7. 12. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 12. 2004

Mušketýři

Karolína Kučerová
Tři mušketýři (Divadlo Broadway): námět Oldřich Lichtenberg, Lou Fanánek Hagen a Michal Čech; libreto Lou Fanánek Hagen; scénář Libor Vaculík a Lou Fanánek Hagen; hudba Michal David; režie Libor Vaculík. Premiéra 18.11.2004.

Vybrat si Dumase jako předlohu pro muzikál není úkol z nejlehčích. Když děláte muzikál, musíte přesvědčit diváka, že písně mají smysl -- že vyjadřují emoce, náboj, podtrhují vyjádřenou myšlenku, prostě že je důvod, proč věc zpívat, a ne mluvit (pokud tedy zrovna neinscenujete pásmo hitů propojené "true story" jako u Beatles nebo Olympicu). Poměrně udržitelný je muzikál i tehdy, pokud vypráví nový příběh, a pozornost a nároky diváků jsou rozloženy mezi hudbu, slova a děj. Tři mušketýři nejsou ani jedno z toho.

Výchovný muzikál

Nesčetněkrát zpracovaný příběh postavený na ději, na zápletce a akci, musí, aby diváky oslovil, přinést NĚCO. V Divadle Broadway vsadili na vizuální efekty a na téma "přátelství." Což o to, All for One je atraktivní motto (zvlášť když je zabalené do hollywoodského megahitu), ale nedá se prodat za každou cenu.

Příliš mnoho inspirace

Už synopse, uvedená v programu, člověka poučí, že stejně jako většina jiných zpracování Tří mušketýrů (od psího animovaného po nejnovější hollywoodské) redukuje i nový muzikál dvoudílný Dumasův příběh na polovinu: z první části si bere zápletku o přívěscích, z druhé dvojí smrt z rukou zlé mylady a její konec. Další inspirace jsou už podstatně výraznější -- což by nemuselo být na škodu, kdyby v muzikálu takové výpůjčky měly smysl, nebo kdyby si z nich autoři dělali legraci... To ale není náš případ, a proto se nabízí spíš slovo vykrádání.

Je skoro všudypřítomné. Jedna z úvodních písní, óda na zlo a vlastní černou duši v podání mylady a Rocheforta, připomíná ďábelský song stejných postav ze Tří mušketýrů v nedalekém Divadle v Celetné -- nemá ovšem jeho nadhled a přesah (a ani originalitu), což ji připravuje nejen o umělecký dojem, ale i o věrohodnost. Nápad, aby se Aramis v souboji s gardistou chránil modlitební knížkou, už použili v divadle ABC v D'Artagnanovi, trojice tanečnic předvádějících krev v mučící scéně je zase na první pohled vypůjčená z Draculy a nesnesitelně patetická scéna popravy mylady se až nepříjemně podobá scéně "Psát od prvních řádků" z Jesus Christ Supestar...

Svébytnou kapitolou jsou výpůjčky hudební. Nejsem v tomto směru odborník, ale to, že v jedné ze závěrečných scén zní zcela zřetelně variace na Sedm statečných, pláclo přes uši i mě. Stejný případ nastal u písně, jejíž refrénové láska jako by z oka vypadlo stejnému slovu ve známém slovenském hitu.

Originalita proměnlivé úrovně

Nebyla bych ale spravedlivá, kdybych jen kritizovala. Příběh autoři na několika místech příjemně okořenili, zejména tam, kde v textu přišly ke slovu rozvernější melodie. Povaleč Planchet patří k nejpříjemnějším postavám představení (škoda, že nedostal větší prostor), a jeho song "Povaleč ten není vlastně v jádru zlej" je přímo roztomilý. Podobně prvky, které měly být otevřeně vtipné (když Athos přijde za přáteli v převleku za ženu, když Planchet likviduje gardisty házenými šipkami), obvykle vycházejí.

Horší je to s lyrickými momenty. Hudebně i textově nenápadité "zamilované" nebo "stýskavé" písně v představení vyznívají spíš jako hluchá místa. Nejtrapnější je v tomto smyslu královnina píseň "Svůj šátek mám", jejíž prostoduchost zcela odpovídá názvu. Obecně se dá říci, že v představení je příliš mnoho písniček v roli "posouvačů děje," čímž trpí především první polovina (je v ní jen minimum mluveného slova). Působí hloupě, když postavy vysvětlují, jaké jsou a co dělají a proč, a pokud popisují své city, vyjadřují je na způsob nejprostšího popu. (Texty připsané na Adamsův hit "Je s tebou přátelství natřikrát, a bůh dá, že štěstí máme mít" nebo k závěrečné melodii "Mušketýr má svůj cíl -- mušketýr ví jak žít, mušketýr má chuť pít" není třeba komentovat...)

Záleží na vás, zda vás osloví posuny v chápání některých postav - Richelieu je vyložen jako zvědavec ("Touha znát"), Rochefort jako závistivý smolař ("Přede mnou štěstí couvá"), svobodný Buckingham se nechá zmítat pochybnostmi o přípustnosti nevěry, zatímco vdané paní Bonacieux a královna Anna jsou podány jako čisté bytosti... Bohužel, tyhle zajímavé aktualizace se koncentrují až v závěru představení.

Poněkud nevyužity zůstávají možnosti projekcí. V představení se promítá na kdeco, od větraného prostěradla po krinolínu, filmy ale působí jako součást spektáklu ("hele co umíme"), spíše, než aby děj nějak obohacovaly. Jejich ilustrační funkce je jednoduchá a prvoplánová (k textu "doba je zlá" se promítá poprava), a naprosto tragické je, že se kamera dokonale vyhýbá obličejům. V době, kdy mají role dvě až čtyři alternace, je to pochopitelné, ale na mnoha místech tato umanutá tendence z projekcí trapně ční.

Největším omylem scénáře je zarámování příběhu do rozhovoru malého chlapce s Alexandrem Dumasem v podání Karla Gotta. I proto je z celého večera vůbec nejtěžší přežít úvod: Začíná se pobíhajícími knihami, které se prolnou do projekce chlapce, který vbíhá do plátna a skáče a pobíhá po písmenech TŘI MUŠKETÝŘI ("naanimujeme to stejně jako Dreamworks!"), a poté spisovatel dítěti vysvětluje, že ve spoustě písmenek v téhle knize je příběh o přátelství. Asi kdybychom to z inscenace nepochopili. Když po třetině představení Dumas "vtipkuje" nad neznalostí francouzštiny v dnešní společnosti nebo když podává výklad o slovech na p, připadáte si jako na výuce oligofreniků.

Kolísavé provedení

Některé aspekty představení už jsem zmínila, z těch obecnějších si slovo zaslouží ještě výprava, která je pojata opravdu velkoryse. Scéna (Marek Hollý), kostýmy (Roman Šolc) atd. působí monumentálně a pokoukání může být příjemné. Až na výjimky (například efektní zpod jeviště vyjíždějící plošiny) ale bohužel prvky výpravy nevybočují z trendu samoúčelnosti, která je charakteristická pro celou inscenaci.

Při konkrétním pohledu na představení je třeba zmínit hlavní mínus: hudba hraje ze záznamu, stejně jako zpěv company, a lehce podezřívám i sólisty při některých šermířských scénách. Dojem z představení také kazí tanečníci: jejich strojové pohyby nemusí oslovit každého (choreografie Libor Vaculík), jejich chyby ale otráví všechny. Viděla jsem na módní přehlídce tančit prepubertální děti, a byly o dost lepší...

Z balkónu si netroufám hodnotit herecké výkony, hlavně když je většina představitelů svázána svou rolí (unylá Constance, omezený Ludvík XIII.) -- výjimkou je snad jen pan Bonacieux (Vladimír Brabec) a jistě Planchet (Jakub Wehrenberg). Pěvecky představení dominovali Athos (Josef Vojtek) a královna (Petra Janů), zřetelně o ligu jinde než zbytek protagonistů (z nich nejlepší byl asi Buckingham Tomáš Bartůněk). Představitelka mylady (Markéta Zehrerová) zase své partnery převálcovala v kvalitě tanečního projevu.

Smířlivý verdikt

Pokud přežijete začátek představení, pokud se smíříte s tím, že vás autoři muzikálu vychovávají jako mírně retardované děcko, pokud necháte doma svoje nároky na kvalitu hudby a textů -- tedy pokud se soustředíte jen na pěvecké výkony a na výpravnost, můžete si Tři mušketýry snad i docela užít. Jen nevím, jestli to stojí za ty peníze...

Z časopisu Dobrá adresa.

                 
Obsah vydání       7. 12. 2004
7. 12. 2004 Zachraňte nás před politiky, kteří vzývají Pánaboha
7. 12. 2004 Ti, kdo nenávidí svobodu
7. 12. 2004 Pouze Čína může zastavit pád amerického dolaru Miloš  Kaláb
7. 12. 2004 Velký bratr nás monitoruje Petr  Říha
7. 12. 2004 Michael  Marčák
7. 12. 2004 Policejní stát ve městě Fallúdža?
7. 12. 2004 Fallúdža Mojmír  Babáček
7. 12. 2004 Proč by měli komunisté podporovat ODS Bohumil  Kartous
7. 12. 2004 Mušketýři Karolína  Kučerová
7. 12. 2004 Ředitelé zeměkoule zasedali Oldřich  Průša
6. 12. 2004 Američané v Iráku eliminují ty, kdo se snaží počítat mrtvé
6. 12. 2004 Myšlenková policie jako nástroj pro zlepšení mezilidských vztahů Tomáš  Stýblo
7. 12. 2004 Logické chyby při kritice GMO Jan  Samohýl
6. 12. 2004 Hrozí na Ukrajině etnický konflikt?
6. 12. 2004 Všichni jsme nyní puberťáci
6. 12. 2004 Na genologické vycházce František  Hrdlička
6. 12. 2004 Chvála kýče Štefan  Švec
6. 12. 2004 Orientovat školství na elitu, nebo na širokou veřejnost? Miroslav Václav Steiner
6. 12. 2004 Supermarket sovětských hrdinů v časopise Téma
6. 12. 2004 Začíná akademická volební kampaň Zdeněk  Slanina
4. 12. 2004 Prezident ztratil soudnost Bohumil  Kartous
6. 12. 2004 Hospodaření OSBL za listopad 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
7. 12. 2004 Velký bratr nás monitoruje Petr  Říha
7. 12. 2004 Mušketýři Karolína  Kučerová
7. 12. 2004 Ti, kdo nenávidí svobodu   
7. 12. 2004 Policejní stát ve městě Fallúdža?   
7. 12. 2004 Zachraňte nás před politiky, kteří vzývají Pánaboha   
7. 12. 2004 Pouze Čína může zastavit pád amerického dolaru Miloš  Kaláb
6. 12. 2004 Chvála kýče Štefan  Švec
6. 12. 2004 Na genologické vycházce František  Hrdlička
6. 12. 2004 Američané v Iráku eliminují ty, kdo se snaží počítat mrtvé   
6. 12. 2004 Všichni jsme nyní puberťáci   
6. 12. 2004 Myšlenková policie jako nástroj pro zlepšení mezilidských vztahů Tomáš  Stýblo
3. 12. 2004 Pentagon proměňuje poznatky o evoluci v počítačový program, jehož cílem je předpovídat teroristické hrozby   
2. 12. 2004 "Komisař Aaronovich"   
2. 12. 2004 Ideologie Bohumil  Kartous
2. 12. 2004 Čína: "Zázračný lékař" chirurgicky léčí dosud neléčitelná zranění mozku a páteře