Podívejme se na to, jak na rozpočet věcně reagovala média. Nechme při tom stranou politické rozměry vlastního hlasování a zaměřme se na více obsah rozpočtu. ČTK cituje některé analytiky, že "je vláda ve snižování schodků veřejných rozpočtů málo odvážná a měla by škrtat více. Potřebu šetřit podle nich chápe jen ministerstvo financí, které však bojuje s větrnými mlýny v podobě nadměrných požadavků většiny ostatních resortů." Hlavní ekonom Patria Online David Marek řekl tiskové agentuře, že "rozpočet podle něj neobsahuje klíčové reformy penzijního systému nebo sociálních dávek". Hlavní ekonom HVB Bank Pavel Sobíšek komentoval rozpočet takto: "Výše deficitu není největším problémem rozpočtu. Tím je jeho neúspornost v oblasti sociálních výdajů, která má za následek, že podíl výdajů určovaných zákony je extrémně vysoký." A dodal: "Bez zásadní změny struktury rozpočtů nevidím jako reálné dosáhnout úspor předpokládaných vládou pro rok 2006," dodal.

Server Hospodářských novin iHned postupoval obdobně. Podle něj se vyslovil Ondřej Schneider z Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy tak, že "důležité reformy se stále odkládají, a tak je vláda při přípravě rozpočtů stále velmi svázána povinnými výdaji a nemá možnost investovat tam, kde by zemi nejvíc přispěly k prosperitě." Kritiku ekonomů na adresu hospodaření českých politiků kvůli vysokým útratám za podpory, důchody a sociální dávky dokládá zajímavým srovnáním rozpočtů Česka, Irska a Finska.

Další internetová média jako Novinky (Právo), iŽurnál (ČRo) ale i Zpravodaj AliaWebu strukturu státního rozpočtu věcně ani nekomentovala. Zdá se, že má pravdu Michal Rusek, když říká, že "Češi doplácejí na svůj nezájem o rozpočet své země", i když tím směřuje jinam, než chci já.

Shrnu-li tedy odbornou argumentaci prezentovanou v souvislosti se schválením rozpočtu, lze konstatovat, že je v médiích vytvářen dojem, že za schodek rozpočtu dlouhodobě může přehnaná sociální politika českého státu - tedy nedůsledná "reforma veřejných financí", což je nové ptydepe pro totéž -, popřípadě přehnané a nesnižující se náklady řady rezortů obecně.

Na tyto argumenty je třeba podívat se blíže.

Kdo si procházel česká média po schválení státního rozpočtu na rok 2005, mohl snadno dospět k vnucovanému závěru, že za jeho deficit mohou v neposlední řadě i vyplácené důchody. A že je s nimi třeba rychle něco udělat v rámci tzv. "reformy veřejných financí". Plánovaný schodek 83,6 miliardy Kč je opravdu hodně peněz - to by nakonec mohlo pohnout veřejným míněním, aby se na příjmy důchodců mohlo sáhnout. Pravda je ovšem jiná. Důchodový systém dnes státní rozpočet dotuje - jen o něco méně, než tomu bylo za vlády Václava Klause.

Pro pořádek je třeba čtenáři připomenout, že se ze mzdy každého zaměstnance strhává sociální a zdravotní pojištění, které jejich podniky po přidání ještě větších podobných položek odesílají Správě sociálního pojištění, respektive zdravotním pojišťovnám. Samo sociální pojištění má tyto tři složky:

• důchodové pojištění (z něj se vyplácí starobní důchody)
• nemocenské pojištění (z něj se platí nemocenská)
• příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (z něj se platí podpora v nezaměstnanosti, rekvalifikace atp.)

Od dob Klausovy vlády se hovoří o tom, že by se měly důchody a příspěvky na ně striktně vydělit z rozpočtu státu. Přesto se k tomu politici dodnes neodhodlali a mlží (pravdivým) tvrzením, že se mění demografická struktura společnosti a že proto hledají mechanismus, jak budoucí důchody zajistit. Ve skutečnosti však hledají způsob, jak zodpovědnost za výši budoucího důchodu přenést na každého zaměstnance.

Bližší pohled na "důchodové saldo" totiž ukazuje, že dnes důchody státní rozpočet vůbec nezatěžují. Politiku státu poznáme nejlépe studiem státního plánu. Vezmeme-li si proto dostupné zákony o státním rozpočtu za posledních 10 let (Klausovo disponování důchodovým pojištěním již berme za promlčené), lze z nich vybrat a dát do grafu údaje o plánovaných výběrech důchodového pojištění a o plánovaných výplatách důchodů. Všimněte si, že červené body (vyplacené důchody) jsou výše než body zelené (vybrané důchodové pojištění) jen ve čtyřech letech po prudkém vzestupu nezaměstnanosti (míra nezaměstnanosti uvedena modrými trojúhelníčky), kdy klesl počet plátců a snížilo se tak vybrané pojistné.

Druhý argument proti důchodům spočívá ve výtce, že tvoří vysokou část výdajů státního rozpočtu a že hlavně narůstají. I tuto smělou hypotézu (nehoráznou lež) si lze ověřit na existujících datech. Druhý graf znázorňuje vývoj podílu plánovaných vyplacených důchodů jako relativního podílu na celkových výdajích státního rozpočtu.

Počáteční nárůst podílu důchodů až téměř k 30% souvisí ještě s politikou Klausovy vlády. Dlouhodobý pokles (minimálně sedm za sebou jdoucích let) vypovídá naopak něco o politice vlády sociálních demokratů - za jejich vládnutí důchody relativně poklesly o dva procentní body.

Lze tedy považovat za prokázané, že důchody jsou důchodovým pojištěním profinancovány, že vůbec nezatěžují státní rozpočet a navíc že jejich podíl vůči ostatním nákladům státu delší dobu klesá.

Pokračování příště