9. 2. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Bojovnice FARC-EP
9. 2. 2005

Novodobá povstalecká hnutí Latinské Ameriky

Současnost kolumbijské revoluční lidové armády FARC-EP

Jan Šerek

Skupina FARC-EP (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie - Lidová armáda) je nejstarší a v současnosti nejsilnější kolumbijskou guerillovou organizací. Přestože se jako oficiální datum jejího založení uvádí rok 1964, kořeny FARC je třeba hledat již v událostech občanské války mezi Liberální a Konzervativní stranou v letech 1948-1958.

Tehdy se po uzavření příměří mezi oběma stranami řada příslušníků liberálních ozbrojených skupin, zklamaných z kroků stranického vedení, přiklonila ke komunismu. Po desetiletích střídání úspěchů s neúspěchy a přechodů mezi čistě vojenskou a politickou strategií FARC-EP momentálně ovládá 35 - 40% země, zejména jihovýchodní džungle a pláně při úpatí And, a má zhruba 12 - 18 tisíc členů. FARC-EP vede ozbrojený boj nejen proti státní armádě, ale střetává se i s  pravicovými polovojenskými skupinami, jichž operuje na kolumbijském území celá řada. Spojené státy Americké i Evropská unie vedou FARC-EP na svých seznamech zahraničních teroristických organizací.

Podrobnocti v angličtině ZDE

Při hodnocení současné činnosti FARC-EP začněme tím, co je jednou z hlavních příčin jejího nepopulárního postavení v očích mezinárodního společenství, zejména USA, avšak zároveň klíčovým zdrojem příjmů, který zajišťuje chod celé organizace. Jedná se o propojení s místní narkomafií. Ačkoliv se samotní členové FARC-EP s největší pravděpodobností přímo nepodílí na výrobních procesech či distribuci drog, uvaluje organizace na všechny tyto činnosti, jež probíhají na území ovládaném jejími jednotkami, vysoká cla. FARC-EP tak získává finanční podíl z výnosů polí, na nichž se pěstuje koka, zdaňuje veškeré suroviny potřebné k výrobě narkotik, pronajímá svá letiště a poskytuje pašerákům za úplatu ozbrojenou ochranu.

Podrobnocti v angličtině ZDE

Jistým důkazem pro tato tvrzení může být například událost z dubna 2001, kdy byl na kolumbijském území zajat v doprovodu příslušníků FARC-EP brazilský drogový magnát Fernandinho Beira-Mar. V dubnu 2004 byl zase americkými úřady v Tampě na Floridě zatčen kolumbijský obchodník se zbraněmi Carlos Gamarra Murillo, když se pokoušel pro FARC-EP zakoupit zbraně a další vojenskou techniku v hodnotě čtyř milionů dolarů, přičemž 60% dlužné částky hodlal uhradit dvěma tunami kokainu. Podle údajů BBC dosahuje roční příjem, který tato guerillová organizace získá v souvislosti s narkotiky, nejméně tří miliónů dolarů. To z ní činí, vezmeme-li v úvahu její další příjmy, nejbohatší povstaleckou skupinu na světě.

Podrobnocti v angličtině ZDE

Vedle obchodu s drogami jsou další závažnou problematickou složkou činnosti FARC-EP únosy, atentáty a mnohdy nešetrné chování vůči civilistům. Podle výroční zprávy Amnesty International za rok 2003 se dopouští kolumbijské guerillové skupiny závažného porušování mezinárodního humanitárního práva.

Podrobnocti v angličtině ZDE

Únosy prováděné FARC-EP by se daly rozdělit do dvou kategorií - na ekonomické a politické. Zatímco v případě ekonomických jde v první řadě o získání výkupného (počet takto unesených se odhaduje na tisíce), politicky motivované únosy mají za cíl zbavit se politických odpůrců a vysokých státních představitelů a destabilizovat politickou situaci v zemi. Mediálně nejvděčnějším se v posledních letech stal únos prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové. FARC-EP také vybízí pod pohrůžkou smrti starosty, členy městských rad a soudce k odstoupení z jejich funkcí, přičemž za rok 2003 bylo takto zbaveno života nejméně 8 starostů. Příkladem útoku na justici (přestože zde figuruje FARC-EP, stejně jako u celé řady podobných případů, pouze v roli podezřelého, nikoli prokázaného viníka) může být případ ze září 2003, kdy byl zabit soudní vyšetřovatel Germán Camacho, který se neúspěšně pokoušel prokázat spojitost mezi FARC-EP a bombovým útokem na klub v Bogotě, při němž zahynulo nejméně 35 lidí. Neblahé následky pro civilisty má rovněž současná snaha vlády vytvořit síť lidových informátorů, kteří by poskytovali úřadům informace o pohybu guerillových skupin. V ovzduší vzájemné nedůvěry se pak mnohdy vyhrocují vzájemné vztahy, což nezřídka vede k vraždění civilistů, zejména rolníků ve venkovských oblastech. FARC-EP je například podezřívána z vraždy 17 zemědělců v lednu či 5 příslušníků původního obyvatelstva v březnu roku 2003.

Podrobnocti v angličtině ZDE

V červnu 2004 se FARC-EP přihlásila k zabití 34 zemědělců pěstujících koku. Masakr, jehož důvodem byla údajná spolupráce venkovanů s pravicovými polovojenskými jednotkami, odsoudila jako válečný zločin i OSN. Příští měsíc navíc upadlo na skupinu další podezření, a to z vraždy sedmi rolníků kvůli nepovolenému návratu do místa, z nějž byli dříve guerillou přinuceni vysídlit. 13. července označil tento čin Vysoký komisař pro lidská práva při OSN za porušení Ženevské konvence.

Vztahy FARC-EP s kolumbijskou vládou mají v poslední době podobu neustálého kolísání mezi ozbrojenými válečnými střety a váhavými pokusy o vyjednávání o propuštění politických rukojmí. V listopadu 1998 vyčlenil tehdejší prezident Andrés Pastrana Arango za účelem konání mírových rozhovorů jako bezpečnostní pásmo prostor o 42 tisících čtverečních kilometrů. FARC-EP se však místo toho, aby usilovala o dosažení míru, snažila využít nastalé situace ke svému vyzbrojení, zvýšení vývozu drog, nabírání nových rekrutů - zkrátka upevnění své pozice. I přes oficiálně deklarovanou snahu pokračovat v mírových rozhovorech pokračovala nadále v ozbrojených bojích s konkurenčními pravicovými polovojenskými oddíly o kontrolu obchodu s narkotiky a v únosech civilistů. Po sérii závažných únosů ukončil Pastrana v březnu 2002 bezvýsledné vyjednávání a nařídil znovu obsadit vyklizené bezpečnostní pásmo.

Podrobnocti v angličtině ZDE

Vítězství Álvara Uribeho Veléze, zastánce tvrdého postupu vůči guerille, v prezidentských volbách v květnu 2002 znamenalo přechod FARC-EP k opatrnější vyčkávací taktice. O tom, jaké vztahy panují mezi Uribem a FARC-EP svědčí i fakt, že tato skupina provedla během jeho inaugurace v srpnu 2002 raketový útok na prezidentský palác. Přestože Uribe vyvázl živý, při útoku zemřelo 19 lidí.

Podrobnocti v angličtině ZDE

Současný kolumbijský prezident zesílil vojenské a policejní operace proti povstaleckým skupinám, což mělo za následek dopadení a uvěznění několika středně vysoko postavených členů FARC-EP. Nejvýznamnějším zajatým příslušníkem organizace se stal v lednu 2004 Simón Trinidad (vlastním jménem Juvenal Ovidio Palmera Pineda), člen ústředního velení a jeden z předních vyjednávačů v letech 1998-2002. Ofenzíva vůči povstalcům je umožněna i díky pomoci USA, které novému prezidentovi poskytly vojenskou podporu v hodnotě tří miliard dolarů.

Podrobnocti v angličtině ZDE

Jedním ze základních témat, jež hrají klíčovou roli ve vztazích současné vlády a FARC-EP, je, jak již bylo uvedeno, otázka politických rukojmí. Guerillová skupina jich drží okolo 70, zatímco vláda má v zajetí mezi 50 až 60 čelnými povstalci. Přestože po svém nástupu k moci odmítl Uribe jakékoli vyjednávání a prosazoval radikální řešení prostřednictvím pokusů osvobodit unesené, jednalo se o taktiku použitelnou pouze v městských oblastech, nikoli v džungli, kde se nachází hlavní působiště guerilly. Poté, co bylo při neúspěšných armádních osvobozovacích akcích guerillou zavražděno několik významných zajatců, a pod narůstajícím tlakem veřejného mínění se v červenci 2004 prezident rozhodl nabídnout FARC-EP vzájemnou výměnu zajatých. Na nabídku, jejímž zprostředkovatelem byla švýcarská a francouzská vláda, odpověděli povstalci s měsíčním zpožděním, a sice poměrně kritickým tónem. Přesto přišel začátkem září ze strany FARC-EP návrh na uskutečnění třídenního vyjednávání zahrnující i určení lokalit, jež měly být pro tento účel demilitarizovány. V polovině září se však objevilo další prohlášení, které se od předchozího distancovalo, a v němž se trvá na demilitarizaci jiné oblasti, a to na dobu neurčitou. FARC-EP jeho prostřednictvím rovněž oznámila současné vládě, že ochota vyjednávat o výměně zajatců neznamená zároveň ochotu vést s ní mírové rozhovory. Oboustranná rozpačitost ve vzájemném jednání se projevila i na přelomu listopadu a prosince, kdy povstalci znova změnili návrh podmínek, za kterých by si přáli uskutečnit rozhovory o výměně zajatců, a vláda propustila 23 méně významných příslušníků FARC-EP, marně očekávajíc od druhé strany obdobné gesto. Celou situaci navíc zajímavým způsobem komplikuje fakt, že Spojené státy vyžadují vydání Simóna Trinidada americké justici. Přestože kolumbijská vláda i přes varování FARC-EP, že její schválení Trinidadova vydání může vážně ohrozit nadcházející vyjednávání, rozhodla v této záležitosti 17. prosince ve prospěch USA, zároveň povstalcům vzkázala, že je v případě propuštění všech rukojmích ochotna své rozhodnutí změnit.

Těžko lze odhadovat, zda jsou stávající pokusy o vzájemné rozhovory pouhými výstřely do tmy, či zda skutečně mohou své účastníky přivést až k mírové dohodě. Zůstává jistě otázkou, co je skutečným zájmem FARC-EP. Je-li to snaha o co možná největší profit z obchodu s narkotiky, pak pro ni bude s největší pravděpodobností nejvýhodnější cestou zdržovací taktika a zneužívání ústupků vlády. Na druhou stranu se můžeme zcela oprávněně ptát, nakolik právě současná kolumbijská vláda představuje toho správného partnera pro jednání, neboť v zemi není neobvyklé porušování lidských práv státní armádou a zároveň existují vazby vlády na pravicové polovojenské struktury, které se k civilnímu obyvatelstvu chovají minimálně tak krutě jako levicová guerilla. Rozhodně však bude stát zato sledovat, jaký další vývoj nejstarší dosud aktivní latinskoamerickou povstaleckou skupinu v následujících letech čeká.

Použité zdroje

                 
Obsah vydání       9. 2. 2005
9. 2. 2005 S žaludeční sondou na mozek Bohumil  Kartous
9. 2. 2005 Zoufalá manželka vězně z Guantánama prosí britskou vládu o pomoc
9. 2. 2005 David Kay: Neudělejme tytéž chyby v Íránu!
9. 2. 2005 Arabské země plánují reformy, iráčtí šíité islámský stát Karel  Dolejší
9. 2. 2005 Británie: Ofcom potvrdil význam veřejných médií pro digitální éru
9. 2. 2005 Francie: Le Penův konec? Simone  Radačičová
9. 2. 2005 Michael  Marčák
9. 2. 2005 "Novinky" Diag Human
9. 2. 2005 Otázka pro hlavního hygienika ČR Jiří  Jiráček
9. 2. 2005 Británie: Dvě mediální kontroverze Jan  Čulík
9. 2. 2005 Památce velikých neprospějeme popíráním jejich omylů Jan  Friedlaender
9. 2. 2005 Michael  Marčák
9. 2. 2005 Kriminalizácia spoločnosti Peter  Takáč
9. 2. 2005 Skryté súboje policajtov Jakub  Topol
9. 2. 2005 Stratégia pre Slovensko - Moje pochybnosti o nositelovi posolstva Ivan  Štefunko
9. 2. 2005 Kdo jsou ti dva? Jan  Hanzl
9. 2. 2005 Michael  Marčák
9. 2. 2005 Ateismus v Čechách nezpůsobili komunisté Boris  Cvek
9. 2. 2005 Proč mám z daní platit zástupce někoho, kdo neexistuje?
9. 2. 2005 Historické omyly (?) Filipa Sklenáře Jaroslav  Štemberk
8. 2. 2005 Saddám protizákonně pašoval ropu do zahraničí se souhlasem americké vlády
8. 2. 2005 Vědec, který naklonoval ovci Dolly, bude klonovat lidská embrya
8. 2. 2005 Channel Four bude vysílat reality show, založenou na mučení z Guantánama
9. 2. 2005 Mea culpa! Fabiano  Golgo
8. 2. 2005 Romští regionální představitelé vyzvali k mimořádnému zasedání o romských záležitostech
8. 2. 2005 Prohlášení Parlamentu Romů v ČR ke snižování životního minima
9. 2. 2005 Den otevřených dveří - kombinovaný bakalářský obor Mediální studia
8. 2. 2005 Myslitel: Je George Bush vlastně marxista?
8. 2. 2005 Elita a média po česku - co teď a jak dál? Miloslav  Zima
8. 2. 2005 Holky jsou prostě blbější Štefan  Švec, Martin  Jaroš
8. 2. 2005 Budou ohroženy vodní zdroje, výroba potravin i světové hospodářství Bushka  Bryndová
9. 2. 2005 Současnost kolumbijské revoluční lidové armády FARC-EP Jan  Šerek
22. 11. 2003 Adresy redakce
22. 1. 2005 Hospodaření OSBL za prosinec 2004