27. 10. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 10. 2004

O hrůze dnes před pětadvaceti lety:

Cesta do noci

Je mi úzko nad křehkostí života, nad pomíjivostí dnů, nad prachem, ze kterého jsme vykročili a do kterého se bez odvolání vracíme. Život je riziko, a když jde do tuhého, míváme jen sami sebe ku pomoci a nebývá to často pomoc spolehlivá. Nevím jestli samota je poznání nebo jen chvilkové oslepnutí. Je však úleva vrátit se mezi lidi a zjistit, že jsou, že jsou mi blízcí, že život je nepříliš dlouhé, ale přece jen báječné setkání s něčím tak závratně krásným, jako jsou lidské bytosti. Blaze těm, kterým se daří vracet do dne, blaze těm, kteří se umějí vracet do života. A úzko je člověku nad těmi, kteří se už z noci osamění nevrátili.

(Z knihy Požár v bazaru, Amsterdam, Sebetlač, 1989.)

Je to pár dní. Před polednem přišla návštěva z Čech. Chlapec, který dva roky šetřil, aby mohl za dvacet úředně povolených dnů objet celou Evropu. Spal po parcích a nádražích, jedl konzervy, nejchudší mezi chudými se chtěl obohatit o poznání několika evropských měst a podívat se, on nesvobodný, jak bezstarostně vypadají lidé svobodní.

"Jak se ti líbilo v Americe?" ptal se hladově a hladový, nevyspalý a ztrápený, na konci své cesty i svých sil. Já začal zmateně cosi vyprávět a neměl jsem svědomí mu říci, že právě v těch dnech se na mne deset měsíců v novém světě nějak sesypalo, že se dusím otázkami, odkud jsem, kde jsem a kam jdu. Třicet prožitých let se mi vynořovalo jako nenapravitelné příkoří a zdálo se mi, že rozeznávám českou historii jako zatuchlý nacionální bazar, který to všechno způsobil. Noc dolehla na duši a dávala ovoce tak typické pro ghetto: touhu ublížit všemu nejbližšímu, stejně postiženému.

"Víš, že je Lilian mrtvá? Pustila si začátkem července plyn. Byl jsem na jejím pohřbu," povídal chlapec. Musel jsem si ještě jednou jeho slova zopakovat, abych pochopil jejich skutečný obsah. Bože!

"Chtějí mě vyhodit ze školy kvůli tvému představení," říkala mi Lilian Landová koncem roku 1977 v Malostranské kavárně.

"Jak to? Je to rok stará záležitost a organizoval to váš školní výbor mládeže, ne ty," odpověděl jsem překvapeně.

"Oni myslej, že seš zavřenej. Taky jsem byla na výslechu."

"Ptali se na mě?"

"Ne. Nevědí, že se známe. Ptali se na Tomina a na jeho přednášky o řecké filosofii."

"Jak vědí, že tam chodíš?"

"Čekali jednou před Tominovým bytem a všechny legitimovali."

"Tak to tě chtěj vyhodit kvůli těm přednáškám."

"Ale na výboru SSM i na škole říkali, že je to kvůli tobě."

"To je jen záminka. Jelikož jsi řekla na policii, že na Tomina budeš chodit dál, že je to tvoje právo a že jim do toho nic není, tak se naštvali a snaží se tě potrestat. Oznámili centrální svazácké organizaci, že seš politicky nespolehlivá, oni dali úkol místní organizaci a těm se zdálo nejsnadnější tě přidat k mému předpokládanému odsouzení."

"Ti, co mě vyslýchali, mi nechali telefonní číslo, že jim mám zavolat, až si všechno rozmyslím."

"No vidíš. Budou po tobě chtít, abys přestala k Tominovi chodit, abys podepsala protokol, že kazí mládež a že pobuřuje, a za to ti na oplátku pomohou s tvými problémy ve škole."

"To v žádném případě! To ať mě radši vyhoděj."

"Já ti příliš pomoct nemůžu, sám jsem teď trestně stíhanej. Nanejvýš o tom můžu napsat fejeton. To je jediná spolehlivá komunikace s policií a může to mít výsledek, že se to oni pokusí celé smazat."

"Jé, Jardo, napiš o tom fejeton!" nadšeně vyjekla a zatleskala. Byl večer, zaplatili jsme a já to vzal domů přes Karlův most. Za pár dní vznikl fejeton Poprava květinky. Ve škole nastal poprask, protože ho kdosi nalepil na dveře ředitelny a po dlouhém tahání byla Lilian nakonec jen přeložena na jinou školu, kde úspěšně maturovala. Ale skamarádila se s chartisty a policie ji začala pravidelně zvát na výslechy, vyhrožovat jí, strašit, plést, nabízet spolupráci. Vídával jsem ji málo a při jedné příležitosti jsem zaslechl její zvučný hlas, jak říká, že je potřeba jít na všechno radikálně, že s takovouhle se nikdy nic nezmění. Rozumnější hlasy jí odpovídaly, že v této chvíli se nedá dělat nic jiného, že možná snad někdy později. Nelíbilo se jí to. Všechno hluboce prožívala, opisovala papíry a dávala je dál, byla hlučná a upovídaná a měli jsme o ni strach.

Když přijely v srpnu do Prahy ruské tanky, bylo Lilian devět let. Dospívání tedy už prožila v prostředí, kterým zní idea holé moci, v prostředí, kde náplní života má být pouze hledání vlastního prospěchu ve spolupráci s mocí. Ale s takovou mocí, která nedokáže a už ani nemá zájem prokázat své oprávnění k vládě. Lilian dospívala bez rodičů a ponechána sama sobě hledala smysl žití. Jak normální, jak běžné v tom věku. Hledala u zakazovaných zpěváků, hledala u zakázaných spisovatelů, hledala mezi chartisty, hledala v řecké filosofii. Nechtěla uvěřit, že smyslem jejího života má být kalkulace, chtěla najít skutečné naplnění. Nebylo pro ni možné žít život a neprožívat jeho smysl. Žila o život a zaplatila za to životem.

Nenacházím dost vážné a přesvědčivé slovo k vyjádření hrůzy, která jde z její sebevraždy. Jan Palach vypálil v duši mé generace hranici, přes kterou přestupovat znamená spolupracovat vědomě na zkáze. Ale muže mé generace jsem už potkával jako vyšetřovatele Státní bezpečnosti. Lilian Landová spáchala sebevraždu po sérii tvrdých policejních výslechů. Sečetla svých dvacet let a vyšel jí jen jeden součet - smrt. Smrt života, který se teprve měl životem stát, života, který dozrál ke schopnosti svobodně rozhodovat a volil nebýt. A toto je vražda. Vražda a oběť nové generace. Generace srpna už zde je a hlásí se svými prvními padlými. Nová generace, která vchází do noci. A je mi nevýslovně úzko při tomto pomyšlení. Podaří se jim někdy vyjít do dne? Nevím, snad. Ale jeden člověk tam bude chybět, ten, kterému světla bylo nejvíc třeba - Lilian Landová.

4. října 1979

                 
Obsah vydání       27. 10. 2004
28. 10. 2004 Podivný svět fantazie, lhaní, násilí a strachu, v němž dnes žijeme
27. 10. 2004 Jak najít bez rizika v Británii zaměstnání Jan  Čulík
28. 10. 2004 Jásir Arafat vážně nemocen
27. 10. 2004 Al Jazeera odvysílala další video s unesenou Margaret Hassanovou
27. 10. 2004 Evropský parlament donutil předsedu EK k ústupu
27. 10. 2004 Za nich bude líp? Ondřej  Hausenblas
27. 10. 2004 S jakou vizí půjdeme do blížících se voleb? Miloš  Dokulil
28. 10. 2004 Michael  Marčák
27. 10. 2004 Generálové a frajtři Václav  Dušek
27. 10. 2004 Kolik bude hlavních nádraží v Brně? Antonín  Žiška
27. 10. 2004 Švehla a Gross: Teprve politika je ta pravá krása Jan  Bohata
27. 10. 2004 Připravují se Republikáni bránit černochům na Floridě v hlasování?
27. 10. 2004 Nejvyší státní zástupkyně dělá zároveň dvě protikladné věci
27. 10. 2004 Michael  Marčák
27. 10. 2004 Ariel Šaron zvítězil při historickém hlasování v Izraeli
27. 10. 2004 Zemřel John Peel, britská rozhlasová legenda pop music Jan  Čulík
27. 10. 2004 Chcete studovat na Tchajwanu? Petr  Fiala
26. 10. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 13. - 15. října 2004
27. 10. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 16. - 18. října 2004
27. 10. 2004 Je myslivectví citlivý způsob hospodaření?
27. 10. 2004 Ještě jednou: jsou tedy myslivci zabijáci? Luděk  Králíček
27. 10. 2004 Češi přispějí finančně na sbírku na pomník bitvy o Británii
27. 10. 2004 Poprava květinky Jaroslav  Hutka
27. 10. 2004 Cesta do noci Jaroslav  Hutka
27. 10. 2004 O Hutkově knize Požár v bazaru Jan  Čulík
27. 10. 2004 Komunisté proti "fašismu"
27. 10. 2004 "Národní strana" zve na "pietní akt"
26. 10. 2004 Bílý dům na prodej
26. 10. 2004 Spojené státy nabídly vrátit Brity v Guantánamu domů; Británie to však odmítla
25. 10. 2004 Poslanci jako prostitutky u E 55 Václav  Žák
25. 10. 2004 S kýmpak se to pan prezident kamarádí? Jan  Čulík
25. 10. 2004 Prezidenti v ČR a totalitní myšlení Bohumil  Kartous
23. 10. 2004 Telefonujte zdarma přes internet a zlikvidujte Český Telecom
27. 10. 2004 Provolání Národního výboru ke vzniku Československa
27. 10. 2004 Manifest císaře Karla I. ze 16. října 1918
27. 10. 2004 Zahajovací řeč prvního dne Národního shromáždění československého
27. 10. 2004 Události října 1918
27. 10. 2004 Washingtonská deklarace z 18. října 1918
27. 10. 2004 První zákon Československé republiky
27. 10. 2004 Projev T. G. Masaryka k 28. říjnu 1919
27. 10. 2004 Martinská deklarácia
27. 10. 2004 Československá Amerika ve zbrani
27. 10. 2004 Švabinský: umělec musí býti neúnavným dělníkem
27. 10. 2004 Nasrat! Jo, nasrat! Zdeněk  Bárta
27. 10. 2004 Mládež na křižovatce
23. 10. 2004 Kdo je dokumentarista Adam Curtis?
21. 10. 2004 Jak neokonzervativci a islamisté vytvořili nový "svět globálního terorismu"
10. 10. 2004 Hospodaření OSBL za září 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
27. 10. 2004 Cesta do noci Jaroslav  Hutka
27. 10. 2004 Poprava květinky Jaroslav  Hutka
27. 10. 2004 O Hutkově knize Požár v bazaru Jan  Čulík
15. 10. 2004 Bourání mýtů Irena  Zítková
12. 10. 2004 Nebezpečný věk Václav  Dušek
11. 10. 2004 Pijavice a básníci Václav  Dušek
29. 9. 2004 Drzý interview s Ivanem Vyskočilem po čtyřiceti letech Martin  Vaněk
27. 9. 2004 Stanislav Komárek se asi tvůrčím prozaikem nestane Jan  Čulík
26. 9. 2004 Brudlý krampoblouch - soutěž literárních sborníků českých škol   
21. 9. 2004 Čistý plamen lásky v Ostravě   
20. 9. 2004 Divoké víno ještě po čtyřiceti letech Ludvík  Hess
17. 9. 2004 Lékař, biolog a filozof holismu -- s otazníkem nad jeho pozůstalostí Irena  Zítková
15. 9. 2004 Literatura se stala terčem mediální manipulace Petr  Bílek
14. 9. 2004 Přírůstky do památníku Zdena  Bratršovská, František Hrdlička