Zajímavý je fakt, že ačkoli je ve většině článků nějaká zmínka o tom, jak pozitivně působí myslivost na zvěř, přírodu a krajinu, největší část článků je věnována jedinému tématu - lovu. Pročetl jsem poslední 3 dostupná vydání (3, 4, 5/2004) a poměr témat byl následující:

• 15 - lov
• 10 -- zvěř
• 10 -- administrativa, právo
• 5 - zbraně
• 5 -- spolky, lidé
• 1 -- les
• 18 -- ostatní (první pomoc, nemoci, stavby zařízení atd.)

I bez ohledu na tematickou dominanci lovu v tomto časopise se člověk po přečtení téměř jakéhokoli textu neubrání dojmu, že právě lov je jediným a hlavním cílem výkonu myslivosti. Pokud se někde mluví o zvěři, pak často pouze jako o nositeli trofeje, kterou se posléze může šťastný lovec pyšnit. Když je zmiňována péče o zvěř, často se jedním dechem dodává, že tato péče zajišťuje kvalitní trofej. Pro příklad uvedu odkaz na několik článků, ale lze jich samozřejmě najít mnohem více:

• Špičkový jelen z Maďarska -- Loňská jelení říje bude pro dr. Volkera Briela, který lovil v Maďarsku poprvé, patřit bezpochyby mezi nezapomenutelné. Podařilo se mu ulovit jelena s nejvyšší bodovou hodnotou, jaká kdy byla v honitbě lesní společnosti MECSEK FORST AG doposud dosažena.
• Sibiřský obr - Nejde mi jen tak o nějakého medvěda. Chci lovit medvěda velkého a chci lovit medvěda v Rusku. Tam je lov medvěda tradiční a já mám svoje představy. A chci lovit už na jaře a nehodlám poslouchat, ze je už pozdě a všechno je rezervované.
• Myslivecké chovatelské přehlídky 2004 - Pro všechny myslivce je nadále naprosto neslučitelné s mysliveckou etikou nepřispívat svojí aktivní účastí v podobě předložení řádně ošetřené trofeje, či osobní pomocí při realizaci výroční chovatelské přehlídky mysliveckého hospodaření.
• Exotika vzdálené Bolívie -- Z hlediska trofejí je snad zajímavý Jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus), Tapír jihoamerický (Tapirus terrestris), Medvěd brýlatý (Tremarctos ornatus), Jaguár (Panthera onca). Zatím ale v podstatě neexistuje poplatkový lov zahraničními lovci, vzhledem k mezinárodním zákonům a úmluvám je poměrně obtížné vyvézt z Bolívie kůže a trofeje.
• Na liškách -- Vůně střelného prachu! Nemohu se v té bílé záplavě zase ubránit vzpomínkám. Je podzimní hon a jeho atmosféra přitahuje kluky jako magnet. Sledujeme myslivce střílející bažanty a zajíce. Vzrušené výkřiky po dobré ráně, křik bažantích kohoutů, nářek postřelených zajíců a vydávání psů. To vše mi vrostlo pod kůži a prožívám to jako dnes.

Z popisu emocí, jak je podává průvodce lovce Sibiřského obra (a které jsou příznačné pro mnoho jiných), je patrné, že dotyčný vnímá realitu na úrovni pubertálního kluka zblblého četbou edice Knihy Dobrodružství a Odvahy. Dospělý člověk musí být opravdu pořádně tupý, aby si jednoho dne v kanceláři v centru Prahy řekl "chci zastřelit medvěda". Vyrazit pak se vší svojí zabijáckou technikou, která mu garantuje absolutní fyzickou převahu nad zvířetem, do nitra Tajgy, tam pro vlastní potěšení zabít zvíře ozbrojené jen svým tělem a cítit se pak jako velký lovec, to už je snad znakem demence.

Je až úsměvné, jak vypravěč líčí medvěda jako obludu, jako jakousi ničitelskou zrůdu s mordou plnou vražedných zubů. Sebe pak podává jako pokorného lovce, který chápe řád přírody a uvědomuje si, že před její velikostí a mocí nemusí uspět. Přitom opak je pravdou: medvěd si na Sibiři žere svoje mršiny a vůbec žije svůj medvědí život, zatím co za ním přijíždí ničitelská zrůda s puškou, aby ho pro zábavu zabila.

Lovy na našem území jsou jistě o poznání méně podobné těm medvědobijeckým, okolnosti však zůstávají, jak to popisuje např. autor článku Na liškách.

Už samotný slovník lovců naznačuje, že něco není v pořádku. Většina loveckých termínů na první pohled nenapovídá, že je řeč o usmrcování. Smrti se říká zhasnutí, krev je barva a krvácení je barvení, ostatky jsou trofej, deka je stažená kůže atd. Proč je realita zmírňovaná jazykem ?

Tato zvrácenost evidentně sahá až do parlamentu, jak je patrné ze zákona o myslivost (č. 449/2001 Sb.). Smutně nejkrásnější ukázkou je snad newspeak paragrafu 2, kde jsou vyjmenovány druhy zvěře, které lze při lovu zabíjet, jako "druhy zvěře, kterou lze obhospodařovat lovem". Jediné vysvětlení pro nesmyslné použití slova obhospodařovat v tomto významu může být snad jen inspirace obhospodařováním veřejných financí, neřeší to však samotné zabíjení.

Myslivci nutnost každoročního odstřelu zvěře zdůvodňují regulací početních stavů, aby byla zachována rovnováha především v soužití zvěře a okolní přírody. Otázkou však je, proč tolik myslivců cítí nenávist k šelmám, které loví stejnou zvěř jako oni (především vlk a rys), když tyto šelmy jsou schopny sehrát velmi účinnou roli v regulaci rovnováhy mezi zvěří a jejím okolím ? Že by hrozilo, že šelmy sloví kapitální kusy, na které si myslivci trpělivě pucují flinty ? Stejně tak podivné je intenzivní zimní přikrmování. V zimně se krmí, aby přežilo co nejvíce kusů, na podzim se střílí, protože je jich moc. Snažím se uvěřit, že tu nejde o střílení, ale nedaří se mi to.

Pokud nějaká šelma zabíjí více než sežere, je označena za škodnou, za deviantní kus, většinou poté určený k odstřelu. Co však dělat, když tímto deviantním kusem je člověk ? Jak označit člověka, který zabíjí jen pro potěšení ze samotného zabíjení a proto, aby získal od komise co nejvíce bodů za trofej ? Raději to neřeknu nahlas, aby někdo nezačal tyto devianty obhospodařovat lovem. Zaslouží si totiž spíše psychiatra.