30. 8. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 8. 2004

My s nimi vyběhneme 17.

O našich emigracích

Z nějakých důvodů naše svoloč nerada emigruje. Buď jí dlouho trvá, než se rozkýve, anebo se vyznačuje jakýmsi specifickým svoloč-patriotismem, avšak nikam nejde. Dává přednost sice chudé, zato vlastní zemi. Nápadně se tím liší od našich černo-žlutých bratrů.

Všeobecně je pro nás emigrace nový jev. Měli jsme kozácké oblasti, měli jsme Sibiř. Našinec, jestliže doopravdy dokázal přežít o samotě, měl vždycky možnost utéct tam, kam za ním moc nedosáhla, a zachránit se, neboť "Řeka Don nikoho nevydá".

Toto je sedmnáctá kapitola kontroverzní knihy ruského autora žijícího v Bratislavě Sergeje Chelemendika s názvem "My objebiem ich", kterou uvádíme na pokračování.

(Zejména pojmy "naši židi" či "naši Němci" jsou v dnešním světě pozoruhodným nacionalisticko-rasistickým přisvojováním; asi jako když se mluví o "našich Romech", že? JČ)

Právě k nám přicházeli emigranti žít a pracovat. Je škoda, že jsme dnes už jaksi pozapomněli, že ti stejní Němci, ke kterým se přicházíme živit my, po celá staletí a v obrovském počtu emigrovali k nám ze svého v těch dobách ne útulného, rozdrobeného a přelidněného Německa. Byli jsme to my, u koho se po desetiletí zachraňovali i Francouzi: nejprve před vlastní revolucí, poté před Napoleonem. Navzdory očividným těžkostem našeho života, všichni tito lidé u nás něco potřebovali. Naše divoké prostory je něčím vábily. A navíc k nám na začátku dvacátého století přišla více než polovina židů z celého světa, i když pojem emigrace se dá ve vztahu k židům použít jen stěží.

Od nás vzešla pouze jedna velká emigrační vlna. Ruská šlechta utíkala z Ruska, když byla poražená v občanské válce. Neutíkala svoloč, avšak před ponížením a smrtí utíkal ten nejlepší výkvět ruských genů.

Proč se naši aristokrati rozptýlili po světě, hlavně po Francii, je zřejmé. Neměli se kam vrátit, byli moudří, schopní, talentovaní a v bratrské Francii, jež je nám příbuzná duchem i kulturou, si našli svoji novou vlast, čímž pohádkově obohatili Francii a Francouze. Jednou budou za každého našeho revolučního emigranta platit nejen zlatem, ale tím nejcennějším. Určitě budou, a tak je to spravedlivé.

Všechny ostatní vlny našich emigrací nebyly pro náš osud tak významné a důležité. Část našeho obyvatelstva, které Němci odvlekli po druhé světové válce, se prozíravě bála vrátit se zpět do rodného sovětského koncentračního tábora. Tato část se označuje jako druhá vlna. Několik milionů našich židů a těch, kteří se úspěšně tvářili jako židé, se začátkem sedmdesátých let přestěhovalo z Moskvy a jiných velkých měst do Izraele, do Ameriky a všude možně, kam se dalo. Do Izraele odešli ti nejvíce prostoduší a nejodvážnější, do Ameriky se dostali ti nejchytřejší a nejvypočítavější. Toto je třetí vlna -- nejčerstvější a zcela naše.

V Rusku se teď říká: odešli pesimisti, zůstali optimisti. Částečně je to pravda. Avšak důležité je něco jiného: těch několik miliónů vystěhovalců jsou naši lidé a jimi i zůstanou. Naši lidé budou převážně i jejich děti. S těmi třemi miliony Němci-vystěhovalci, které k sobě importovali ne naši Němci, však situace vypadá již jinak. Velkou část z nich ztratíme a v druhé, třetí generaci se z nich stanou vypasení evropští bratři, pochopitelně, jestliže se Němcům podaří udržet si v Německu dominantní postavení.

Proč je to tak? Protože Němci jsou národ s těžkým charisma, a i když si je černo-žlutí bratři podrobují, naši sovětští Němci se neuspokojí s postavením řidičů autobusů. Asimilují se a stanou se ne našimi Němci. Těžký a silný německý gen v nich prokmitne a zvítězí. Nám zůstává se pouze utěšovat tím, že do Německa na setkání s historickou vlastí přicestovalo spolu s Němci mnoho našich zvědavců. Jejich počet se odhaduje na statisíce. Tito lidé se však nestanou Němci, poněvadž, jak se říká: co je pro Rusa dobré, to Němce zabije. A já dodávám: co je pro Němce dobré, to je pro Rusa nesnesitelné.

Naše lidi je vidět v evropských ulicích čím dál, tím více. Snadno je možné odlišit toho, kdo přišel žít a přiživit se, od turisty. Náš současný turista působí bezstarostným a trochu vzrušeným dojmem. Stále mu ještě příjemně lechtá nervy celá ta evropská uhlazenost. Naopak, přivandrovalci bývají často zachmuření, ustaraní, jako by je něco utlačovalo.

Je pravda, že utlačovaní jsou všude jinak. Když jsem vystoupil z auta v italském městečku Desenziano u jezera Garda na jaře roku 2002, ihned jsem uslyšel obsažný dialog mezi dvěma ruskými prostitutkami, plný šťavnatých nadávek, které prodebatovávaly své pracovní problémy. Naše děvčata se chovala jako selky. Večerní procházka po nábřeží později ukázala, že našich děvčat je i v tomto zapadlém italském městečku víc než dost a že jsou populární.

Je to asi dvanáct let, co jsem na Marienplatz v centru Mnichova potkal dva naše výrostky, kteří hrubě a nahlas nadávali. S požitkem vychutnávali, že jim tenkrát v centru Mnichova nikdo nerozuměl, tedy mimo mě. V současnosti se situace radikálně změnila, takové nadávající mladíky by dnes na Marienplatz okamžitě zarazili.

Naši přistěhovalci v Praze je společenství sice nepříliš bohaté, zato se cítí svobodně a rozšafně, neboť Češi nejsou Němci a nikdy se jimi nestanou, ač o tom budou jakkoliv snít. Před pěti lety bylo v centru Prahy možné vidět, jak v zástupu kráčí osm až deset našich hromotluků s holými lebkami, v kožených bundách ze stejného tureckého skladu, a této bandě ustupují všichni z cesty, hlavně policie.

Bandy se později někam vypařily, myslím si, že se usadily v "kanclech". Mluvit však v centru Prahy rusky, zvláště pak na železniční stanici, je dodnes docela nebezpečné: ruské turisty se slabšími nervy se snaží vystrašit zpustlí otrhanci z naší svoloče a obrat je o peníze.

Naše přistěhovalce v Evropě charakterizuje soustředěnost, rozvaha a cit ve vztahu k evropským tradicím a předsudkům. Mnozí z nich se v místních podmínkách vyznají lépe než samotní evropští domorodci.

                 
Obsah vydání       30. 8. 2004
30. 8. 2004 Tisíce osob demonstrovaly proti Bushovi v New Yorku
30. 8. 2004 "Bush vyhraje, protože jeho tým účinně používá pomluvy"
30. 8. 2004 Olympijské reminiscence Bohumil  Kartous
28. 8. 2004 Šéf britských konzervativců zaútočil na Bílý dům
30. 8. 2004 Sociální demokraté by rádi kontrolovali Britské listy
29. 8. 2004 Bývalý šéf BBC obvinil Tonyho Blaira ze lhaní a ze zastrašování BBC
28. 8. 2004 Andrew Gilligan kritizoval vládu a Radu BBC
29. 8. 2004 Jméno "izraelského špiona" v Pentagonu prozrazeno
30. 8. 2004 Zpozdilá Mrázovka a české značení silnic Ondřej  Hausenblas
30. 8. 2004 Janu Švankmajerovi bude sedmdesát
30. 8. 2004 Co zmůže literatura? Antonín Jaroslav Liehm
30. 8. 2004 I Arabové hledají Super Star...
28. 8. 2004 Humphrys: Útok na "šupáckou a cynickou televizi"
27. 8. 2004 Brezina (prý) strašidlem aneb Dokaž, co jsi nenapsal Karel  Dolejší
27. 8. 2004 Systémy sebezničení Václav  Dušek
27. 8. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 19. - 22. srpna 2004
30. 8. 2004 Svaz Ruska a Běloruska hledá nový impuls Radek  Vogl
26. 8. 2004 Britská média oslavují Milana Kunderu
27. 8. 2004 Hloupost ministra nebo vlastizrada? Štěpán  Kotrba
27. 8. 2004 Nevadí, jsou-li letiště v soukromém vlastnictví Jan  Čulík
27. 8. 2004 Odešel bych z rádia, kdyby mi nařídili, že musím nějakého politika interviewovat jemně
27. 8. 2004 Proč je v Británii prosperita a dá se napodobit?
26. 8. 2004 V Praze se zprovozňuje součást zhoubného dopravního řešení Petr  Kužvart
30. 8. 2004 O našich emigracích Sergej  Chelemendik
7. 8. 2004 Hospodaření OSBL za červenec 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Sergej Chelemendik: My ... ich! RSS 2.0      Historie >
30. 8. 2004 O našich emigracích Sergej  Chelemendik
27. 8. 2004 O svoloči Sergej  Chelemendik
26. 8. 2004 Naši oligarchové Sergej  Chelemendik
25. 8. 2004 O tom, jak náš Isaič s nimi vyběhl Sergej  Chelemendik
24. 8. 2004 Kdo jsou naši židé Sergej  Chelemendik
23. 8. 2004 Netvoři versus my a naši bratři Sergej  Chelemendik
20. 8. 2004 Co chtějí netvoři Sergej  Chelemendik
19. 8. 2004 Terminátoři národů Sergej  Chelemendik
18. 8. 2004 Vyhlásit mat za státní jazyk Sergej  Chelemendik
17. 8. 2004 Rakušané poznají "našu mať" Sergej  Chelemendik
16. 8. 2004 Smyslná láska v městě Stryj Sergej  Chelemendik
13. 8. 2004 Svátek rusko-německého přátelství v Turecku Sergej  Chelemendik
11. 8. 2004 Černo-žlutý Frankfurt Sergej  Chelemendik
11. 8. 2004 Pochybné hodnoty ruského autora ze Slovenska Jan  Čulík
10. 8. 2004 O naší kletbě Sergej  Chelemendik