Ještě před prvním kolem prezidentských voleb vůdce oranžové opozice Viktor Juščenko prohlašoval, že žádná reforma nebude. Před druhým kolem změnil názor, neboť to vyžadovala dohoda o jeho podpoře ze strany socialistů vedených Alexandrem Morozem. K povaze dosaženého kompromisu mezi prezidentem Kučmou a Juščenkém patří, že reforma bude platit až od září příštího roku.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PASÁŽE ústavní změny snižují pravomoci prezidenta a zvyšují rozsah pravomocí premiéra, který bude při svém jmenování a při sestavování vlády závislý na parlamentu. Tato skutečnost výrazně rozmělňuje vítězství kandidáta, který uspěje v nedělních prezidentských volbách. Na první pohled by tato změna měla otupit emoce, ale ve skutečnosti jim pouze dává jiný směr. Už teď je zřejmé, že dohoda o ústavní změně byla možná jen díky rozdělení tábora oranžových.

Na počátku tohoto roku měl dnešní oranžový blok Juščenko -- Timošenková -- Moroz v parlamentu čítajícím 450 křesel celkem 141 mandátů. Juščenkova Naše Ukrajina měla 102 křesel, Blok Julie Timošenkové 19 a Socialistická strana Ukrajiny 20 mandátů. Sociální demokraté, kteří jsou vedeni dnešním šéfem prezidentského úřadu, měli 36 křesel. Pracující Ukrajina a podnikatelé se 42 mandáty je kontrolovaná zetěm prezidenta Kučmy. Přímou oporu premiéra Viktora Janukovyče tvořilo 67 mandátů bloku Regiony Ukrajiny. Tyto tři síly ještě v nedávné minulosti představovaly parlamentní zázemí prezidenta Kučmy. Pak je zde ale ještě 59 mandátů patřící komunistům. Zbytek mandátů náleží malý stranickým uskupením a nezařazeným poslancům.

Nalézt v takovémto konglomerátu politických sil a zájmů většinu bude obtížné. Ukazuje se, že přechod k parlamentní formě politického systému nebude na Ukrajině rozhodně bez problémů. Zvláště, jestliže po prezidentských volbách neustane volání po federalizaci Ukrajiny. Je proto možné, že do popředí vystoupí otázka předčasných parlamentních voleb, které by se v normální situaci měly konat až na jaře roku 2006.

DOSAŽENÍ KOMPROMISU je spojováno s oslabováním pozice Juščenkovy pravé a radikální ruky -- Julie Timošenkové. Ta je jednou z nejvýraznějších postav současné ukrajinské politiky. Její sláva se zakládá na úspěšném podnikání, práci v křesle místopředsedkyně vlády a poté několikaměsíčním pobytu ve vězení. Výslech Julie Timošenkové požadují ruské vyšetřovací orgány se zdůvodněním, že potřebují její svědectví v korupční aféře na ruském ministerstvu obrany. I proto by její postavení na vrcholu ukrajinské mocenské pyramidy po volbách mělo být jednou ze záruk protiruské orientace Ukrajiny.

Právě Julie Timošenková vyzývala během oranžové revoluce k násilnému obsazení centrálních úřadů. Sama se nechala v západním tisku slyšet, že se cítí na převzetí povinnosti předsedkyně vlády. Podle skromnějších odhadů by mohla být šéfkou prezidentské kanceláře. Jenže z devatenácti poslanců jejího bloku jich osmnáct hlasovalo proti ústavní reformě. Tento blok se stal jedinou parlamentní frakcí, která se postavila proti změnám. Zdá se, že Timošenková zůstane odsouzena do role opozice i po volbách -- ať již dopadnou jakkoliv.

ZÁKLADEM KYJEVSKÉHO KOMPROMISU je dohoda mezi prezidentem Kučmou a Juščenkem, která je především spojována se stabilizací výsledků privatizace na Ukrajině. Za jejího strůjce je pokládán zmíněný Kučmův zeť Viktor Pinčuk, jeden z největších podnikatelů Ukrajiny. Tak trochu to připomíná úmluvy mezi rodinou bývalého ruského prezidenta Borise Jelcina a skupinou kolem Vladimíra Putina před Jelcinovou abdikací.

Dosaženou dohodou se cítí ukřivděný i Janukovyč, jehož zájmy Kučma hodil přes palubu. Až volby naznačí, zda nešlo o účet bez hostinského. Zatím se zdá, že se Janukovyčovi podařilo upevnit si volební základnu na průmyslovém východě a jihu Ukrajiny.

Velkým politickým tématem se tak stává otázka federalizace Ukrajiny jako cesta k případnému dalšímu politickému kompromisu. Juščenko ve své volební kampani tuto možnost zcela odmítá a volá po unitárním státě. To ale v čisté podobě není možné -- po ostrých konfliktech si svoji autonomii již vydobyla Krymská oblast. Nelze zapomínat, že Krym byl připojen k Ukrajině až z vůle prvního tajemníka komunistické strany Nikity Chruščova v roce 1954.

MÁLO SROZUMITELNÝ kyjevský kompromis vedl k tomu, že se podle většiny komentátorů v neděli očekává hladké vítězství Jusčenka. Ze zahraničí bylo počátkem týdne na volby přihlášeno již více než osm tisíc pozorovatelů připravených oželet katolické a protestantské vánoce. Juščenko se na úspěch chystá mimo jiné tím, že se snaží otupit svá protiruská prohlášení, která nevyhovují ani jeho nejdůležitějším západním spojencům. Z druhé strany je možné, že setkání ruského prezidenta Vladimíra Putina s německým kancléřem Gerhardem Schreöderem v Hamburku bude mít na ukrajinskou volební situaci větší vliv než přímé angažování.

Na Ukrajině zavládlo zklidnění před bouří. Oranžoví aktivisté ale dávají najevo, že nepřijmou jiný volební výsledek než vítězství Juščenka. Také modří tentokrát sepisují seznamy dobrovolníků odhodlaných táhnout na Kyjev, jestliže podle jejich názoru bude Janukovyčovi ukradeno vítězství. Někteří analytici tvrdí, že krize na Ukrajině bude zažehnána až vpředvečer pravoslavných Vánoc. A tak i před novým kolem prezidentských voleb je zřejmé, že není důležité, kdo ve volbách vyhraje, ale jak se poražený vyrovná se svojí prohrou.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom