Okupace Iráku byla Bushovou administrativou označena za jedinou možnost, jak aktuálně omezit největší hrozbu pro celé demokratické společenství. Když se obávané zbraně v Iráku nenašly, jsou kritické hlasy umlčovány poukazem na to, že přece byl odstraněn ohavný diktátor, který mj. neváhal použít proti obyvatelům vlastní země chemické zbraně. Tento argument se zdá nezpochybnitelný. Ve světle dalšího vývoje událostí však ztrácí na váze. Skutečnou hrozbou totiž nejsou pro demokratický svět zbraně, ale náboženská ideologie jejich případných uživatelů. Zdá se být neuvěřitelné, že Američané usilovně hledají teroristy všude jinde, jen ne v jejich vlastním hnízdě.

Konvence kontra pohrdání

,p> Červený kříž odsoudil minulý týden v paušálním prohlášení "jednání naprosto odporující zásadám lidskosti" a měl přitom zřejmě na mysli skutky, jichž se dopouštějí zástupci všech bojujících stran. Podobně vyzývají k respektování Ženevských konvencí i jiné instituce demokratického světa. Chtějí tím říci, že svět by se měl řídit pravidly, jež všem zaručují za všemi stranami respektovaných podmínek právo na lidské zacházení. Problém není jen v tom, že se najdou výjimky v podobě nelidských režimů. Daleko větší nebezpečí pro světovou demokracii představují ideologie, jež člověkem a zásadami lidství otevřeně pohrdají. A největším nebezpečím dnes je wahhabismus, jejž jeho stoupenci označují za "pravý islám".

Zakladatelem učení byl v osmnáctém století Muhammad ibn 'Abd al-Wahhab, který žil v letech 1699 až 1792 a brzy se rozšířilo po celé Arábii. K jeho myšlenkám se začali hlásit Arabové z celého poloostrova a také náčelník jednoho z význačných kmenů, Muhammad ibn Saud. Potomci al-Wahhaba se dostali do čela náboženských institucí, ibn Saudovi potomci získali světskou moc, kterou dodnes neztratili. Oba kmeny spolupracují. Je přitom paradoxní, že Saudové se udržují u moci jen s pomocí vojenské přítomnosti nevěřících, v minulosti Angličanů, dnes Američanů.

Kdo jsou?

Za wahhabismus je označována rigidní forma islámu, která odmítá všechny změny zanesené do interpretace Koránu po roce 950 našeho letopočtu. Označení "wahabisté" stoupenci této formy striktně odmítají a říkají, že jde o výmysl nevěřících. Pokládají se za jediné pravé vyznavače islámu. Všechny ostatní souvěrce, vyznavače jiných náboženství a nevěřící zatracují, a deklarují, že je lze bez slitování ničit a zabíjet.

Toto tvrdé dogma, které je údajně přesnou interpretací koránu, je v Saudské Arábii státním náboženstvím už dvě stě let. K jeho rozšíření přispělo nebývalé bohatství rodiny Saudů, která začala v sedmdesátých letech minulého století zakládat tzv. madrasy, školy wahhabismu, ve všech arabských i nemuslimských zemích. Dnes je najdeme v Pákistánu, Afghánistánu, Iránu, ale i v Německu, Anglii, USA, Rusku a dalších zemích. Základním vyučovacím předmětem je korán, s jehož učením je však spojena i praktická interpretace nenávisti k nevěřícím, například vojenské výcvikové tábory.

Patnáct z osmnácti sebevražedných atentátníků, kteří se osobně podíleli na atentátech z 11. září 2001 bylo občany Saudské Arábie. Je jím konečně i nejhledanější terorista světa, rovněž wahhabista, Usáma bin Ládin.

Tolerance hnízda intolerance

Svět wahhabistů zná jen dvě barvy: černou a bílou. Na jedné straně jsou ti, kdo striktně dodržují Korán a pevně stanovená pravidla (muž si nesmí stříhat vous, vyvolení nesmí jíst jídlo z "ďáblova zvířete", tj. vepře, zhotovovat podobizny člověka, poslouchat hudbu, pohané musí být nenáviděni a zabíjeni, atd.). Jak uvádí Stanislav Reiniš z univerzity v kanadském Waterloo, učebnice pro devátou třídu, již vydalo saudské ministerstvo školství, poučuje čtrnáctileté žáky takto: "Poslední soud nepřijde, dokud muslimové budou bojovat se židy, a muslimové budou zabíjet židy, dokud se žid neschová za strom nebo za kámen. Potom kámen i strom řeknou: Muslime, služebníku boží, za mnou je žid. Přijď a zabij jej."

Nenávist je prostě součástí státního náboženství. Jiná náboženství než pravý islám (čti: wahhabismus) jsou v Saudské Arábii sice do jisté míry tolerována, ale nemají zdaleka tak velký prostor. Křesťanství je zakázáno a křesťan zde tak nemůže mít ani křesťanský pohřeb.

Jak je možné, že Spojené státy v osobě svého metodistického prezidenta nechávají Saudskou Arábii stranou a soustřeďují svou pozornost na méně významná centra náboženské intolerance? A jak je možné, že Saudové prodávají strategickou surovinu nevěřícím? Odpověď je jednoduchá: Saudská Arábie je největším producentem ropy na světě. Těží se zde celá desetina světových zásob. Američané si život bez ropy nedovedou představit. A naopak Saudové by byli bez jejího vývozu chudým kmenem v poušti.

Terorismus musí být ovšem viditelně bit. Ale tak, aby to bijce bolelo co nejméně. I když i tato politika je - jak se ukazuje -- dost krátkozraká.

Přízrak krevní msty

Za vlády Saddáma Husajna měl wahhabismus v Iráku prostor omezený potřebou jeho mocenského použití. Společnost neovládalo do té míry náboženství, ale baasistická strana spojená s diktátorovou mocí a poskytovanými výhodami. Prostor, který vznikl odstraněním zrůdné diktatury, jež má na svědomí desetitisíce lidí, se snaží využít stejně ideologie nenávistné interpretace středověkého islámu. Vedle bývalých příslušníků strany BAAS spojené s diktaturou, kteří se snaží o restauraci starých poměrů, bojují především wahhabisté, kteří válku chápou jako střetnutí se Satanem. Nejsou to ale zdaleka jen oni.

Američané nemohli nevědět do čeho jdou. CIA má jistě o kmenových zvycích podrobné informace. Odtud plynula určitá opatrnost, s níž se američtí vojáci vyhýbali střetům v mešitách a snažili se respektovat místní zvyklosti. Každá informace, která (paradoxně jako výsledek demokratického působení sdělovacích prostředků protivníka) doložila jejich protiprávní jednání (mučení ve věznici Abú Ghrajb, televizní záběr zastřelení raněného bojovníka v mešitě) budí bouři odporu v arabských zemích a militantní islamisty posiluje. Fatálně je posiluje i každá nevinná oběť bojů.

Gerilová válka ve městech je nelítostná. Američané chtějí omezit počet svých obětí co nejvíce. Používají moderní zbraně se zničujícími účinky, vojenské jednotky v ulicích si v případě setkání s nepřítelem objednávají letecké bombardování, jehož výsledkem je ničení domů, v nichž se bojovníci skrývají. Důsledkem je zkáza a smrt civilních osob. To vyvolává nejen nenávist k útočníkům, ale povinnost uplatnit krevní mstu, která je jedním ze základních kmenových přikázání.

Strategií wahhabistů proto je boje prodlužovat, rozšiřovat, přenášet jinam. Civilní oběti bojů jsou v pojetí zvykového práva mučedníky, jež je třeba pomstít. S každou obětí tak vstávají noví a noví bojovníci. Spirála nemá konce.

Ropným rukojmím

V úporné snaze zničit zlo personifikované Saddámem Husajnem a napravit otcovu chybu vedlo Bushe juniora k tomu, že vojensky obsadil Irák a snaží se o nastolení demokratických poměrů. Činí tak však ve společnosti, která je do značné míry ovlivňována islámem, jehož militantní stoupenci si v ní vynucují zvrhlým terorem poslušnou podporu. Devadesát procent irácké společnosti teror a násilí odmítá. Lidé tak však mohou činit jen do chvíle, kdy se smrt nedotkne jejich rodiny. Stane-li se tak, mají kmenové zvyklosti, v tomto případě krevní msta, větší moc než světské zákony. A na to militantní islamisté spoléhají při uplatňování své strategie zavléci válku do oblastí s vysokou koncentrací obyvatelstva.

Američané deklarují zájem vytvořit v oblasti vzorovou demokracii, která by byla ostatním arabským zemím příkladem. Chvályhodné. Jenže záměr zároveň ohrožuje saudský vliv v oblasti, hrozí zvýšením produkce ropy, snížením cen a saudského vlivu. Něco takového saudští přátelé nepochybně odmítají připustit.

Proti náboženské ideologii wahhabismu, úzce spojené s dynastií ovládající největší část světových zásob ropy, se ale největší světová mocnost zasáhnout neodváží, nepochybně i proto, že Saudové vlastní celých 7% americké ekonomiky. USA krátkozrace přispívají do saudské pokladny, bez níž by se školení v nenávisti vůči lidským bytostem nemohlo obejít. Saudové nespáchali konkrétní zločiny, které by byly souměřitelné s tím, čeho se dopustil Husajn. Oni pouze tiše investují do "lidských zdrojů".

Ropa má přednost. Ženevské konvence a lidskost obecně mohou jít k šípku.