V televizních debatách, při kterých proti sobě usednou zástupci ODS a ČSSD, vyhrává v konečném hodnocení televizních diváků většinou zástupce ODS. Je to tím, že jejich "Modrá šance" přesvědčuje většinu obyvatel naší země?

Zástupce ČSSD prohrává na body již ve chvíli kdy přichází do studia. Neskutečnou masáží ze strany pravicových politiků a "nezávislých ekonomů" se totiž v médiích vytváří dojem, že situace ve všech oblastech našeho hospodářství je přímo katastrofální a je potřeba okamžitého a urychleného zásahu. Tento zásah jsou "schopni" uskutečnit samozřejmě pouze politici z ODS. Ti už dopředu ohlašují, že až se dostanou do čela státu, budou mít tolik "odvahy", že uskuteční okamžitě bolestivé avšak "moderní" reformy a zachrání tak naše hospodářství. Po těchto prohlášeních je pak každý politik z ODS zaškatulkován v mysli diváka jako moderní a progresivní a naopak politik z ČSSD jako nemoderní a zastaralý zastánce sociálna a socialismu.

Skutečnost je taková, že jen minimum lidí je schopno a hlavně ochotno se do hloubky zajímat o skutečný stav v jednotlivých oblastech hospodářství našeho státu. Pak by totiž zjistili, že ty poplašné zprávy jsou většinou pouze účelovým zkreslováním skutečností. Účel však světí prostředky a proto podpora "spasitelů" z ODS roste. Pokud by se však lidé pozorně začetli do textu jejich "Modré šance", zjistili by, že chystané reformy z dílny ODS jsou založeny na zlepšení situace pro ty nejméně potřebné (voliče ODS) na úkor těch ostatních, kteří půjdou lehce zkasírovat. Pro koho tedy budou reformy nejbolestivější je nasnadě.

Tato manipulace s lidmi, jak se můžeme dnes a denně přesvědčit, funguje skutečně na jedničku. Slova sociální a socialistické jsou často s oblibou a plánovitě spojována a zaměňována. Neustálým strašením těmito výrazy dosáhli pravicoví politici toho, že tato slova jsou u nás vnímána skoro jako něco vulgárního. Například Paní Páralová - stínová ministryně práce a sociálních věcí v ODS -- ve své "Modré šanci" s oblibou používá výrazy jako "socialistická vláda, socialistické řešení" pro zdůraznění škodlivosti všeho sociálního. Protože je její "Modrá šance" slátaninou nesmyslů, jejichž uskutečnění by nahnalo většinu zaměstnanců do neskutečně těžkých problémů, pomáhá si Páralová alespoň zneužíváním těchto slov.

Mimochodem, ve slovníku se pod heslem "socialismus" dočteme, že je to souhrn různých filozofických, politických a ekonomických názorů, jimž je společné přesvědčení, že k zajištění spravedlivého sociálního řádu nestačí dát v ekonomické oblasti volný průchod svobodné iniciativě a volné hře individuálních zájmů, jak je tomu v klasickém liberalismu, ale že je nutno se dohodnout na takové jejich organizaci, která povede k výsledkům spravedlivějším, ale i prospěšnějším pro plný rozvoj lidské osobnosti.

Myslím, že tyto věty už u většiny lidí nevyvolají takový odpor, jak by paní Páralová a její soukmenovci potřebovali.

Bohužel se v poslední době zdá, jakoby se slova sociální začínali štítit i někteří vrcholoví politici z ČSSD a to je varovný signál. Mladý tandem Gross -- Sobotka sází na to, že deklarováním ochoty jít také cestou "moderních" změn přitáhnou větší procento voličů. Ve své mladické nerozvážnosti si však nejsou schopni uvědomit, že ženou stranu do totální záhuby. Voliče s vyhraněným levicovým cítěním zaženou těmito kroky ke komunistům a voliče napravo od středu stejně nezískají. Tito dva mladí politici zřejmě nevnímají, že hlavní důvod úbytku voličů není v tom, že program sociálního státu je pro lidi nezajímavý, ale v tom, že strana ČSSD od chvíle kdy zpackala volbu prezidenta republiky, signalizuje navenek neustálou vnitřní rozpolcenost a běžnému člověku se nemůže než jevit, že mnohým členům ČSSD nejde o prospěch strany a potažmo státu, ale o výhody a posty pro ně samotné.

To je hlavní důvod, proč ČSSD ztrácí preference a Grossova snaha přesunout stranu více doprava a zasloužit si pochvalné poplácávání od ekonomů celou situaci jenom zhorší. Pokud by se mu to skutečně podařilo, dosáhne pouze toho, že sociální demokracie naprosto ztratí tvář a přestane být definitivně pro voliče čitelná.

V takovém politickém prostředí se tedy můžou jevit postoje místopředsedy strany Zdeňka Škromacha tak trochu jako chování dona Quijota. Snílka, který touží obnovit zašlou slávu, ale nevšimne si, že doba je někde jinde a vyžaduje nové postupy. Do takové polohy se jej alespoň snaží dostat mnoho jeho oponentů.

Je tomu však skutečně tak? Určitě ne. Škromach je možná jedním z posledních členů vedení této strany, který se zcela jasně názorově vymezuje. To je jeho přednost oproti mnohým jeho oponentům, kteří jsou, jak se zdá, schopni v zájmu svého prospěchu vykonat neuvěřitelné názorové kotouly a udělat tak v hlavách voličů ještě větší zmatek.

Zdeněk Škromach získával politické základy jako odborový funkcionář a mezi odboráři je známý jako člověk, který se nenechá lehce odradit. A to ani svou nynější zdánlivě slabší pozicí. Je to člověk, který má svou vizi a za tou jde. Funkcionáři ČSSD by si měli také uvědomit, že přes některé výhrady má dodnes v odborech mimořádně silnou podporu a tak by případné odstavení Škromacha mohlo znamenat pro tuto stranu ztrátu významné části hlasů!

Je nezpochybnitelné, že změny v mnoha oblastech českého hospodářství jsou potřebné. A to i v oblastech sociálně choulostivých. Není však pravda, že je zapotřebí uskutečňovat nějaké překotně radikální a revolučně změny. Spíše naopak. Je potřeba vážit na lékárenských vahách, aby změny byly sociálně únosné a přitom účinné. Je také mimořádně důležité, aby lidé vnímali kontinuitu jednotlivých kroků.

Sobotka jako ministr financí, v zájmu dosažení co nejlichotivějších makroekonomických čísel upřednostňuje samozřejmě takové cesty, které vedou co nejrychleji ke snížení rozpočtového deficitu a k sociální oblasti už tak vnímavý není. Pokud však chce být skutečně politikem sociální demokracie, musí tlumit své choutky na opisování reforem z dílny ODS.

Takový postup přísluší pravičákům, kterým při slovech spoluúčast, nebo solidarita naskakují vyrážky. Cestu radikálních reforem zvolila například pravicová vláda na Slovensku. Politici z ODS nám Slovensko dávají často za příklad jako vzor prováděných reforem. My, kteří vidíme Slovensko z okna, však víme, že tyto "moderní" reformy dostaly řadové Slováky do obrovských sociálních problémů. To jen dokazuje, že krásná makroekonomická čísla ještě neznamenají prospěch pro většinu lidí.

Sociální demokracie musí jít jinou cestou. Jinak jí opravdu hrozí, že se stane, jak napsal Zdeněk Škromach, ODS s lidskou tváří. Já myslím, že by mohla dopadnou ještě hůř a být lidmi vnímána jako dorost nebo B tým ODS.

Z těchto důvodů by snad nejlepším rozhodnutím sjezdu, který bude rozhodovat o sestavě ve vedení, byla volba, která zajistí aby stranu vedli lidé s moderními názory, ale současně se silně vyvinutým sociálním cítěním. Z toho plyne, že ideálním spojením by bylo, i když se to v tuto chvíli jeví jako nejméně možná alternativa, zvolit tandem Gross -- Škromach.