálně ateistická a ve svém ateismu přesvědčivá. Byl ateistou Patočka? Kosík? Rádl? Černý? Jsou ateisty Havel nebo Jirous? Bondy? Seifert? Čapkové?

Vyjádřím se jen ještě k těmto slovům: "Jak si vysvětlit mlčení Boha vůči takovým krutostem, k jakým docházelo, jak si vysvětlit, že jeho "neomylný" pozemský náměstek pokládal za větší hrozbu komunismus než nacismus?" Nejsem si vůbec jistý, že Pius XII. považoval nacismus za menší hrozbu než komunismus, nicméně logiku by to mít mohlo. Co do počtu obětí je jistě komunismus před nacismem (jen počet obětí uměle vyvolaného hladomoru na Ukrajině na počátku třicátých let se odhaduje na sedm miliónů) a jde-li o ideologii, jsou to jednovaječná dvojčata (to bych chtěl podrobně ukázat v některém svém příštím článku). K problematice mlčení Boha bych si dovolil zmínit tento text.

Zbytek článku pana Slačálka mi nestojí za komentář... přestal mne bavit a začal mne nudit. Kdo bude chtít, zjistí si sám, že jsou to jen tlachy a nic víc.