30. 8. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 8. 2004

Co zmůže literatura?

Antonín Jaroslav Liehm

Milena Honzíková, Dopis zmizelému, Praha, 2003, Torst, ISBN: 80-7215-186-X , 160 str., 159 Kč

V šestnácti poznala mučírny pražského gestapa. Ještě jí nebylo dvacet, když 9. května pohřbívala sovětského velitele svého partyzánského oddílu na Vysočině. Poprvé o tom napsala o rok později. Za další dva roky vstoupila do KSČ, odkud ji o dvacet let později vyhodili. Za dalších dvacet let napsal Jan Skácel: "Je to statečná ženská, a kdyby nebyla, bylo by toho na světě o moc míň. I tak je toho málo."

Tu útlou knížku, sotva sto stránek, psala celý život. Dopis zmizelému (Torst, Praha 2003).

Měla své verze, své podoby, z té poslední, definitivní (kterou už v knižní podobě neviděla) jako by k nám, kteří měli to štěstí ji znát, i k těm, kteří to štěstí neměli, promlouvala šestnáctiletá Milena Bláhová-Honzíková ze svého posledního (a kolik jich za ten dlouhý život bylo) nemocničního lůžka: "Ale copak jsme vůbec schopni neděsit se smrti? Jakékoli smrti, jakmile se přiblížíme její neodvratnosti? A není přirozená smrt na konci života těžší než neštěstí, jako je dožitý život těžší než život na začátku či v půli ukončený? Může být něco mučivějšího než vědomí, že jsme měli čas, a že jsme ho promarnili?"

Mezi smrtí šestnáctiletého děvčete - která se nekonala, tím příběhem z válečných let, jehož mottem je, už tenkrát, že "činy se dáváme všanc, pokaždé a vždycky znovu celí, s celou minulostí i budoucností" - a smrtí poslední (byly i další, přežité) je celý život. Život velké části jedné generace, kterou tak zoufale chtějí odepsat, nebo na ni aspoň zapomenout, aby ji náhodou nenašli dnešní dvacetiletí, bez paměti. O tom se ve škole nemluví, řekla mi onehdy jedna zvědavá devatenáctiletá.

Na knihy o té generaci, o téhle její části, čekáme zatím marně a není jistě náhoda, že tu první, o níž tu je řeč, přešla naše média buď mlčením, nebo poklepáváním na rameno. Ušlo jim, že to motto, že kterého jsem citoval, začíná takhle: "Je možné vždycky amnestovat jenom nečiny? Pravda, jsou tak lehké proti činům a zaručují, že nás neubude, že se uchováme, zdraví, sebejistí a silní sudiči, utvrzení ve své dokonalosti." To už bylo napsáno po celém životě (ale ještě ne jako odpověď novému prezidentovi).

"Mohlo by se zdát," říká se hned na začátku té útlé knížky, že jsem svůj život pečlivě promýšlela a měla jej - dobře či špatně - pevně v rukou. Opak je a byl pravdou, dodneška... Ale kdy jsem se nejvíc mýlila? V dobách a okamžicích, které navždycky poznamenaly můj život, a kdyby nebyly, jak mohlo být všechno jiné? V dobách a okamžicích, na které může každý ukázat a útrpně se usmát jejich naivní víře a tak příkrému rozporu mezi výsledkem a chtěním? V bezmocném očekávání, kam až dojdeme s tvrdošíjnou vůlí spasit ostatní, bylo už smíření a nebyla naděje, a přece ona jediná noc 21. srpna o šestadvacet let později vzala navždycky a nazpátek i možnost smíření a popřela samý smysl toho, že jsme vůbec byli.?

"Už leta se bojím," uvažuje moudrá žena nad svou šestnáctiletou sestřičkou, krčící se strachem v mučírně gestapa, "příliš jednoduchých pravd, protože se nakonec ukáže, že překrývají nepřekrytelné, a zapomínám, že to nejsou jednoduché pravdy, ale zjednodušení, k nimž jsem usilovně a úporně chtěla dojít v bezmocné snaze změnit složité v jednoduché. Přesto jsou průzračné, jednoduché pravdy. První rána, která mě srazila k zemi, ale nezbavila vědomí, abych mohla vnímat ty další, první salva výstřelů, po nichž se lidé sesuli jako obleky, které se vysmekly a sklouzly z věšáků..."

A ještě naposled: "A kdybych byla věděla, do čeho jdu? Byla bych stejně šla, protože rozhodneme-li se pro oheň, a nepočítáme s popelem, pro bílý sníh, a nepočítáme s šedivým blátem, rozhodneme-li se, že pochopíme, proč jsme na světě, a vylučujeme odhalení nicoty, toužíme po lásce a odmítáme zoufalství a bolest, nejsme hodni ani ohně, ani bílého sněhu, ani prozření, ani lásky... Břemeno těžké jako paměť světa jsme si nadhodili v rukou a zdálo se nám lehké, tolik jsme je chtěli unést, netrpělivě jsme spěchali je donést a zapomněli se ohlédnout na své stíny. Dloužily se ze námi, hmotněly a těžkly, až jsme si uvědomili, že v rukou neneseme nic a přepadáme zpět tíhou toho, co je za námi? Čím byl [konec války] bližší, tím mi připadal neskutečnější a nemožnější ? co bude a co budu dělat? Jak vypadá svět, z nějž jsem odešla? Jak jsem netušila, že se změnil tak málo a že to ke svému neštěstí nepoznám! Jak jsem netušila, že přímočarost, jednoznačnost a určitost, která dává činům smrt, jim nemusí dávat život! Jak jsem tenkrát ještě nevěděla, jak je to těžké zůstat naživu!"

Kolik toho napsala, udělala, kolika lidem pomohla. Ale tuhle knížku psala skoro šedesát let, brousila ten diamant, vážila slovo za slovem, znovu a znovu kladla kamínek ke kamínku, až tu dnes stojí pomník ne mladičké hrdince těch stránek, ale generaci, která na něj čekala tolik let. Říká se, že literatura, ta dobrá, ta velká, pomáhá žít. Já bych to právě nad touhle knížkou přál všem těm, kteří dělají první vážné kroky po kamenité cestě, která se jmenuje život. Jen aby je k té knížce někdo přivedl. Rozhlas, škola? Ach jo.

Vydáváme s laskavým svolením revue Antonína Kosíka vulgo.net.

                 
Obsah vydání       30. 8. 2004
30. 8. 2004 Tisíce osob demonstrovaly proti Bushovi v New Yorku
30. 8. 2004 "Bush vyhraje, protože jeho tým účinně používá pomluvy"
30. 8. 2004 Olympijské reminiscence Bohumil  Kartous
28. 8. 2004 Šéf britských konzervativců zaútočil na Bílý dům
30. 8. 2004 Sociální demokraté by rádi kontrolovali Britské listy
29. 8. 2004 Bývalý šéf BBC obvinil Tonyho Blaira ze lhaní a ze zastrašování BBC
28. 8. 2004 Andrew Gilligan kritizoval vládu a Radu BBC
29. 8. 2004 Jméno "izraelského špiona" v Pentagonu prozrazeno
30. 8. 2004 Zpozdilá Mrázovka a české značení silnic Ondřej  Hausenblas
30. 8. 2004 Janu Švankmajerovi bude sedmdesát
30. 8. 2004 Co zmůže literatura? Antonín Jaroslav Liehm
30. 8. 2004 I Arabové hledají Super Star...
28. 8. 2004 Humphrys: Útok na "šupáckou a cynickou televizi"
27. 8. 2004 Brezina (prý) strašidlem aneb Dokaž, co jsi nenapsal Karel  Dolejší
27. 8. 2004 Systémy sebezničení Václav  Dušek
27. 8. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 19. - 22. srpna 2004
30. 8. 2004 Svaz Ruska a Běloruska hledá nový impuls Radek  Vogl
26. 8. 2004 Britská média oslavují Milana Kunderu
27. 8. 2004 Hloupost ministra nebo vlastizrada? Štěpán  Kotrba
27. 8. 2004 Nevadí, jsou-li letiště v soukromém vlastnictví Jan  Čulík
27. 8. 2004 Odešel bych z rádia, kdyby mi nařídili, že musím nějakého politika interviewovat jemně
27. 8. 2004 Proč je v Británii prosperita a dá se napodobit?
26. 8. 2004 V Praze se zprovozňuje součást zhoubného dopravního řešení Petr  Kužvart
30. 8. 2004 O našich emigracích Sergej  Chelemendik
7. 8. 2004 Hospodaření OSBL za červenec 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
30. 8. 2004 Zpozdilá Mrázovka a české značení silnic Ondřej  Hausenblas
30. 8. 2004 Olympijské reminiscence Bohumil  Kartous
30. 8. 2004 Co zmůže literatura? Antonín Jaroslav Liehm
30. 8. 2004 Sociální demokraté by rádi kontrolovali Britské listy   
29. 8. 2004 Bývalý šéf BBC obvinil Tonyho Blaira ze lhaní a ze zastrašování BBC   
28. 8. 2004 Zdeněk Kořistka a bouře ve sklenici vody Jan  Čulík
28. 8. 2004 Humphrys: Útok na "šupáckou a cynickou televizi"   
27. 8. 2004 Proč je v Británii prosperita a dá se napodobit?   
27. 8. 2004 Odešel bych z rádia, kdyby mi nařídili, že musím nějakého politika interviewovat jemně   
27. 8. 2004 Systémy sebezničení Václav  Dušek
27. 8. 2004 Stephen Arthur: Krvavé peníze - účetnictví americké okupace Iráku   
27. 8. 2004 O energetické koncepci ministra Urbana: "Za pár měsíců to už soudruzi viděli jinak..." Jakub  Leiter
26. 8. 2004 Nikdo není dokonalý   
26. 8. 2004 Jsou dnes Američané daleko konzervativnější než dříve?   
26. 8. 2004 Kryla jako velkého umělce jsem rozhodně zpochybnit nechtěl... Šmerala ano... Radko  Kubičko

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
30. 8. 2004 Co zmůže literatura? Antonín Jaroslav Liehm
27. 8. 2004 Systémy sebezničení Václav  Dušek
26. 8. 2004 Kryla jako velkého umělce jsem rozhodně zpochybnit nechtěl... Šmerala ano... Radko  Kubičko, Jiří Haussmann
26. 8. 2004 Britská média oslavují Milana Kunderu   
19. 8. 2004 Laciná masáž nápodoby Václav  Dušek
19. 8. 2004 Nový weblog o české a středoevropské literatuře v angličtině   
11. 8. 2004 O historické paměti a o generačních rozdílech Zdena  Bratršovská, František Hrdlička
11. 8. 2004 Politikův umělec a umělcův politik Irena  Zítková
6. 8. 2004 Irena Zítková: La grande dame české literatury Jan  Čulík, Štefan Švec
5. 8. 2004 Několik poznámek na téma LÁSKA Igor  Chaun
29. 7. 2004 Irena Dousková: "Humor je způsob obrany proti agresivitě světa" Jan  Čulík
28. 7. 2004 Irena Dousková, dětství a normalizační komunismus Jan  Čulík