To, co jsem však na obrazovce veřejnoprávní televize spatřil o prvním vánočním svátku, mnou hluboce otřáslo: pochopil jsem, že Patrasová z negativních rysů svých pořadů (egoismus, nezájem o děti a nepochopení dětí, hloupá přetvářka...), jak si je pamatuji z vlastní zkušenosti dětského diváka, kterého rodiče před podobnými "radostmi" neochránili, dnes učinila samotný princip svých estrád. Nakolik je to chyba i režisérů (scénáristou a režisérem oněch "Vánoc s Dádou" byl Vojtěch Fatka), ponechávám stranou, Ty pořady zjevně režíruje hlavně Patrasová sama.

29. prosince jsem asi třicetiminutové "Vánoce s Dádou" schválně zhlédl v repríze celé a mohu proto podat pečlivý popis oné hrůzy. V prologu pořadu, zatímco komentář Patrasové líčil, jak už 8 let každé Vánoce navštěvuje dětský domov "Dagmar" v Brně, bylo vidět, jak její stříbrný off road zastavuje u chodníku a jak se k němu s nepřirozeným - zjevně naučeným, afektovaným - veselím hrne hlouček dětí: byl to klasický příjezd hvězdy a la festival v Cannes, i s pohledem kamery zírajícím na "hvězdino vykročení" z auta... Po frenetickém uvítání se "Dáda" podle svých slov "šla s dětmi projít městem" - v rychlém sledu je vidět pár typických brněnských obrázků (u "brněnského Draka" atd.), jinak se ovšem rychle mířilo do televizního studia. Zde program zahájili poněkud odrostlejším duetem dva dětští zpěváci ("v lásce je síla / jsi moje víla / my dobře víme / co tajemství je"), "Dádini" stálí spolupracovníci (nebyli z onoho dětského domova). Dále už Dagmar Patrasová, oděná v přiléhavém černém oděvu vhodném spíše k večerní zábavě, žádné z dětí - ani z té zhruba dvacítky z dětského domova - v podstatě nepustila ke slovu.

Program se skládal z toho, že se pouštěly hudební klipy "Dády" Patrasové, mezi nimiž diva vedla krátké monology o vánočních tradicích. Ty se podivně zkracovaly: po prvních 2-3 zhruba minutových výkladech (kamera visela celou dobu na Patrasové, nikoho nenapadlo prostřihávat např. na výtvarná zachycení vánočních tradic apod. - peníze a energie se zde věnují pouze Dádě, viz dále) měla většina ostatních mezi celkem 8 písněmi půl minuty, poslední 2 jen asi 15 vteřin. Velká většina času totiž patřila "Dádiným" produkcím, pořad byl vystavěn jako přehlídka jejích klipů: dětští "kamarádi" Patrasové, za nimiž údajně přijela, aby "s nimi" připravila svůj program, byli pouhými statisty. Zazpívali si jen v jedné z písní, jinak mohli jediné: pomoci při hodně oslích můstcích vedoucích od letmého převyprávění původu a historie vánočních svátků k povětšinou velmi nevánočním písničkám: zavěšovali na Dádinu výzvu "kouzelné ozdobky", kterýmžto aktem spouštěli hudební klipy, na něž se pak s výjimkou jednoho čísla, v němž zpívaly i některé děti, a závěrečné písně, již Dáda playbackově zapěla přímo ve studiu, dívali na videu.

Dramaturgie i podoba sedmera předtočených klipů, většinou zřejmě připravených právě pro tento pořad (nešlo tedy o archivní materiály apod.), byla pozoruhodná. Neskrývaným cílem první písně bylo "vymanění se" Patrasové z identifikace s negativní postavou Xenie ze seriálu Arabela, jemuž "Dáda" vděčí za svou popularitu. V této hloupé sebeprezentaci se například - ve finančním i ironickém smyslu jistě výstižně - zpívalo: "Už je tomu 15 let / od těch dob má cena stoupááá...". V klipu se "Dáda" pohybovala v jakémsi zámku převážně v kostýmku služebné (s kratičkou sukýnkou...), dále rovněž v jakési kombinaci minisukně a "zámeckých šatů" - nádech těchto scén byl - promiňte - jaksi pornografický... Většinu klipu ovšem tvořily sekvence z filmů, v nichž se Patrasová kdy objevila, nejvíce samozřejmě z Arabely. Trapnou sebestřednost celého klipu jen podtrhoval fakt, že se z něho mohlo zdát, že byla Patrasová hlavní hrdinkou seriálu (představitelka Arabely se v záběrech mihla jedinkrát...). Následoval diskotékový klip "Tancuj s námi / rumba rumba rej" na jednu počeštěnou západní popovou píseň, v němž "Dáda" zpívala a tančila uprostřed dětí oblečena v růžové halence, jíž prosvítala černá podprsenka. Bylo to velmi nevkusné a velice (nechtěně) směšné zároveň. Třetí klip "Bim bam" s animacemi a dost nákladnou - byť jen studiovou - výpravou a početným dětským komparsem ("Dádini" kamarádi tvoří Xenii, jak už víme, vždy jen stafáž) jasně ukazoval, jak nesmyslně Česká televize utrácí na self promotion podprůměrné zpěvačky v pořadu, který se o děti ve skutečnosti nijak nezajímá, nekomunikuje s nimi a nic hodnotného jim nepřináší. Ze čtvrtého klipu "Alíbaba" zmiňme jen, že se "Dádě" oděné v obtažených džínách koketně leskl jakýsi řetízek v klíně; obrazové ztvárnění páté nanicovaté písně vynikalo přemírou růžové barvy Dádiných oblečků i dalších propriet... Ve výčtu zhůvěřilostí, zbytečností, manýr a bizarností by se dalo pokračovat, společné však měly všechny klipy jedno: "Dáda", "Dáda", a zase "Dáda", v co nejvíce nejrůznějších kostýmech (nejčastěji několika během jedné písně) - děti dělaly jen křoví. Kolik by ČT mohla udělat pro rozvíjení dovedností a schopností talentovaných dětí (a pro jejich vyhledání a povzbuzení), kdyby příslušné prostředky věnovala jinam než na marnotratnou a nepředstavitelně egoistickou sebeprezentaci "Dády"?! Věc má i další finanční rozměr: Dagmar Patrasová prodává VHS se svými klipy, v nichž se hojně užívá pořadů vyrobených ČT. Producentem těm nosičů je ale soukromá společnost - zdalipak si ČT alespoň řádně účtuje autorská práva za použití svých děl?

Jak řečeno, komunikace Patrasové s dětmi se ve "Vánocích s Dádou" omezovala na řečnické otázky (např.: "... ví to někdo? [ihned, bez pauzy k případným odpovědím ] Neví, tak já vám to řeknu", podobně tomu bylo po dotazu "A co si dáme teď?"). Před závěrečnou písní "Dáda" vyjádřila svůj přístup k dětem tímto příznačným výrokem: "Tak, děti, a teď si všichni společně ..." - divák tu čekal obligatorní "zazpíváme" - dříve i v jejích pořadech zpívaly i děti -, ale ouha: "... společně poslechnete písničku, kterou vám zazpívám, sama jsem ji otextovala" atd. atd. ... Následovala odrhovačka, kdy "Dáda" místo originálního "I'm a big, big girl / in a big big world" pěla cosi o "pink pink světě", na sebe ale nezapomněla: v jejím textu znělo "Písničku takovou /s barvou růžovou /dětem chci daááát"... Při zpívání se Dáda jako vždy tvářila hloupě jako nestárnoucí diblík, tu a tam dětem kolem dala zpod stromečku dárek, což jí moc nešlo, neboť se usilovně snažila zírat do kamery - celé to zkrátka vypadalo, jako kdyby se nějaký pořad na způsob Gumáků pokoušel toporně a příliš primitivními prostředky parodovat velice špatné pořady pro děti a jejich sebezahleděnou "dominu".

Co bylo snad nejhorší - na dětech ve studiu bylo znát, že si s nimi nikdo nedal ani tu "práci", že by je uvolnil, pobavil nebo naučil ty písničky, aby si pak mohly s "Dádou" alespoň pobrukovat; kamera to od nich pak kupodivu asi očekávala, mohla ale většinou ukázat jen napjaté, posmutněle rozpačité tváře. Výjimkou byly dvě tři děti, které občas tu a tam otevřely ústa, jediné z nich se někdy uvolnilo více - to pak zoufalá kamera zabírala velmi často. Vzhledem k tomu, jak pořad vypadal, si zde nemohu odpustit poznámku, že jen v ČT vědí, zda toto fotogenické dítě bylo rovněž z dětského domova nebo šlo o malého studiového profesionála...

Jsem opravdu rozhořčen z toho, že je veřejnoprávní televize schopna vyrábět takové trapnosti a nabízet je dětem. Proč má Patrasová v ČT tak výjimečné postavení, že je něco takového možné? Naprosto odsouzeníhodný je psychický tlak, kterému ČT při pořadech Patrasové vystavuje děti ve svých studiích ( a to i děti z dětského domova!).

Zdánlivě banální "Vánoce s Dádou" měly ještě jeden veliký problém, na který zde chci upozornit. Patrasová, která v "písních pro děti" často zpívá o sobě, např. "ve velkým světě jsem holka velká a zranitelná", je tvrdou profesionálkou šoubyznysu - svá vystoupení v pořadech ČT spojuje s propagací svých hudebních nosičů. Ve "Vánocích s Dádou" jeden detailní pohled kamery pod stromeček ukázal, že se pod ním nachází i nejnovější VHS a cédéčko Patrasové "Mini disco show DÁDA", které pak byly ještě dvakrát jasně k rozeznání i při poslední písni, kdy rozdávala dárky dětem. Domnívám se, že jde o skrytou reklamu (nosiče ani nejsou vyrobeny v produkci ČT). Jak se zdá, brněnská ČT ji pěstuje i po odchodu nechvalně proslulého ředitele Drahoše. Tento svůj článek zašlu vedení ČT i její mediální radě - o jejich reakcích budu Britské listy informovat.

Rozhořčen "Vánocemi s Dádou" jsem se poslední týden roku podle možností díval na další dětské pořady (v Kouzelné školce měla Patrasová nevkusný výstřih a figurky "Kosáčků" nejčastěji říkaly "Děkujeme ti, Dádo!"...) a informoval se o nich a především o Dagmar Patrasové u svých přátel, které mají malé děti a jsou schopni určité mediální reflexe a kritiky: opakovaně mi bylo potvrzeno, že onen vánoční pořad nebyl žádnou výjimkou.

Navíc jsem od zaměstnankyně nejmenovaného dětského domova (tedy opět...) slyšel šokující vyprávění, jak u nich probíhalo filmování s "Dádou"; potvrzovalo to, co je zjevné i z obrazovky: k dětem, s nimiž natáčí, nemá Patrasová žádný vztah (občas si do domovů, dětských nemocnic apod., jak víme i z posledních "Vánoc s Dádou", raději dováží "dětské profesionály"...) a nepokouší se jej ani navazovat, její "kamarádství" a příslušné pitvoření prý v onom domově začalo jako ve studiu přesně se zapnutím kamery - a s posledním záběrem také skončilo...

V relacích Dagmar Patrasové se veřejnoprávní televize zřejmě dopouští skryté reklamy a i jinak se nepřípustně dává do služeb pěstování popularity pochybné "hvězdy": ta dnes v dětských pořadech ČT vystupuje jako sebestředné, poněkud vulgární monstrum vhodné možná do lehce pokleslých pořadů pro dospělé. Ty snad ale ČT při své službě společnosti v popisu práce nemá, nebo ano? Takto se zdá, že si jejich diváky s "Dádinou" pomocí pěstuje od malička...